Článek
Musíme si uvědomit, že novou práci jsme si našli proto, abychom měli lepší plat, pracovní dobu, pozici odpovídající našemu vzdělání. A pokud jsme takovou práci našli, musíme dát výpověď a většinou se smířit s klevetami a závistí.
Pokud máme na pracovišti opravdové přátele, většinou nám zůstanou a podrží nás. Před šéfem sice ne, ale v soukromí mohou být oporou. Je to rozehraná šachová partie, u které se bude muset přemýšlet. Začnou o nás mluvit jako o zrádcích, těch, co si neumějí vážit „dobrého bydla“ a kolektiv bude vymýšlet hrůzné scénáře, jak dopadneme. Budou možná i tací, kteří si budou myslet, že nezaplatíme hypotéku a vystěhují nás nejlépe pod most, budeme vybírat popelnice, abychom nepomřeli hlady. Nenechme se zviklat, většinou každý, kdo je zdravý a nebojí se práce, dopadne dobře. No a nakonec může dělat naschvály i nerudný šéf, kterého jsme svou výpovědí zaskočili. Malou výhodu získáme tehdy, pokud musíme na naše místo někoho zaškolit. Čili stáváme se ještě i v době výpovědi nepostradatelní do doby, než se to někdo naučí. V opačném případě si to můžeme „vylízat“ až do samého konce.
Není náhoda, že většina lidí, kteří dají výpověď, končí v pracovní neschopnosti. Nátlaky na psychiku se nedají vydržet do nekonečna, doma si dají alespoň malou pauzu a připraví se na nové pracovní místo. Pracovat v kolektivu není jednoduché, a pokud je to kolektiv, kde se množí „drby“, jsou mnohdy poslední pracovní týdny očistcem a je třeba se vyzbrojit nejen trpělivostí, ale i pevnými nervy. Zůstat v klidu je ale v těchto případech víc než žádoucí, zvláště tehdy, když víme, kdo že se to vlastně bude smát naposled…
