Článek
Původní trilogii jsem v kině samozřejmě nestihl, a v době uvedení Epizody I (rok 1999) jsem měl příliš práce s běháním po venku a hraním si s kamarády. Nevzpomenu si přesně kdy, ale někdy před rokem 2002 se mi do rukou dostala vypálená DVD od mého spolužáka základní školy s původní trilogií. Když jsem si ji poprvé pustil (s dabingem, kde ještě dabéři používali výrazy jako „Dárs Vejdr“ místo Darth Vader, „jedi“ s J místo DŽ, „Říše“ místo Impérium a podobně), zvukové nedostatky jsem neřešil a byl jsem prostě unesen.
Koho by nenadchly souboje se světelným mečem? VŽUUM, VŽUUUUM, rozléhalo se od té doby naším bytem, kde se každá sebedelší tyč - papírová role, násada od smetáku, cokoliv - v mé hlavě proměnila v zářící světelný meč. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak nedokonalá (hlavně v porovnání s chronologicky předcházející Epizodou III) je choreografie souboje mezi Vaderem a Kenobim na Hvězdě smrti; to jsem si uvědomil až o dlouhé roky později - a v podstatě si to sám nějakým způsobem obhájil. V mé hlavě se tak stále jedná o něco úžasného, čemu nasadila korunu Kenobiho smrt a jeho rozplynutí se, kdy po zásahu Vaderovým světelným mečem dopadne na zem pouze jeho hábit a deaktivovaná zbraň.
Kdo by nežasl nad souboji hvězdných lodí, jimž ostatně Epizoda IV začíná? Ať už konzulární loď princezny Leiy, následovaná hvězdným destruktorem; Millennium Falcon, X-wingy, TIE fightery, samozřejmě nesmím zapomenout na Hvězdu smrti… všechna technika vypadá na plátně skvěle. Zatímco Hvězda smrti má nablýskané chodby, protože si Impérium může dovolit pořádnou údržbu a vše krásně nové, X-wingy povstalců mají zašlé a oprýskané barvy, což beze slov vypovídá o stavu a financích Povstání. Burácení TIE fighterů se svým specifickým zvukem nedostanu z hlavy snad už nikdy a design X-wingu je za mě tak úžasně nadčasový, že prakticky není co zlepšovat. A vzhled Millenium Falconu - podle legendy inspirovaný nakousnutým hamburgerem - mě (tehdy jsem miloval pravidelnost) přinutil přestat přemýšlet symetricky a zalíbily se mi „nedokonale dokonalé“ asymetrické věci.
Komu by se netajil dech nad rozmanitými planetami, které obývali o nic méně rozmanitější tvorové? Písečná Tatooine je toho zářným příkladem - od Tuskenů, písečných lidí, přes nenechavé Jawy, kostru draka Krayta uprostřed pouště… A co teprve kantýna v Mos Eisley, o které platí, že "nikdy nenajdeš odpornější doupě špíny a zločinu"? Tam se to všelijakými, převážně odpudivými, tvory jen hemží. A když člověk zjistí, že každý z nich má nejen rasu, ale i jméno a nějaké svoje backstory, jde z toho hlava kolem. Potom džunglí prorostlý Yavin IV, a v neposlední řadě „to není měsíc“, Hvězda smrti. Co se týče budování světa Hvězdných válek, jsem uchvácen stejně teď, jako když jsem byl dítě, ne-li víc.
A to vše (vyjma nedokonalých soubojů se světelnými meči) se netýkalo jen Epizody IV, tehdy ještě bez podtitulu Nová naděje. Impérium vrací úder (Epizoda V) byla za mě dovedená k dokonalosti jak rozvinutím mytologie jedné vzdálené galaxie, tak i vizuálními a praktickými efekty a řadím ji dokonce ještě výš, než závěr trilogie v podání Návratu Jediho. Duel Luke versus Vader na Bespinu, Luke proti císaři a Vaderovi na druhé Hvězdě smrti; oboje jsou krásně zvládnuté souboje s pěknou choreografií.
Povstalecké posily v podobě moncalamarských křižníků, zdravotnických fregat, nových stíhaček, a stejně tak TIE Interceptory a Vaderův hvězdný superdestruktor na straně Impéria… Co se týče techniky, posun jen a jen k většímu a lepšímu. Z nových ras třeba Huttové, wampy, rancoři; celý Jabbův palác v Epizodě VI je prošpikován tolika tvory, že kantýna z Epizody IV se prakticky může jít zahrabat. Ledový Hoth, bažinatý Dagobah, nebo lesní měsíc Endoru; další a další planety, které hrdinové původní trilogie prozkoumávají.
Tolik k původní trilogii, jejíž uvedení v TV si pamatuji na České televizi s tím lepším dabingem. Každý z tehdejších čtyř filmů (byl rok 2002 a Epizoda II byla na cestě do kina) byl uveden krátkou scénkou s R2-D2 a C-3PO, a dodnes se mi nedaří ony scény najít v češtině, abych si je mohl připomenout.
