Článek
2. května 2025 se mi narodil syn - ano, je to škoda, že to nevyšlo na Den Hvězdných válek, ale to už máme výročí svatby, tak je to aspoň pěkně rozložené. Kromě klasických věcí, které si se ženou schováváme na památku (první čepička, co jsme v porodnici dostali, otisk nohy a podobně) máme v rámu místo obrazu pověšeno i body, ve kterém jsme si ho z porodnice přivezli.
Jde o jeho první (a rozhodně ne poslední!) oblečení s motivem Hvězdných válek, a tím jeho „výchova“ k oblibě mé milované franšízy teprve začala.
11860
Tolik dnů jsem na to čekal. Tolik dnů uplynulo od mého narození, než jsem se podíval do těch jeho maličkých kukadel, a řekl mu - nevím, jestli nahlas, nebo jen v hlavě: „Já jsem tvůj otec!“
Když jsme se dozvěděli, že je žena těhotná (o komplikacích, které tomu předcházely, bych mohl napsat vícedílný román), potřebovali jsme si to slavnostně manifestovat něčím reálným, fyzickým. Šli jsme tedy do Tesca a koupili si první oblečení pro miminko, které nám padlo do oka. O několik měsíců později, když jsme byli se ženou v Ostravě, jsme na její popud zavítali do megasekáče, kousek od Futura - a tam jsem objevil něco úžasného.
Hnědý chlupatý overálek s bandalírem - licencované pyžamo na styl Chewbaccy. Vzal jsem ho do ruky s tím, že to potřebujeme. Žena se na mě tázavě dívala, protože velikost oblečení byla podle štítku cca 4-5 let. „To mu bude velké,“ řekla mi. „Čtyři roky utečou jako voda,“ opáčil jsem a bez přemýšlení hodil overal do košíku.
Ani jsem netušil, jakou pravdu jsem v tu dobu měl - jedna čtvrtina toho je čerstvě za námi, a náš syn poctivě roste, aby si na sebe jednou mohl můj nález obléct. Pokaždé, když procházíme jeho oblečení a dáváme malé pryč, kochám se Chewieho pyžamem a nemůžu se dočkat, až si jej vezme na sebe. Možná je to malá věc, ale ne pro mě.
Příběhy stejné, a přece jiné
Už když jsem koukal na původní trilogii Hvězdných válek s manželkou, na její přání k tomu dostala detailní komentář fanouška. Uvedu příklad: když se na obrazovce poprvé objevil X-wing, pauznul jsem film, abych jí ukázal, že otevírání křídel do útočné polohy se dá mapovat až do klonových válek, kde se objevilo na stíhačkách ARC-170, tedy duchovních předků X-wingů. Nemusím asi zdůrazňovat, že takových malých a nedůležitých momentů bylo v celé trilogii nespočet, tak nám první průchod trilogií trval poměrně dlouho.
Když jsme na původní trilogii znovu koukali asi dva měsíce dozadu, během příprav na Fantastickou Ostravu 2026, došlo mi, že už brzy se s námi bude koukat i můj syn. A uvědomil jsem si, že až přijde ta dětská vyptávací fáze a proč?, budu nesmírně rád, že všechny tyhle detaily mu ke svým oblíbeným filmům budu moct říct - ideálně ještě předtím, než se na ně sám zeptá. Až budu u jeho prvního koukání na Hvězdné války, bude to svým způsobem zároveň poprvé i pro mě.
Na YouTube je plno videí, kde jsou natočeny reakce dětí na „Já jsem tvůj otec!“ z Epizody V, a sám se nemůžu dočkat, až se mě ten náš prďola bude užasle ptát, jestli Vader kecá, nebo to opravdu myslí vážně. Jenom ta představa mě dostává a mám z ní husí kůži.
A až mu řeknu, že odpověď se dozví teprve v dalším filmu, doufám, že nebude moct nedočkavostí spát.
