Článek
Ležérně
Zapletla se s mými.
Kadeřemi rozpustilými.
Ve větru skotačíla.
Za mnou se sotva otočila.
Pohlazení slíbí.
Dotek vlídný.
Volně rozpuštěné kadeře.
Souznění se břehem.
S řekou láska.
Kam vítr, tam povlává.
Koruny krása.
Němým svědkem se stane.
Polaská kadeře nespoutané.
Jen se mihnu…
Její krásy si všimnout stihnu.
Věřte, nevěřte..
„Přistupte o kousek blíž.“
Pohledem se potěšte.
Odměněni, když se vám to poštěstí.
Zaskočeni, nelžou pověsti.
Není předností krása pouhá.
Mnohem víc obdařena.
Pravěká moudra.
Jen tudy projíždím…
Vrba se v zrcadle prohlíží.
Hladina krásný obraz skýtá.
„Jen tak ho minout?“
Byla by chyba.
Krása copánků.
Zní píseň indiánů.
He ja, he ja , he ja, hej.
Ve mě nápěv vibruje.
Mlčí břeh.
Vrba zazpívala.
Ležérně mě učesala.
Dál povlává.
Táhne mě dál, povaha toulavá.