Druhá trilogie, prequelová, začala v roce 1999 Epizodou I, o které jsem se již zmiňoval na začátku textu. V roce 2002 však už můj zájem rychle rostl a Epizodu II jsem poctivě shlédl v našem zastaralém a brzy už zavřeném městském kině. Styl vyprávění byl úplně jiný, než první filmy, a protože se jednalo o lovestory a to mě v tehdejší době moc nebralo, ocenil jsem zejména druhou polovinu filmu. Naleštěné Kamino s pluky klonů ve zbrusu nové zbroji a uhlazené chování Kaminoanů je v naprostém protikladu se zaprášeným vypuknutím války na Geonosis a špinavým konfliktem mezi klony a separatistickými droidy. Poslední scéna filmu, kdy do válečných lodí nastupují jako jeden muž desítky tisíc klonů, skvěle udala tón finálnímu dílu prequelové trilogie.
Epizoda III (rok 2005), začínající slovem „Válka!“, perfektně navázala na konec předchozího dílu. Už jen akční uvedení vesmírnou bitvou nad hlavním světem Republiky, Coruscantem (u něhož se ve fanouškovských kruzích stále živě spekuluje, že mělo trvat snad hodinu a půl) dává znát, že film bude jedna velká jízda - a o to víc mě mrzí, že jsem ho z nějakého důvodu v kině prošvihl. Protože jsem nebyl takový kino/filmový nadšenec, jako jsem teď, najednou sedím u spolužáka (toho, co mě předtím kdysi zásobil původní trilogií) v obýváku a rozkoukáváme Pomstu Sithů. Že po půlhodině nastal čas jít domů? Nemyslitelné… Musel jsem dostat svou kopii na DVD a sjet ji doma jedním dechem, kdy jsem si opět užil celou úvodní bitvu. A víte co? I kdyby měla deset hodin, nebylo by to dost!
Závěr této trilogie měl všechno. Užil jsem si jak vztah Anakina a Padmé (kvalitu vět jako „Láska tě zaslepila?“ jsem opět přehlížel), tak Anakina a Obi-Wana, kdy už vystupovali jako partneři… a stejně tak Anakina a zbytek řádu Jedi, kde se stále více projevuje vzájemná nedůvěřivost, která vedla k celému tragickému konci filmu. Válečné scény stranou - „A co droidí útok na Wookiee?“ - finální duel, Yoda versus Sidious a Anakin versus Obi-Wan je radost sledovat, a to i po dvacáté, nebo kolikrát jsem ten film už viděl. A depresivní/nadějný konec podle mě skvěle zrcadlí náladu Epizody V. Ostatně, za mě se jedná o dosud nepřekonaný příspěvek do filmového univerza Hvězdných válek.
Poté byl bohužel s filmy na nějakou dobu konec. Mé mladé já si jednou, kdy mi náhodou padla do oka, z městské knihovny půjčilo nějakou knihu ze světa Hvězdných válek - a jak jsem byl nadšený, když jsem zjistil, že ta galaxie žije i mimo film! A dokonce se objevují věci, které se staly až po filmu?! Tady mi v hlavě nejvíc ulpěla trilogie Akademie Jedi od Kevina J. Andersona. Ano; vím, že spousta lidí by se mnou nesouhlasila, ale možná proto, že jsem ji četl jako jednu z prvních knih z tohoto světa, jsem si ji oblíbil. Lukova snaha obnovit řád Jedi? Kdybych jen tehdy věděl, že to nebyla ani špička ledovce – tou bych možná označil Zahnovu Thrawnovu trilogii, kterou já osobně pokládám za epizody VII až IX.
Nevím přesně, ve kterém to bylo roce, ale jen shodou okolností jsem narazil v olomouckých Levných knihách na kompletní trilogii o Hanu Solovi, vydanou v roce 2005 – za směšných 50 Kč za kus. 50 Kč za takový poklad!!! Kdybych věděl, kam jen mě ten nákup jednou dostane… Během prvního čtení jsem knihami s nadšením prolétl tak rychle, že mi spousta věcí nezůstala v paměti (což mi bohužel vydrželo do teď), ale byl jsem unesen. Potřeboval jsem víc! A potom jednou, mám pocit, že v roce 2007 nebo 2008, vidím ve školním katalogu Albatrosu, odkud jsme si jako děti tehdy objednávali knihy… Star Wars: Nový řád Jedi: Prvotní vektor. První z 19 dílné série, což jsem ale jako malý nevěděl, a nadšeně se pak pustil do čtení a sbírání každého dalšího dílu z této série, který vyšel. A že to stálo spoustu nervů a čekání, dojít se sérií až na konec – vždyť poslední román ze série, nazvaný Jednotící Síla, vyšel až v roce 2012!
