Článek
Když se člověk ponoří do světa béčkových akčních filmů ze začátku 90. let, zejména s filmem Tygří spáry kanadského režiséra Kellyho Makina se vynořuje jako pozoruhodná, i když nedokonalá snaha o oživení žánru filmů s bojovými uměními. V „našem“ filmu sledujeme dva policistku, Lindu Masterson (Cynthia Rothrock), která se pouští do vyšetřování brutálních vražd mistrů bojových umění, které má na svědomí tajemný zabiják přezdívaný Tygr. Spolu se svým partnerem Tarekem Richardsem (Jalal Merhi), expertem na zrušenou „tygří školu“ bojových umění, se snaží odhalit pozadí zákeřného spiknutí, odhalující temné tajemství, které se skrývá v newyorské Čínské čtvrti. Obávaný vrah Tygr při jeho realizaci počítá s postupnou eliminací všech mistrů bojových umění, kteří neuznávají jeho techniku „tygřího spáru“… Zápletka je zajímavá, i když ne bez chyb, a je založená na motivu nepolapitelného antagonisty, což je téma, které se hojně objevovalo v osmdesátkách a devadesátkách.
Zklamání? Ano, i ne!
Bohužel, ačkoliv základní premisa příběhu nejspíš slibuje napínavou podívanou, výsledný produkt se často potýká s velmi nevyrovnaným tempem. V rámci hereckých výkonů není co blahořečit, ani co vytýkat, protože zde žádné nejsou. Nutno ovšem podotknout, že ve filmech tohoto druhu NIKDY! o žádné herectví nešlo a bylo by značně nefér takovým filmům se kvůli absenci hereckého potenciálu posmívat. Vědí to jak tvůrci, tak své vědí i fanoušci.
Lidé na těchto filmech vždy ocenili řádnou nakládačku, nebo bitkařský turnaj s dechberoucími choreografiemi bojových scén. Cynthia Rothrock je známá a velmi uznávaná pro své dovednosti z oblasti bojových sportů, ale její akční výkon zde by se dal označit skutečně jako tristní. Navíc, scenář by jí pochopitelně vlastně ani nedovolil přiliš rozvinout významné momenty její postavy. Merhi, ač má charisma, taktéž nemá žádné jiné prostředky k tomu, aby dokázal diváka emocionálně chytit.
Hrozivě skvělý záporák Bolo Yeung jako spasitel filmu
Kamera a laciná výroba nabízí značně eklektickou směs, která je pro dobu začátku devadesátých let charakteristická. I když některé scény, jako například trénink v kung-fu, jsou esteticky velmi příjemné a vzrušující, tak zbytek bojových sekvencí vypadá až příliš amatérsky. Místo nabušené adrenalinové akce zde vidíme až příliš velké množství nevěrohodných choreografií, které ruší už tak kolísavé tempo filmu a v konečném důsledku oslabují pocit napětí.
Naštěstí, přítomnost démonického Bolo Yeunga jako Chonga dodává filmu potřebnou sílu. Jeho přístup k postavě a scény, které zahrnují plné využití fyzických schopností a zkušeností z oblasti bojových umění, až nepřirozeně vyčnívají nad ostatními a poskytují vzácné momenty, které dokážou diváka zaujmout. Tyto chvíle se stávají takovým pokladem na stříbrném jezeře v jinak průměrném filmu.Vrcholný souboj mužských principálů postrádá drama a lze ho sledovat pouze díky Bolově výrazu obličeje. Bolo Yeung je ve své roli skutečně přesvědčivý, a i když není na úrovni postavy Chong Li z kultovní megařežby Krvavý sport s JCVD v hlavní roli, je zde využit násobně efektivněji než v malých štěcích pro jiné americké produkce.
Film by měl na víc, kdyby…
Nejsem si jistý, do jaké míry by herci měli nést odpovědnost za to, jakým způsobem jsou bojové scény natočeny, ale jako choreografové tandemových bojů Steve Lucescu a Jalal Merhi mě příliš nepřesvědčili, jak jsou souboje nakonec inscenovány. Vzhledem k tomu, že zdejší herecký ansábl má s bojovými sporty bohaté zkušenosti, je nemalá míra zavinění i na jejich straně.
Velká část soubojů je nasnímána bez potřebné dynamiky, z pohledu první osoby přes rameno. Pokud nastolíme trochu smířlivější tón a vezmeme v potaz, že to byl Makinův první a jediný režijní vpád do akčního žánru, dalo by se říci, že jeho tým u tohoto stylu snímání upřednostňoval „pocit“ před „vzhledem“, ale nepodařilo se mu dosáhnout ani jednoho efektu. Bohužel.
Euforický pocit teenage supermana
Jako letitý fanoušek akčních filmů jsem bych od Tygřích spárů očekával mnohem víc, ale i já se bez uzardění přiznám, že přes výše uvedené výtky jsem si užil téměř všechny nostalgické aspekty jeho produkce. Ačkoliv nemůžu říct, že bych z promítání odcházel s blaženým euforickým pocitem teenage supermana, jeho nenucené nevědomé kouzlo a hrstka luxusně zpracovaných scén mi připomněly, proč vlastně jsem si akční žánr tolik zamiloval. Bez výhrad je to jen jeden z těch kousků filmového pásu, který se nemusí brát příliš vážně, ale mezi současnými levnými snímky o bojovém umění se navždy stane alespoň středem pozornosti.
Zdroj:
https://www.imdb.com/title/tt0105592
