Článek
Poprvé se mi do ruky dostala kniha o Káji Maříkovi, když mi bylo asi 13 let. V té době jsem četla verneovky a dobrodružné knížky z KOD. Kája Mařík byl úplně něco jiného, přečetla jsem skoro všechny díly, které mi sousedka půjčila. Tenkrát se mi to líbilo, ale víc už jsem se k němu nevrátila. Objevila jsem mayovky a jiné knihy, které se mi zamlouvaly mnohem víc.
Ted mne ale vyprovokoval článek pana Valtra a já si na Káju Maříka vzpomněla. Moje snacha měla asi 3 díly, a tak jsem se do nich podívala znovu. Žasla jsem, jak se mi to mohlo líbit, Kája mi připadal ve srovnání s dnešními dětmi jako trochu zaostalý. Ve dvacátých letech minulého století byla jiná doba. Jinak se žilo ve městě i na venkově, výchova v rodině i škole se podstatně lišila od té dnešní. Dnešní děti bez mobilu neudělají krok jsou oprsklejší, a protože se domnívají, že jsou něco jako chráněný druh, dovolí si mnohem víc než je vhodné.
A tak ted řeším svoje soukromé dilema. Byl ten Kája zaostalý, nebo ne. Jsou dnešní děti chytřejší, nebo ne. Určitě mají víc vědomostí, než měl v jejich věku Kája, ale to nebyla jeho vina. Za posledních 100 roků se hodně změnilo. Tak mi došlo, že moje dilema je vyřešené. Kája byl prostě normální bystrý venkovský kluk, který prožíval své dětství před sto léty a jako takový se choval.