Byl jsem tak zničený z neustálého čekání na další díly, že jsem se zařekl, že žádnou další knižní sérii z Hvězdných válek už načínat nebudu… a vydrželo mi to celý asi rok, než jsem si v knihkupectví koupil prvních pět dílů série X-wing, jen co jsem je viděl. A nelitoval jsem. Ta galaxie je tak velká, že ať už se jedná o lovestory (Epizoda II), příběh z prostředí stíhacích letců (právě série X-wing), v podstatě detektivku (vidím tě, Shadow Games) nebo klidně i horror (miluju tě, Death Troopers!), najdeme tu vše. A většina z těch věcí je napsaná tak čtivě, že jen chcete číst dál a dál – další stranu, další díl série, další příběh, další knihu… Chcete ságu, co má začátek, ale ne konec.
I tak se jednou stalo, že mi studna knih ze světa Hvězdných válek v češtině vyschla. Dokonce jsem byl tak zoufalý, že jsem 24. 4. 2014 psal do tehdejšího vydavatele Hvězdných válek, Egmontu (mimochodem ten mail mám stále uložený, jinak bych si datum nepamatoval), zda neplánují překládat některé ze starších knih. Kromě výslovného NE z Egmontu a nějakého důvodu spojeného s autorskými právy mi tehdy došlo, že chci-li hltat další příběhy, musím se pustit do anglických knih. A že bylo z čeho vybírat… Začít těmi nejnovějšími? Nejuznávanějšími či nejprofláklejšími? Protože po českém Setkání v mlze jsem ten formát znal, šel jsem na to od lesa a vydal se cestou povídkových sbírek. Pustil jsem se do anglického Lost Tribe of the Sith – a poté pokračoval v nakupování a hltání příběhů pěkně chronologicky.
Dokonce, po přečtení valné většiny knih, jsem dospěl k té poslední, po které přišla neodbytná myšlenka, následující zatím každý román: „A co bylo dál?“ No, nezbylo mi, než… napsat si vlastní asi 800 stran dlouhé pokračování, snažící se uzavřít všechny otevřené konce. Kdybych ho měl psát dnes, bylo by nekonečné.
Jak jsem do fandomu Hvězdných válek zažraný mi došlo v okamžiku, kdy jsem si na facebookovém profilu začal jako úvodní fotky nastavovat obálky knih, které jsem zrovna četl. Od té doby jsem si plně uvědomoval svou oddanost Hvězdným válkám a postupně doplnil svou knihovnu o prakticky všechny knihy z rozšířeného univerza (anglicky Expanded Universe, hojně používaná zkratka EU). Ani po zemětřesení způsobeném prodejem Hvězdných válek Disneyho molochu se na tom nic nezměnilo.
Napadá mě jedna vtipná historka, veskrze shrnující můj vztah k Hvězdným válkám: Byl jsem pár let nazpět na Hospodském kvízu ve svém rodném městě – jednalo se o Star Wars speciál a dokonce jsem si kvůli němu sjednal pozdější příchod na noční směnu, kterou jsem ten den měl mít. Někdy během druhého/třetího kola moderátor pochopil, že ještě než dočte otázku, mám napsanou správnou odpověď - lidi ve svém týmu jsem s sebou měl jen do počtu, protože v jednom člověku jsem tam jít nemohl. Někdy před koncem se z jednoho z méně úspěšných týmů ozvalo: „My ale máme život, nemůžeme toho vědět tolik!“
No, a můj život byly Hvězdné války. Kvíz jsem samozřejmě vyhrál s počtem 50 bodů z 50 možných (ohodnocené lístky s odpověďmi mám stále schované). Sice jsem měl jednu chybku (teď už se takovým chytákem nikdy nenechám dostat!) v posledním kole, ale věděl jsem přesně jednu bonusovou otázku, čímž jsem si vysloužil chybějící bod – runtime Epizody VIII je opravdu 152 minut!
Svým nadšením jsem částečně ovlivnil i svou ženu, která zase miluje dinosaury a sérii Jurský Park (ne, Svět ne). Mým prvním tetováním byla jedna z nejikoničtějších hlášek Hvězdných válek (hádejte jaká). Mým druhým tetováním, které máme s manželkou zrcadlově na ramenou, se stala jediská stíhačka z úvodu Epizody III (pro znalce Eta-2 Actis) – pilotovaná dinosaurem v letecké helmě. Nekecám. A třetím tetováním je znak Povstalecké aliance spojený se znakem Fulcruma (fanoušci Rebels vědí). Kdybych měl, jen mírně nadneseně, ohodnotit svůj vztah k Hvězdným válkám, parafrázoval bych slova Bubby z filmu Forrest Gump:
„O Hvězdných válkách vím úplně všechno.“
A ještě jedna řečnická otázka na závěr: Co vlastně Hvězdné války jsou, co se týká žánru? Vesmírná opera? Nebo snad pohádka, zasazená do vesmíru? Na tohle odpověď nemám - pro mě jsou příběhem o souboji dobra proti zlu; o vykoupení, a zejména o tom, že nehledě na to, jak nízké jsou šance, vždy je naděje.
A co říká moje tetování? Do. Or do not. There is no try.
P.S.: S manželkou a naším malým synem jdeme na letošní Fantastickou Ostravu za Luka, Leiu a Hana. Abychom se dostali do postav, žena mi navrhla, že spolu koukneme na celou původní trilogii. Sama od sebe.
NEKECÁM.
