Článek
Na obou stranách jsou hrdinové
Hned v únoru roku 2006 vyšla jedna z mých nejoblíbenějších (strategických) her, Empire at War. Tu bych popsal jako ve vesmíru se odehrávající titul ze série Command & Conquer (např. Můj oblíbený Red Alert), kdy se hráč ujme buď role vojevůdce Povstalecké aliance, nebo Galaktického impéria.. S tím rozdílem, že v Empire at War fungují dva typy bitev. Pozemní, podobně jako v Red Alert, kde má hráč na začátku základnu a malý počet jednotek. Je jen na něm, jak rychle dokáže základnu upgradovat a rozšířit ji o stavby, potřebné ke stavbě nových budov a jednotek.
Protože na podobnou hru jsem nikdy neměl strategické buňky, volil jsem vždy taktiku silnějšího a útočil na základny Povstalců s co největším počtem jednotek. Co na tom, že moje armáda dostávala tvrdé rány – hlavně, když Povstalci pomalu ale jistě prohrávali. Já svoje jednotky vždycky dokázal nahradit rychleji, než mi vrátili úder (dvojsmysl zamýšlen!).
Nejsem si jist, nakolik by hra s původní grafikou obstála oproti dnešním titulům – už tehdy jsem si samozřejmě uvědomoval, že helmy stormtrooperů vypadají při největším zazoomování jako pomalované kýble, ale… Tak krásně se na ty armády, pochodující pod vaším vedením, kouká!
Potom jsou tu ještě vesmírné bitvy. Ty fungují vlastně úplně stejně, jako pozemní – jen s tím rozdílem, že místo vojáků jsou zde stíhačky, a místo základen jsou tu… vesmírné základny. Možná to nezní nic moc, ale svého času jsem byl schopen u hry strávit velmi, velmi mnoho hodin.
Hra obsahuje jak příběhovou kampaň, která prolíná oba typy bitev, tak i možnost navolit si vlastní bitvu podle sebe. Ke konci téhož roku vyšel datadisk s názvem Forces of Corruption, který přidal kromě nových postav celou novou frakci v podobě kriminálního syndikátu.
Ke hře kdysi existovalo i neofociální rozšíření Republic at War, které – překvapivě – přidalo jednotky Galaktické republiky, od stíhaček V-19 Torrent až po křižníky Venator.
Rok 2006 nebyl na hry příliš štědrý. Kromě pár originálních kousků vyšla jen dvojice kompilací. Prvním byl Galaxies: The Complete Online Adventures obsahovalo původní hru včetně všech tří datadisků a bonusového obsahu. Druhým byl The Best of PC, obsahující pět do té doby vydaných nejlepších her.
Předposledním ze dvou dalších vydaných titulů byl Death Star Designer. Tato onlinová hra nechala hráče si vytvořit vlastní Hvězdu smrti – včetně barvy trupu, místností uvnitř a dalších detailů. Sama o sobě by hra asi byla zbytečná, kdyby se nejednalo o tahák na hru…
Lethal Alliance vyšla na konci roku, a to jen pro PSP a Nintendo DS. Odehrává se krátce před Epizodou IV a hráč se ujímá Twi’lečky a jejího droidího parťáka, kteří se pokoušejí ukrást… ano, hádáte správně, plány Hvězdy smrti. A že se jí do cesty připlete jistý Kyle Katarn? Že vám to zní povědomě? Jak už jsem psal v prvním článku, krádež plánů Hvězdny smrti byla ve starém Expandovaném univerzu opravdu komplikovanou záležitostí (bylo jich hned několik, které se musely ukrást a spojit…).
Verzi na Nintendo jsem měl kdysi možnost si na chvíli zahrát a musím říct, že graficky hra ždíme snad všechen výkon, který konzole měla. Ovládání, stejně jako u spousty dalších her upravené pro dotykovou obrazovku, mi však tehdy příliš nesedlo a vsadím se, že ani dnes by tomu nebylo jinak.
Bez světelného meče ani ránu
V roce 2007 vyšlo jen minimum her. LEGO Star Wars: The Complete Saga si nechám do samostatného Lego článku. Dalším titulem byl Battlefront: Renegade Squadron. Hra vyšla pouze na PSP a byla spin-offem klasického Battlefrontu. Výjimečně se zde hráč neujal velení klonů či stormtrooperů, ale pouze jednotky vojáků Povstalecké aliance, kterou dal dohromady Han Solo.