První krůčky
Asi v šesti měsících života – to se ještě syn neuměl pořádně pohybovat, natož cokoliv jiného – jsme začali číst první knížky ze světa Hvězdných válek. Ty jsem, stejně jako Chewieho pyžamo zmíněné výše, úspěšně shromažďoval během našeho očekávání, a dle mého konečně přišla řada na to, abych je přečetl.
Ne, že by synovi nebylo jedno, co mu čteme – úplně stejně bychom mu mohli číst třeba televizní program, nebo snad atlas československých hub. Poslouchal však rád náš hlas, a já mu vždy rád přečetl kousek ze své oblíbené galaxie. Ať už to byly 5minutové příběhy před spaním, nebo Od pohádky k pohádce s roztomile dětinským Darthem Vaderem na přebalu, užíval jsem si, že můžu malého uvést do svého oblíbeného světa. A nevěřili byste, kolik knížek pro malé děti z Hvězdných válek dnes existuje!
Těším se, až bude všechny dětské knížky znát nazpaměť, a bude chtít víc. Potom přijdu já a vyberu něco ze svých dospěláckých knih, co mu přečtu, a užijeme si to oba.
Dědic impéria
To je jedna z věcí, kterou pro mě můj syn znamená. Můj nástupce, a dědic mého impéria. Protože toho mám spoustu, a do budoucna ještě hromada dalších věcí přibude. Můj archiv čítá filmy, knihy, komiksy, novinové články, počítačové hry, deskové hry… určitě bych toho vyjmenoval ještě spoustu.
Jasně, ve výsledku jsou to jenom věci. Když je nebude chtít, vždycky se dají prodat, nebo darovat (ideálně do muzea!). Klidně bych si všechno vzal i do hrobu (to by ale musel být extraprostorný hrob, aby se do něj vešly všechny moje hvězdoválečné věci!), ale po smrti mi to k ničemu nebude. Doufám, že synovi ano.
Ale krom materiálních věcí pro mě Hvězdné války znamenají i něco nepopsatelného; magického a úžasného, k čemu se můžu upnout, když potřebuju zvednout náladu, zrelaxovat, nebo třeba prostě jen tak zabít čas. Je to kousek mně, a já bych byl rád, kdybych se o něj se svým synem dokázal podělit tak, jako jsem to udělal se svou ženou. Nemusí to být nutně další párové tetování (ale jsem všemi deseti pro!), ale když se synem budu moct sdílet svoje fanouškovství, bude to pro mě znamenat nejvíc.
A pokud ze syna vyroste malý fanoušek Hvězdných válek, budu parafrázovat Dartha Vadera z Epizody IV: „Kruh se uzavře.“
Závěrem
Když se blížil termín porodu, spolu se ženou jsme si představovali, jaký náš syn asi bude. Nejen vzhledově (hezčí mimčo byste nenašli!), ale i povahou, a jaké koníčky si oblíbí… Vždycky jsem říkal, že ho budu milovat, ať už bude jakýkoliv - i kdyby měl radši Star Trek než Hvězdné války. Zeptejte se ženy, otravoval jsem s tím fakt moc.
A samozřejmě, že je to pravda. I kdyby neměl Hvězdné války rád vůbec. Jenom budu doufat, že po mně můj koníček zdědí, a bude do něj stejně zapálený, jako já. Protože potom bychom měli společné to, co bude důležité pro nás oba.
Hvězdné války.
P. S.: Ne, náš syn se nejmenuje Anakin. Byl to kdysi dávno můj první nápad, ale když jsem zjistil, že už jich v republice několik je, tak jsem si to rozmyslel. Potom mě napadl Ezra (jako Bridger z Povstalců), ale to zní zároveň moc biblicky, takže také nic pro mě. No a nakonec jsem se jednoho dne probudil a to pravé hvězdné jméno jsem měl na jazyku.
Sirius.
Pokud se vám text líbil, můžete mě klidně pozvat na kafe. A že ho při psaní spotřebuju! 😁
Předchozí články:
