Článek
Patriot
Přiletí holoubek, napije se vlaštovka.
Naplno roztočený kohoutek.
Klikatí se užovka.
Blízkost tekoucí vody.
Pod hladinu vedou schody…
Přispěchá konipásek.
Chechtá se racek.
Směje se srpnový den.
Po Vltavě pluje sen.
Holub kolem mě prochází.
Naparuje se, neubude vody v řece.
Po schodech se nese, jako na báni.
Vrká, o krásném létě.
Očkem mrká, zve mě.
Do proudu, do vůně vody.
Den na sklonku,vlnka doprovodí.
Na hladině se slunce odráží.
Ptáčci létem skotačí.
Odevzdaně ležet…
Nechat se proudem unášet.
O plynutí vědět.
Zábrany poztrácet.
Zrak upínající, nahoru.
Zažívat letní pohodu.
Záda chladí Vltava.
Letní poezii napsala.
Ztracené schody ve vodě.
Léto nahrává pohodě.
Samota se poztrácí.
Patriot vypráví…
„Schody tu byly odjakživa…“
O hladinu plácne ryba.
Prý tu lovili pstruhy, s dědou.
„Kdo ví, kam až, schody vedou?“
Ve vzpomínkách, po schodech přechází.
Vltava mlčí, jako ryba.
Tak to tu chodilo, za mládí.