Ve stejném roce vyšla už jen The Empire Strikes Back Mobile, což byla Java hra poskládaná z miniher, obsahujících klíčové momenty z Epizody V.
Rok 2008 vzal útokem titul The Force Unleashed. Hráč se v něm zhostil role Galena Marka, tajného učedníka samotného Dartha Vadera (za kterého se v prvním levelu naučil hru ovládat), známého jako Starkiller. Ten se postupně infiltroval mezi povstalce, až se stal jedním z nich – a v podstatě z rozkazu císaře pomohl zformovat a sjednotit Povstaleckou alianci. Stejně jako o 12 let dříve v případě Stínů Impéria, i tady se jednalo prakticky o film bez filmu a spolu se hrou vyšla kniha i komiks. Jenže zatímco se Stíny Impéria každé z médií přispělo do příběhu něčím navíc, v případě The Force Unleashed se vždy jednalo o ten stejný příběh, jen odvyprávěný v jiném formátu – to byl první problém.
Tím druhým problémem byla značná přepálenost Starkillerovy silové úrovně. Ano, Síla je sice mocná, ale když hru srovnáme s tím, co jsme viděli v původní trilogii – před kterou se hra odehrává – tak se nejde nedivit. V Epizodě V je vrchol užití Síly vytažení X-wingu z bažiny na Dagobahu. A Starkiller si, v podstatě jen tak, z oblohy stáhne hvězdný destruktor, zatímco bojuje s okolo prolétajícími stíhačkami TIE. Jako samostatná hra funguje The Force Unleashed (alespoň první díl) za mě velmi dobře, jen v kontextu širšího světa Expandovaného univerza je, alespoň kvůli Starkillerově šílené moci, přes čáru.
Hra se dá ukončit jak na temné, tak i na světlé straně Síly – a aby toho nebylo málo, o rok později vyšla i Ultimate Sith Edition, která přidává 3 další levely. Po dalším roce vyšlo pokračování, rovněž doprovázené knihou a komiksem. To však, alespoň za mě, nedostálo kvalit prvního dílu a jestli si pamatuju dobře, skončilo otevřeně, přičemž třetí (původně plánovaný) díl nikdy nespatřil světlo světa.
Klonové války kam se podíváš
Protože v roce 2008 vyšel animovaný film Klonové války, následovaný rovnou první řadou seriálu, herní vývojáři si nemohli nechat ujít příležitost dodat hry, provázející tato díla. První z nich je The Clone Wars: Lightsaber Duels, zpracovává (překvapivě) souboje se světelnými meči z filmu a několika epizod, přičemž si zachovává stejný vzhled, jako seriál. Hra vyšla pouze na Nintendo Wii a pamatuju si, jak jsem zběsile máchal wiimotem před obrazovkou, abych konečně tu Asajj Ventress (nebo kteréhokoliv jiného nepřítele) porazil.
The Clone Wars: Jedi Alliance vyšlo opět jen na Nintendo, tentokrát DS. Grafika je poměrně rozpixelovaná, jak se obrazovka s nízkým rozlišením snaží doručit stejnou kvalitu animace, jaká je ve filmu/seriálu, a zajímavé je, že zatímco některé postavy mají animované otevírání úst při mluvení, například Mace Windu zvládá řeč s ústy zavřenými. Hra neadaptuje seriál ani film, ale byla pro ni vymyšlena vlastní dějová linka týkající se Sester noci.
Součástí reklamní kampaně k filmu byla hra The Clone Wars: Sharpshooter, jednoduchá onlinová střílečka z první osoby. Součástí stejné kampaně byla i The Clone Wars: LiveVire, v níž se hráč vžije do role klona, sbírajícího datapacky dřív, než je seberou nepřátelští droidi.
Další minihrou je Path of the Jedi. Tato hra pro prohlížeč sestávala ze tří částí, v nichž Ahsoka, Anakin a Yoda plnili úkoly pro postavy ze seriálu Klonové války.
V Java hře pro mobilní telefony s názvem The Clone Wars se hráč ujal jednotky klonových vojáků, s nimiž plnil úkoly na různých planetách a potkal se s některými známými postavami.
