Hvězdné války… a digitální revoluce

Ke 20. výročí premiéry Nové naděje museli fanoušci Hvězdných válek znovu do kina - George Lucas vydal speciální edici každého ze tří filmů. Ty byly doplněny o nově natočené, zrestaurované nebo digitálními efekty obohacené scény, které si v době tvorby původních filmů nemohl dovolit natočit nebo vyrobit. Nejlepším příkladem budiž setkání Hana Sola s Jabbou Huttem v hangáru 94, kde v původně natočené scéně figuroval místo mimozemšťana obyčejný člověk a dodatečně byl do scény umístěn Boba Fett. Protože druhou postavu hranou člověkem v původních záběrech Han obcházel, musel být digitálně vyříznut a posunut v záběru nahoru a dolů, čímž bylo naznačeno, že šlápl Jabbovi na ocas, což se odrazilo na Huttově výrazu.

Scéna v kantýně s Hanem a Greedem vypadá jednoduše, ale právě tato část má asi nejvíc úprav z Nové naděje. V původní verzi z roku 1977 vystřelil první Han a zbavil se nepřítele. To později Lucasovi přišlo příliš chladnokrevné, a během let provedl několik úprav. Ve speciální edici střílí Greedo jako první. V roce 2004 vyšlo DVD, kde je prodleva mezi výstřely kratší a Han digitálně uhne hlavou. V roce 2011 bylo vydáno Blu-ray, kde jsou výstřely téměř shodné a následná poslední úprava z verze na Disney+ přidává Greedův pokřik a on i Han střílí zároveň.

Na prequelovou trilogii se snesla obrovská vlna kritiky s tím, že je v ní nadměrně využívána počítačem generovaná grafika (zkratka CGI). Pominu-li fakt, že se podle mě jedná o přirozenou evoluci, kdy počítačem se dají stvořit věci, které prostě pomocí různých triků a miniatur vytvořit nejdou (nebo zbytečně složitě), jedná se jistě o rychlejší a levnější řešení. Dříve bylo potřeba spousty lidí na výrobu modelů a miniatur a samozřejmě i patřičný čas; s novou trilogií byla práce v určitých ohledech snazší a méně náročná na personál. Přesto však praktické efekty nezmizely, a v případě Epizody I (rok 1999) jich naopak bylo použito více, než v celé původní trilogii!

Zkuste si však představit, jak by vypadala závěrečná bitva na pláních Naboo bez použití CGI. Droidí armády by musely být vytvořeny stop-motion animací (jak dlouho by reálně trvalo snímek po snímku natočit pohyby tisíce droidů, a jak věrohodně by to vypadalo?) a Gungani by museli být herci v převlecích. To fungovalo u Wookieeů a Ewoků, ale nedokážu si představit, jak by to vypadalo v moderní Epizodě I.

Ač je většina kluzákových závodů vytvořena právě pomocí CGI, startovní/cílová část dráhy s tribunami byla vytvořena jako zmenšený model. Na miniaturních tribunách bylo usazeno skoro půl milionu (!) různě nabarvených vatových tyčinek do uší. Když bylo potřeba vytvořit efekt hromadného jásání, prostě pod tyčinky pustili vzduch a ty se přirozeně kroutily.

Jedním z prvních natočených záběrů pro Epizodu I byl rozhovor Sidiouse a Maula na balkoně, kde za nimi i v nočních hodinách proudila nekonečná doprava hlavní planety Republiky, Coruscantu. To je konkrétní příklad digitální lokace, kdy většina exteriéru/pozadí byla vytvořena buď zcela počítačem, nebo byly digitálně přeneseny opravdové modely, zatímco reálný byl pouze balkon, na kterém dvojice stála. Pozadí Coruscantu díky lodnímu provozu působí živě a planeta opravdu vypadá, jako by nikdy nespala.

Dokonce ale ani lávový Mustafar není vytvořený pouze počítačem. Ač herci opravdu natáčeli na modrém pozadí a planeta za nimi byla dodělána digitálně v post-produkci, byla vyrobena detailní „miniatura“ lávové krajiny o rozloze přibližně 55 metrů čtverečních, která byla použita v záběrech z větší vzdálenosti. Erupce lávy byly taky reálné, ty tvůrci zachytili na sopce Etně.

V příspěvku o filmové revoluci jsem zmiňoval, že v době natáčení původní trilogie se používalo modré pozadí namísto zeleného, které je nyní standardem. Proč tedy některé záběry Epizody III byly natáčeny opět na modrém? Zelená by se totiž špatně snášela s ohnivým žluto oranžovo červeným pozadím Mustafaru, a spolu s osvětlením by vytvářela nepěkné barvy.

Vůbec nejoblíbenější postavou prequelové trilogie se okamžitě po premiéře Skryté hrozby stal Jar Jar Binks. Ale teď vážně - Epizoda I byla zcela prvním filmem v historii kinematografie, kdy jedna z hlavních postav byla kompletně vyrobena digitálně. Na place se sice nacházel herec Ahmed Best, který postavu hrál fyzicky, ale následně byl celý překryt její digitální verzí. Jar Jar tak byl vytvořen metodou snímání pohybu (anglicky motion capture, zkratka mocap), kdy herec při bližších záběrech „zabíral místo“ postavy, aby mohl být nahrazen její digitální verzí. Jen si zkuste představit celý den chodit po place houpavým krokem s čepicí, na které je Jar Jarova hlava s vytřeštěným výrazem!

Ačkoliv si Ahmed Best kvůli obrovské vlně nenávisti a kritiky za ztvárnění Jar Jarovy postavy prošel neuvěřitelně těžkým obdobím, na Hvězdné války nezanevřel. Ve flashbacku třetí řady seriálu Mandalorian si zahrál Jediho jménem Kelleran Beq, a tentokrát zůstal ve své lidské podobě.

Pamatujete si nahatého C-3PO v Epizodě I? Protože mu malý Anakin ještě nesehnal krycí pláty, bylo vidět jeho tělem skrz naskrz, a tudíž se do něj nemohl vejít jeho obvyklý herec. John Knoll, vedoucí vizuálních efektů v ILM už od vydání speciálních edic, se nechtěl vydat cestou počítačového modelu a podařilo se mu vymyslet praktické řešení. Model C-3PO v životní velikosti se upevnil před svého vodiče v jednobarevné kombinéze, který jím pohyboval, jak bylo potřeba. Následně byl v post-produkci vodič odstraněn a droid vypadal, jako by chodil sám.

Jiný problém působilo zlaté plátování C-3PO, zejména při natáčení Epizody II. Protože lesklý povrch droida působil jako zrcadlo, během scén natáčených před zeleným plátnem odrážel zelené pozadí a kvůli tomu bylo těžké ho důvěryhodně vložit do některých záběrů. Tvůrci pak museli snímek po snímku retušovat zelený odraz.

Epizoda II (rok 2002) má další z prvenství. Jedná se o první hollywoodský velkofilm, který byl kompletně natočen na digitální kameru. Protože byl Lucas vždy vizionář a snažil se vyvíjet/vycházet vstříc novým technologiím, z důvodu efektivnosti a úspory času a peněz (jak během natáčení, tak i v post-produkci) opustil klasický film.

Digitální záznam znamenal, že film se nemusel převádět do počítače a speciální efekty v ILM se snáze vkládaly. Promítání filmu v digitální kvalitě, o které se režisér zasazoval, navíc znamenalo, že nebude docházet k mechanickým poškozením filmového pásu a divák film uvidí přesně tak, jak to Lucas zamýšlel.

Digitální kamera značky Sony, kterou Lucas použil na natáčení Epizody II, byla postavena na zakázku přímo pro něj; nejednalo se o žádný volně dostupný model. Lucas se štábem kameru obdrželi těsně před začátkem natáčení v Tunisku, a museli se s ní rychle naučit zacházet, aby nedošlo ke zpoždění produkce.

Už někdy před uvedením Epizody V do kina byl do centrály ILM pořízen počítač Apple, jehož úkolem mělo být katalogizovat všechny záběry. Lucas jakožto technologický nadšenec okamžitě začal přemýšlet nad možnostmi tvorby filmu pomocí počítače a následného zjednodušení celého procesu natáčení a vizuálních efektů. Problém byl, že taková technologie v té době ještě neexistovala. Postupem času Lucas vytvořil počítačové oddělení a jeho prvním zaměstnancem se stal Ed Catmull. Lucas jej spolu s jeho týmem pověřil výrobou digitální filmové dílny, která by umožnila digitální střih a úpravu zvuku. Catmull se snažil přesvědčit Lucase, aby jej nechal věnovat se i počítačové animaci. To Lucas nepovažoval za důležité, a Catmull s ostatními tak nedostali tolik času na vlastní práci, kolik by chtěli.

Systém pro sebe zaměstnanci oddělení interně pojmenovali Pixar a opravdu jej dokončili. V roce 1984 o studio, které pod Lucasem nemělo pořádné využití, projevil zájem Steve Jobs a o rok později mu bylo nabídnuto ke koupi. Celý tým 40 lidí a systém na tvorbu digitální animace ho v roce 1986 vyšel na 10 milionů dolarů.

Pod vedením Steva Jobse se z Pixaru během let stala společnost v hodnotě 7 miliard dolarů, stojící mimo jiné za filmy Příběh hraček, Příšerky s.r.o. či Hledá se Nemo. Lucasovi tak bohužel utekla obří příležitost.

Během let mezi původní a prequelovou trilogií se z ILM sice stala továrna na počítačové vizuální efekty, ale nikdy to neznamenalo, že by se přestaly používat ty praktické. Stačilo jen přijít na to, jak oba přístupy věrohodně spojit. Ironií je, že Lucasův nezájem o animaci neměl trvat věčně, ale o tom zase někdy příště.

Konkrétně Epizoda III je pro mě jedno z nejlepších děl, které vesmír Hvězdných válek nabízí. I když některé vizuální efekty nezestárly dobře, jako třeba digitální hrabě Dooku na začátku filmu, přesto to kvalitě díla výrazně neubírá a film perfektně využívá technologie, které doba tehdy nabízela. I předchozí dva filmy v trilogii vypadají ve většině případů dobře i po letech – a jsem rád, že Yoda z Epizody I byl upraven do digitální formy, protože jeho původní vzezření mi nahánělo strach.

Pokud se vám text líbil, můžete mě klidně pozvat na kafe. A že ho při psaní spotřebuju! 😁

Předchozí články:

J. W. Rinzler: The Making of Star Wars, The Making of The Empire Strikes Back, The Making of Return of the Jedi, The Making of Star Wars: Revenge of the Sith

Brian Jay Jones: George Lucas: A Life

Chris Taylor: How Star Wars Conquered the Universe

Star Wars: Year by Year

Bonusové dokumenty k původní a prequelové trilogii (DVD/Blu‑ray / Disney+)

Empire of Dreams: The Story of the Star Wars Trilogy

Light & Magic

Lucasfilm.com

Lucasfilm Originals: The Dykstraflex

Lucasfilm Originals: THX

StarWars.com

Pixar.com

V neposlední řadě Wikipedia / Wookieepedia (ověření dat)