Článek
Ukrytý prám
Letní parno.
Blízko vody se zdržovat, radno.
Potěšení, žár sluníčka.
Po mě pálí..
Laškovně se usmívá.
Pohupuje se prám…
V rákosí uschován.
Málem bych ho minula.
Silueta s hladinou splynula.
Den stvořen k letním hrám.
V překrásné krajině, zasazen rybník.
Už vím, proč se tak jmenuje.
Jedna vedle druhé, mrskají se ryby.
Okouzlujícím dnem se zabývám.
Známou píseň na jazyku mám.
Letním žárem zahořím.
Když jdu loukou bosa, i později.
I po té, co zanořím se do rybníku.
Zpívání síla zvyku.
Na osvěžení v parnu, naději.
Nevyplul doprostřed rybníka.
To já tam pospíchám.
Objevit rozlehlou vodní plochu, její břehy.
Volavka vzlétla, revír bedlivě střeží.
Uvažuji…
S rozkoší pluji.
„Kdyby se ten prám odpoutal…“
Zpřetrhal řetězy.
Vyjel by nespoután.
Na hladinu, co nikdo nestřeží.
Svět harmonický.
Ryba se mrskne.
Trochu se polekám, jako vždycky.
Kolem louky, pole.
„Tak nádherné léto to je!“
Vůně zralého obilí se donesla.
Za kopcem vesnice pohledná.
S kapličkou, komínem.
Čáp zobákem klape.
Oslavuje letní den.
V pravé poledne, nemilosrdné slunce.
Prám hladina houpe.
Mezi poli, k rybníku.
Skvost, pro mě nachystán.
Zázraku nablízku.
Neotálím, plavu.
Kopřivy mě nezastaví.
Přidržím se prámu.
Pomůže rákosí.
Do rybniční vody se ponořím.
Směji se labuti do očí.
Uraženě se otočí.
„Zdám se jí troufalá?“
Na léto přísahám!
Na rybníky, na mraky.
Na ostružiny, co se v trnech poztrácí.
Na bosé nohy v jeteli.
Vzduch se žárem tetelí.
Nezaměnitelná vůně rybníku.
Díky, šeptám potichu…
Ani se nehnul.
Tichý svědek, připoután k břehu.
Před zraky ukrytý.
V pravý čas vypluje,
„Nikdo ho nechytí!“
Sleduji hladinu…
Ovádům dotěrnost prominu.
Půvabem odzbrojil rybník.
Do sítě chytil.
Přitáhla voda, prám.
„Tam za vodou v rákosí…“
Cestou dál…
Polím loukám, zazpívám.