Posledními hrami v tomto roce jsou Clones vs. Droids a Fierce Twilight. První z nich je tahovka, kde hráč hraje buď za klony, nebo droidy – a nastavováním trajektorie a síly výstřelu po sobě pálí. Druhá hra hráče jako Anakina posadí do kokpitu jeho lodi Twilight, se kterou musí odrážet téměř nekonečné řady nepřátelských stíhaček.
Víc her, víc klonů
The Clone Wars: Republic Heroes je konečně další plnou hrou, odehrávající se během klonových válek, konkrétně mezi 1. a 2. sérií. Příběh je tedy originální a sestává ze 40 misí, kdy se hráč střídá v roli Jediů (skákačky) a klonových vojáků (střílečky).
Další vydaná hra, Trench Run, byla dostupná pouze pro webové prohlížeče a iPhony a iPody Touch. Hráč se ujal Luka Skywalkera v jeho X-wingu během Bitvy o Yavin.
Dalším Battlefront: Elite Squadron se uzavřela původní série Battlefront her. Zajímavostí je, že i když byl původně plánován plnohodnotný třetí díl pro konzole a PC, sešlo z něj… a zbyly jen verze pro Nintendo DS a PSP. Hra se soustředila na příběh dvou klonů citlivých na Sílu, X1 a X2. Poměrně brzy se rozkmotří a X1 skončí na zlé straně, zatímco X2 se přidá k těm dobrým. Hra zabírala široké časové období, a to od konce klonových válek přes vládu Impéria po nástup Nové republiky. Kdyby byla vydána i na „velké“ konzole a PC, bezpochyby by byla hitem.
Následující tituly byly online flash hrami, a kromě čestné zmínky nevidím důvod se o nich rozepisovat. The Clone Wars - Clone Weapons Training a The Clone Wars - Force Jump Training byly tituly na podporu hry The Clone Wars: Republic Heroes. Gunship Over Florrum, Swamp Station Sweep a Droids Over Iego zase sloužily jako doplňky k trojdílnému webkomiksu The Clone Wars: Hunting the Hunters. Další onlinovkou byla hra LEGO Star Wars: The Quest for R2-D2, která poputuje opět do budoucího samostatného LEGO článku.
Mezi lety 2010 až 2014 fungovala, opět vezoucí se na popularitě klonových válek, MMORPG hra Clone Wars Adventures. Jednalo se o zdarma dostupný titul, přičemž skrze měsíční předplatné se daly pořídit jinak nedostupné předměty, jako třeba světelný meč nebo samostatná možnost stát se Jediem. Hra se svou popularitou ani náhodou nemohla přiblížit předcházejícímu MMO titulu Galaxies, a už vůbec ne tomu nadcházejícímu, o kterém ještě bude řeč.
Protože všechny další hry (a že jich bylo!) z roku 2010 byly opět buď jen onlinové flash hry, nebo hry na mobilní zařízení, rozdělím hry podle kategorií, ale více informací k nim vypisovat považuju stejně jak v předchozím odstavci za zbytečné.
Pro Apple vydala společnost THQ Wireless následující hry: Falcon Gunner, Battle for Hoth, Lightsaber Duel a Cantina. Na podporu MMO hry Clone Wars Adventures vyšla onlinovka Clone Wars Adventures: Jetpack Trooper. Klonové války dostaly injekci v podobě mini titulů s těmi to zvedla. Cad Bane: Jedi Hunter, Air Strike, Yoda Battle Slash a Republic Ace. Na webových stránkách výrobce hraček Hasbra se v roce 2010 objevily hry s názvy The Clone Wars: AT-TE Rescue, Duel Action Lightsaber Battle, Ultimate Lightsaber, Naboo Rescue, Battle Orbs, The Kessel Run a Starfighter Rescue. Na podporu hry The Force Unleashed II vyšla onlinovka Escape from Kamino.
Fanoušci KotORů, mějte se na pozoru
Trend onlinových flash her zůstal i v roce 2011. Shora pozorovaná hra Galaxy of Heroes byla jednoduchou střílečkou z období klonových válek. Dalšími hrami z tohoto roku byly Ace Assault I a II, které se soustředily na vzdušné souboje.
Koncem roku 2011 se konečně alespoň na chvíli vracíme k velkým hrám. A protože LEGO Star Wars III: The Clone Wars opět vynecháme, vrhneme se rovnou na hru, kterou do dnešního dne hrají odhadem desítky tisíc hráčů denně.
Což je na 15 let starý titul rozhodně krásné číslo. Až takovou fanouškovskou základnu má MMORPG hra The Old Republic. Jedná se o několikanásobného herního nástupce – z pomyslného trůnu sesadila předešlou hru Galaxies , jejíž servery se odmlčely v prosinci 2011. Konkrétně 15. prosince – a brzký přístup do The Old Republic běžel od 13., takže v tomto dvoudenním horizontu bylo teoreticky možné hrát všechny tři hvězdnoválečné MMORPG najednou (samozřejmě pokud jste měli šest párů rukou a očí).
Zmínil jsem několikanásobného nástupce, čímž jsem myslel i to, že hra se sice odehrávala cca 300 let po titulech KotOR a KotOR II, ale spousta hráčů (včetně mě) ji brali jako duchovní pokračování. Děje se dokonce účastnila i Satele Shan, potomek Bastily Shan z prvního dílu; a jeden z hlavních záporáků, Darth Malgus, se svou zakrytou spodní částí obličeje dokonale evokoval Darth Malaka.
Pamatuju si, jak byla hra s velkou pompou uvedena, když vydavatel BioWare na Times Square uspořádal s více než 100 lidmi freeze mob v podobě bitvy mezi Jedii a Sithy, mezi kterými nechyběl třeba ani výše zmíněný Malgus. Hru navíc doprovázely velmi povedené až téměř filmové trailery, představující některé z hlavních postav.
Hráč si může při tvorbě postavy vybrat nejen to, kterou ze stran si vybere, ale i povolání a rasu. Za Galaktickou republiku jsou dostupní rytíř Jedi, konzul Řádu Jedi, republikový voják a pašerák. Ze Sithského Impéria jsou na výběr imperiální agent, Sithský válečník, Sithský inkvizitor a nájemný lovec. Hratelnými rasami pro hráče využívající herní účet zdarma jsou člověk, Zabrak a kyborg. Dalšími původně dostupnými rasami byli Chissové, Miralukové, Mirialané, Rattataki, čistokrevní Sithové a Twi’lekové. Později byly přidané ještě tři další rasy, směnitelné za herní měnu, a to Catharové, Togruty, a Nautolané.
V nynějším stavu je dostupných celých 19 planet k prozkoumání, rozdělených na hvězdné mapě do pěti regionů. Pro hru vyšlo zatím celkem 8 rozšíření, z nichž pro mě osobně nejzajímavějším bylo Shadow of Revan, které, zcela překvapivě, odhaluje další osudy hlavní postavy ze hry Knights of the Old Republic.
Navíc, po velké dekanonizaci (termín, který jsem si pro potřeby článku vymyslel a kterého se odteď budu držet) v roce 2014, kdy bylo celé Expandované univerzum smeteno ze stolu, je hra The Old Republic tím posledním střípkem starého vesmíru, který nejen že žije dál, ale produkuje nové příběhy.
A že zdaleka nehrozí ukončení provozu herních serverů dokazuje fakt, že na letošek se plánuje rozšíření k oslavám patnáctého výročí uvedení hry do provozu.
Hvězdné války v pohybu
V roce 2012 vyšla pro Xboxovou periferii hra Kinect Star Wars, která byla kompletně ovládaná pohyby hráče. Hra obsahovala několik módů: příběhová kampaň jménem Jedi Destiny začínala krátce po Epizodě I a končila během Epizody III. Dalšími módy jsou Rancor Rampage, Podracing, Duels of Fate a Galactic Dance Off. Poslední z módů je podobný hře Just Dance, kde se hráč před obrazovkou hýbe do melodií písniček podle vzoru na obrazovce, jen s tím rozdílem, že tady jej snímá kamera a věrnost jeho pohybů je tak posuzována hrou v reálném čase.
