Článek
Nakonec jsem si řekla, že buď pojedu teď, nebo už nikdy.
Našla jsem malý rodinný penzion v Chorvatsku. Na fotografiích byl světlý pokoj s balkonem a výhledem na moře. Měl vlastní koupelnu, klimatizaci a malou lednici.
Nebyl levný, ale chtěla jsem si po náročném roce dopřát pohodlí.
Rezervovala jsem sedm nocí a vše zaplatila předem.
Majitelka se jmenovala Mirjana. Psala mi přátelské zprávy a několikrát se ujistila, kdy přesně přijedu.
Cesta byla dlouhá. K penzionu jsem dorazila až večer, unavená a zpocená.
Mirjana mě přivítala na dvoře. Byla usměvavá, objala mě a nabídla sklenici vody.
„Máme jen malý problém,“ řekla.
Její syn se prý nečekaně vrátil z práce v Německu a potřeboval někde přespat.
„Váš pokoj je dnes obsazený,“ vysvětlila. „Jen jednu noc.“
Zeptala jsem se, kde budu spát já.
Zavedla mě do kuchyně. U stěny stála rozkládací pohovka. Přes den se kolem ní chodilo na terasu a dveře do koupelny byly na chodbě.
„Zítra dostanete svůj pokoj,“ slíbila.
Byla jsem příliš unavená, abych se hádala. Převlékla jsem se v koupelně, položila kufr vedle lednice a snažila se usnout.
V jedenáct večer přišla do kuchyně Mirjanina rodina. Vařili, mluvili a otevírali skříňky.
Její syn mě ani nepozdravil.
Ráno jsem se probudila v šest, protože někdo připravoval snídani.
Připomněla jsem Mirjaně, že se mám přestěhovat do pokoje.
„Ano, ano. Až syn vstane.“
Syn vstal kolem poledne. Potom odešel na pláž a pokoj zůstal zamčený.
Mirjana tvrdila, že nemá náhradní klíč.
„Vrátí se večer.“
Celý den jsem měla věci v kufru a nemohla si ani bezpečně uložit doklady. Cítila jsem se jako nevítaná návštěva, přestože jsem zaplatila za nejlepší pokoj v domě.
Večer se syn vrátil s přítelkyní.
Mirjana mi oznámila, že zůstanou ještě jednu noc.
„Ale já mám pokoj zaplacený.“
„Dostanete slevu.“
„Kolik?“
„Domluvíme se na konci.“
Tentokrát jsem začala protestovat. Ukázala jsem potvrzení rezervace a fotografie pokoje.
Mirjana pokrčila rameny.
„Rodina je rodina. Nemůžu syna vyhodit.“
„Ale můžete vyhodit hosta z jeho pokoje?“
„Vy nejste venku. Máte pohovku.“
Napsala jsem rezervačnímu portálu. Odpověď měla přijít do čtyřiceti osmi hodin.
Další ráno jsem si všimla mladého páru, který se hádal s Mirjanou před domem.
Žena držela telefon a ukazovala fotografii pokoje.
Stejného pokoje, který jsem měla rezervovaný já.
Mirjana jim vysvětlovala, že došlo k technické chybě a že mohou přespat v zahradním apartmánu.
Když odešla, oslovila jsem je.
Ukázalo se, že mají můj pokoj zaplacený na následující čtyři noci.
„Ale já ho mám rezervovaný celý týden,“ řekla jsem.
Začali jsme porovnávat potvrzení.
Rezervace se překrývaly.
Večer přijela další žena s dcerou. Také očekávala pokoj s výhledem na moře.
Mirjana prodávala stejný pokoj několika lidem. Podle toho, kdo přijel a kdo se ozval, hosty přesouvala na pohovky, do malých pokojů nebo k příbuzným.
Když jsem ji konfrontovala, obvinila rezervační systém.
„Občas přijme dvě rezervace.“
„Tady jsou tři.“
„V sezoně je chaos.“
Požadovala jsem vrácení peněz a rozhodla se najít jiné ubytování.
Mirjana odmítla.
„Vy jste už dvě noci spala. Nemohu vrátit celou částku.“
„Spala jsem v kuchyni.“
„Ale používala jste dům.“
Zavolala jsem na zákaznickou linku. Pracovník požádal o fotografie místa, kde spím, a o zprávy s majitelkou.
Když Mirjana zjistila, že situaci řeším oficiálně, změnila tón.
Najednou se uvolnil malý pokoj v přízemí. Neměl balkon, klimatizaci ani vlastní koupelnu, ale byl alespoň samostatný.
„Zůstaňte tady a nebudeme dělat problémy,“ navrhla.
Odmítla jsem.
Našla jsem volný pokoj v jiném penzionu o několik ulic dál. Byl menší a bez výhledu, ale majitel mi pomohl s kufrem a všechno odpovídalo fotografiím.
Když jsem si přišla pro věci, Mirjana mi předložila účet.
Požadovala platbu za dvě snídaně, použití klimatizace a závěrečný úklid.
„Jaké klimatizace? Spala jsem v kuchyni.“
„Klimatizace běžela v domě.“
„A závěrečný úklid čeho? Pohovky?“
Mirjana tvrdila, že poplatky jsou uvedené v podmínkách.
Nebyly.
To byla poslední kapka.
Na dvoře stáli další hosté, kteří čekali na ubytování. Hlasitě jsem jim řekla, aby si zkontrolovali, zda mají opravdu vlastní pokoj.
Mirjana se rozčílila.
„Ničíte mi podnikání.“
„Vaše podnikání ničí to, že prodáváte jeden pokoj několikrát.“
Rezervační portál mi nakonec vrátil většinu peněz. Mirjanin profil byl na nějakou dobu pozastaven a moje fotografie se staly součástí reklamace.
Dovolenou jsem si nakonec užila. Seděla jsem na pláži, četla a několikrát se sama sobě smála, že jsem se celý život bála cestovat bez partnera, ale největším problémem nebyla samota.
Byla to pohovka v cizí kuchyni.
Dnes už vím, že na dovolené nemusí být všechno dokonalé. Člověk ale nemusí přijmout cokoli jen proto, že je daleko od domova a někdo mu tvrdí, že nemá jinou možnost.