Další hrou z tohoto roku bylo Angry Birds Star Wars. Protože tehdy Angry Birds frčelo, bylo jen otázkou času, kdy dojde ke spojení s různými licencemi, a Hvězdné války byly jednou z nich. Klasická hratelnost naštvaných ptáků ve spojitosti s postavami známými z filmů (a tedy i značně upravené schopnosti některých ptáků) hráče provedly šesti kapitolami založenými na původní trilogii. Protože hra při vydání vyšla jen na počítače a mobilní zařízení, o rok později se dostala i na herní konzole – a to s druhým dílem, který v osmi kapitolách adaptoval prequelovou trilogii a v bonusových misích tehdy vycházející hvězdnoválečný seriál Povstalci.
V roce 2020 byly hry Angry Birds Star Wars oficiálně ukončeny, takže jediný způsob, jak si je můžu zahrát, je na mém starém Nintendu 3DS.
Další vydané hry byly opět menšími tituly. Battle Orders byla hra vydaná společností LEGO pro iPhony a jednalo se o strategii v reálném čase. V online titulu Aquatic Adventure se hráč ujal Kita Fista v boji proti vodním droidům na planetě Dac. Fighter Pods Rampage Battle Game byla online hra od firmy Hasbro, propagující jejich hračku. Galactic Spy byla puzzle hra z oficiálních stránek, ve které hráč vyhledává věci, něco na způsob Where’s Waldo. Sith Assault byla onlinová flash hra na motivy seriálu Klonové války. V Ewok Village, opět z oficiálních stránek, se hráč ujal stavby ewocké vesnice. Jako doprovod k znovuvydané Epizodě I ve 3D byla na oficiálních stránkách i hra Racer Rush, ve které hráč závodil v kluzácích na třech různých planetách. A konečně Jawa Junkyard: Droids byla hříčka, v níž si hráč skládal svého vlastního astromechanického droida.
Poslední rok před velkým třeskem
V roce 2013 přišla společnost Konami pro Apple a Android zařízení s digitální karetní hrou s názvem Force Collection. Hráč zde navštěvoval různé planety a porážením nepřátel sbíral karty, které používal v dalších hrách a postupně je evolvoval.
Star Wars Pinball je hra, ve které se hraje… pinball. Ano, to je vše. Na stolech, inspirovaných určitými filmy nebo scénami. Sám mám hru staženou rovněž na 3DSku, kde obsahuje celé tři stoly (velké verze jich mají 19) a i když mám herní stůl inspirovaný Epizodou V rád, z některých hlášek, dokola opakovaných, už mi teče mozek.
The Yoda Chronicles a Advent Calendar od LEGO si opět nechám do samostatného článku, a tedy tou poslední hrou, která vyšla před velkou dekanonizací, byla Tiny Death Star. Tu jsem jako jednu z mála her na mobilní zařízení opravdu hrál, a to docela dlouho. Pixel artové postavičky různých ras z hvězdnoválečného univerza navštěvovaly mou Hvězdu smrti, kde jsem je musel vozit výtahem do určeného patra, a postupně zvětšovat a vylepšovat svou stavbu, abych jim jak vyhověl, tak lákal další. I když už je to spousta let (hra byla stažena Disneym z obchodů hned rok po vydání), pamatuju si, jak po nadšení ze hry velmi brzy přišel pocit repetitivnosti a čekání, než se určité stavby dodělají.
Na konec…
Když se nad tím tak zamyslím, napadá mě minimálně jeden důvod, proč rokem 2006 skončila zlatá herní éra Hvězdných válek. Dříve vycházely jen velké a (převážně) kvalitní herní pecky, u kterých mohl člověk nechat desítky (i víc!) hodin času, zatímco zhruba s příchodem Klonových válek byl internet zaplaven řadou malých a zbytečných her. Ty jako by sloužily hlavně k zabití volného času, či propagaci těch pár velkých či jiných děl, které tou dobou vycházely. Podobně se to mělo s hrami pro iPhony/iPody a iPady, které se začaly objevovat, když zařízení dosáhla potřebných parametrů – ne však dost potřebných proto, aby na ně vyšla nějaká AAA hra. Ne, že by o vývoj podobně velkého titulu na mobilní zařízení byl zájem.
V budoucím už posledním dílu se podíváme na to, jak se videohrám dařilo pod taktovkou Disneyho.
Pokud se vám text líbil, můžete mě klidně pozvat na kafe. A že ho při psaní spotřebuju! 😁
Předchozí články:
