Článek
Ve stejném týdnu, jako měla premiéru Epizoda I, se na hráče začala valit lavina her spojených s tímto filmem. Zatímco dříve hry adaptovaly jen nějakou část filmů kvůli technickým či paměťovým limitacím tehdejšího média, nyní bylo stejné rozhodnutí učiněno schválně - zaplavit hráče obrovským množstvím herního obsahu.
Protože se jednalo o první hvězdnoválečný film po dlouhých 16 letech, byla očekávání hladových fanoušků obrovská; ostatně se jednalo o nejočekávanější film celého desetiletí. Nejen po hrách - uvedení filmu bylo předsznamenáno největší merchandisingovou kampaní v historii filmu. Lucasfilm proto nechal vývojářům volné ruce v tom, jakou hru vytvoří a co přesně adaptují; očekával se totiž veliký zájem po „čemkoliv“ spojeném se Skrytou hrozbou.
Navíc v devadesátých letech zažívaly boom 3D videohry, a tak se jednalo o perfektní dobu pro adaptaci náročnějších a „filmovějších“ zážitků do herní podoby. Ačkoliv některé z nich jsem hrál, velkou většinu jsem objevil až později díky různým youtubovým tvůrcům. Zejména ten s přezdívkou Flandrew má na svém kanále velmi pěkné srovnání všech her spadajících tématikou pod Epizodu I, a příjemným bonusem je jeho hlas, který se dobře poslouchá.
9 her je lepších, než jedna!
První hrou, do které se pustím, je adaptace filmu. Star Wars: Episode I: The Phantom Menace jsem poprvé viděl na základní škole u jednoho ze spolužáků. Je to akční adventura s kamerou umístěnou za a nad hráčem, což kvůli omezenému zornému poli místy komplikuje hraní. Do rukou se mi potom dostala jen demoverze, která obsahovala pouze první level hry. Sice už si nevzpomenu, jestli jsem ji hrál na počítači, nebo prvním playstationu; ale co si pamatuju, je zběsilé máchání Obi-Wanových paží se světelným mečem, jak prochází chodby lodě Obchodní federace a kosí droidy jednoho po druhém.
Ty stejné droidy, na těch stejných místech.
Pořád dokola.
Zbytek hry pak vcelku věrně sleduje děj filmu, jen tu a tam se v rámci levelů mírně odchýlí. Třeba když hráč doprovází a brání královnu před droidy federace v postupu městem Theed, nebo hraje přímo za Amidalu na Coruscantu, zatímco je mladý Anakin u rady Jediů. K 25. výročí vydání hry vyšel port pro Playstation 4 a 5, aby si hru užila i novější generace hráčů (to platí i pro spoustu dalších titulů).
Další hrou, která vyšla ve stejném dni, je Star Wars: Episode I: Racer, někdy známý jen jako Star Wars: Racer. Závody kluzáků, které tvořily část Skryté hrozby, jsou zde rozvinuty do celé závodnické kampaně; hráč navštíví spoustu planet jak známých z filmu, tak i vymyšlených zcela pro účel této hry. Stejně tak si hráč může zvolit ze spousty hratelných postav, z nichž každá má i svůj kluzák. Nevím jak ostatní, ale já musel hrát vždy za Anakina. A hra na mě byla tak zběsile rychlá, že se mi nikdy nedařilo. Ale byly to Hvězdné války, a bavilo mě to.
Další dvě hry, opět se stejným datem vydání, spadají pod hlavičku Lucas Learning. Jak název napovídá, jedná se tedy o hry, při nichž se hráč i něco naučí. První z nich je The Gungan Frontier. V kostce jde o kolonizování měsíce Naboo za pomocí tamní fauny a flóry. Hráč musí vypouštět organismy tak, aby vytvořil funkční ekosystém, který by měsíc připravil pro gunganskou civilizaci.
Druhým počinem je Yoda's Challenge Activity Center - šestice miniher ve čtyřech úrovních obtížnosti, cílených na děti. Na rozdíl od ostatních her má tato na pohled ručně keslenou grafiku, což jí dodává určitou roztomilost (a mně vizuálně připomíná českou herní sérii Polda).
Další dvě hry vyšly pod Lucas Learning: Pit Droids a Jar Jar's Journey Adventure Book. Stejně jako předchozí hra, i Jar Jar's Journey se tváří být ručně kreslenou, je určena pro děti od čtyř let výše a děti v ní nahlas spolu s postavami z filmu pročítají jeho příběh. Naopak Pit Droids jsou logickou hrou, jejímž jediným cílem je dostat droidy (známé z depa filmových kluzáků) z místa A do místa B. Po cestě jsou však různé překážky, které se musí nějak vyřešit nebo odstranit, aby mohli droidi v pořádku projít do dalšího levelu.
Posledním dílem z roku 1999 je spíše encyklopedie, než hra. Episode I Insider's Guide je příručka, obsahující více než 500 záznamů k postavám, lokalitám a technologiím z filmu; součástí jsou i trailery či plakáty a souhrn informací k Expandovanému univerzu, týkajících se Epizody I.
Nové tisíciletí, nové nápady
Ani v roce 2000 nepolevily hry, vážící se k Epizodě I. Následující tři kousky opět vyšly pod Lucas Learning, a byly určeny pro nejmladší fanoušky. V Anakin's Speedway hráči staví testovací dráhy pro kluzáky, a využívá k tomu nejrůznější lopingy, zatáčky, skokánky či tunely – to mělo děti naučit základy hybnosti a rychlosti.
Early Learning Activity Center byla pro děti od 4 do 6 let a byla prakticky jen sbírkou menších hříček. Zato Math: Jabba's Game Galaxy se „překvapivě“ soustředila jen na matematické hry, ve kterých hráč zápolil s Jabbou Huttem adalšími tatooinskými postavami.
Všechny tři hry byly vyvedeny ručně kreslenou grafikou jako zbylá díla od Lucas Learning.
Konečně se můžeme vrátit k hrám pro starší. Star Wars: Episode I: Jedi Power Battles opět převypravovala děj Skryté hrozby, tentokrát však s tím rozdílem, že se hra dala projít v multiplayerovém režimu. Kamera se však posouvala oběma hráčům najednou, což v souvislosti s například špatně proveditelnmi skoky v některých částech hry způsobovalo mezi hráči klidně až hádky.
Pokud jste si přáli zahrát v universu Hvězdných válek něco jako Red Alert, pak byla další hra něčím pro vás. Star Wars: Force Commander byla zasazena mezi epizody IV až VI a opět se soustředila na člena „záporáků“, ze začátku obyčejného stormtroopera. Ten zhruba v polovině hry změní strany, takže ještě na Hothu hráč velí AT-AT, zatímco na Endoru už bojuje na straně povstalců. Hra by se dala považovat za takového předchůdce Empire at War.
Demoliční derby v hvězdnoválečném prostředí? Vývojáři očividně předpokládali, že přesně tohle hráči potřebují, a tak vzniklo Star Wars: Demolition. Příběh je takový: protože kluzáky jsou impérieum zakázané, Jabba Hutt vymyslel nový sport, kterým je střet různých vozidel z tohoto univerza. Na začátku levelu se vozidla začnou „rubat“ mezi sebou, a poslední nezničený vyhrává.
Dalším titulem, vážícím se ke Skryté hrozbě, je Obi-Wan's Adventures, izometrická hra, ukazující filmové události z pohledu Obi-Wana. Protože hra vyšla na GameBoy Color, je grafika i barevná paleta značně osekaná a alespoň na mě dnes nepůsobí vůbec lákavě (na rozdíl od původní hry na PC, adaptující film). Obi-Wan zde z nějakého důvodu může přepínat mezi světelným mečem a „barbarským“ blasterem. Foreshadowing…? Pravděpodobně ne.
Posledním titulem roku je Battle for Naboo. Děj hry je zasazen do období invaze na Naboo, kdy je úkolem hráče vypudit jednotky Obchodní federace z planety. Jedná se zároveň o spin-off i duchovní pokračování hry Rogue Squadron. Kromě stíhaček N-1 se hráč chopí například i federačních tanků AAT či droidích létajících plošin, STAPů.
Opět ve znamení stíhaček
Starfighter (ve stejném roce vyšla upravená verze s přídomkem Special Edition) byla první hvězdnoválečnou hrou z roku 2001. Jednalo se o letecký simulátor, který se odehrával během Skryté hrozby. Příběh se dělil mezi tři postavy, z nichž každá disponuje svou vlastní lodí - nejedná se tedy pouze o létání stíhačkou N-1, jak by se mohlo zdát z obalu hry. O pouhý rok později vyšlo pokračování zvané Jedi Starfighter, které se již odehrávalo před a během Epizody II. Stejně jako první díl hráč vystřídá několik hratelných postav a lodí (nejvýznamnější je Adi Gallia a její Delta-7), a protože hra vyšla dva měsíce před filmem, některé prvky z něj představila vlastně úplně poprvé.
Jak popsat další hru? Super Bombad Racing je něco jako Mario Kart - jen z pohledu fanoušků ještě ujetější. Jedná se o závody postav, jejichž hlavy jsou vzhledem k tělu až směšně velké, a závodní vznášedla přehnaně malá. Celkově je hra laděna pro mladší hráče, a hudební doprovod se skládá z filmových skladeb, převedených do přespříliš veselých verzí.
Real-time strategie ve stylu Age of Empires, odehrávající se v univerzu Hvězdných válek? Ano, prosím! Přesně to hráči dostali v titulu Galactic Battlegrounds. Stejně jako středověká strategie, i tato hra má více civilizací, ze kterých si může hráč vybrat. Impérium, povstalce, Wookiee, Naboo, Obchodní federaci a Gungany.
Osobně jsem tuto hru hrál až o spoustu let později, když jsem si ji pořídil na Steamu spolu s rpzšířením Clone Campaigns, a okamžitě jsem si ji zamiloval. Protože jsem fanouškem hry Empire at War, nejlépe se mi hrálo samozřejmě za Impérium a v rozšíření následně za klony. Posílat do boje masy bezejmenných vojáků v bílých brněních má zkrátka něco do sebe.
Pro ty, lteří ještě nemají dost Epizody I, vyšla - exkluzivně na Xbox - hra s jednoduchým názvem Obi-Wan. Hráč se „překvapivě“ ujal role Obi-Wana před a během (opět) Skryté hrozby. Hra se skládá z pěti levelů, z nichž první dva jsou dějově před filmem. Tam, kde byl ve Skryté hrozbě Obi-Wan „uklizen“ do pozadí (zatímco Qui-Gon s ostatními řešili závody kluzáků), zde dostal prostor zářit. Hra totiž přišla s tím, co Obi-Wan v mezičase zažil na Tatooinu - zachraňoval královnu, unesenou Tuskeny. Hra je známá tím, že ovládání světelného meče bylo namapováno na pravou analogovou páčku. Pokud jste chtěli provést ničivý úder mečem kolem sebe, stačilo tedy obkroužit páčkou kolem dokola. Bohužel, v praxi nebylo ovládání tak skvělé a než se ho člověk naučil ovládat, chvíli to dalo zabrat.
Posledním dílem z roku 2001 je Carbon Connections. Jednalo se o on-line hříčku přímo na oficiálních stránkách Hvězdných válek. Člověk spojoval postavy buď k dalším charakterům, vozidlům, nebo předmětům.
Klonová válka začala, mhhhmm
Pro hráče konečně pominula doba her založených na Epizodě I – a nadešel čas věnovat se filmu Klony útočí. Po již zmíněném Jedi Starfighteru se dva týdny po premiéře objevila hra s názvem Star Wars: Episode II: Attack of the Clones. Protože na konzole a počítače vyšla opět spousta her, adaptujících určité aspekty Epizody II, jediná hra zcela následující film vyšla na GameBoy Advance. Hráč prochází jednotlivými levely v roli několika různých postav zleva doprava, a přitom bojuje se zástupy nepřátel (ať už generických droidů či mimozemšťanů).
Občas se objeví level z pohledu první osoby, kde hráč pixelovatou obrazovkou pilotuje různá plavidla. Když jsem kdysi jako malý viděl v nějakém herném časopise screen ze hry, přišlo mi to úžasné – a až jsem o pár let později viděl gameplay, byl jsem rád, že mě a můj GameBoy micro minula.
Konec roku 2002 znamenal vydání několika dalších her. První ze dvou větších nich nesla název The Clone Wars (neplést si se stejnojmennými se riály) a hráč se v ní chopil řízení různých válečných strojů (a zůčastnil se pár „pěších“ misí) v několika bitvách, které splétaly dějovou linii, táhnoucí se hrou.
Ta začínala těsně před bitvou o Geonosis, které se hráč aktivně účastní, a poté následuje originální příběh, soustředící se na Anakina s Obi-Wanem, a hraběte Dooku se zbraní, vysávající Sílu. Technicky by se hra dala označit za předchůdce oblíbeného Battlefrontu, který vyšel o dva roky později.
Následovala další hra pro GameBoy Advance s názvem The New Droid Army. Tento titul byl na rozdíl od poslední hry na GBA pojat izometricky. Odehrává se po Epizodě II, hráč se v něm chopí pomalu chodícího Anakina a vyšetří separatistickou hrozbu v podobě – ano, správně – nové droidí armády.
Druhá z velkých her se odehrává deset let před filmem Klony útočí (tedy zhruba v době Epizody I) a jmenuje se Bounty Hunter. Akční hra z pohledu třetí osoby slouží jako taková backstory pro Jango Fetta, za kterého hráč získá Slave I, potká Zam Wessel, a zjistí, jakým způsobem se z něj stala genetická předloha pro klonovou armádu. Hráče provází příběh, ve kterém musí nalézt (a postarat se o) bývalou učednici hraběte Dooku, která až nápadně připomíná Asajj Ventress.
Jedi, kam se podíváš
V roce 2003 své servery světu otevřela první hvězdnoválečná MMORPG hra s názvem Star Wars: Galaxies. Hráč měl při tvorbě postavy na výběr z deseti hratelných ras a šesti (v datadiscích se číslo rozrostlo) základních povolání. Hra běžela dlouhých osm let až do prosince 2011, kdy byly její servery vypnuty.
Na začátku bylo dostupných deset planet, z nichž hratelná plocha každé byla přibližne 225 kilometrů čtverečních herního prostoru. Datadisky, které byly celkem tři, postupně přidaly další planety či vesmírné prostory. Planety byly vytvořeny jak podle filmů, tak i podle Expandovaného univerza, což je za mě skvělý krok.
Hra byla obdobná všem dalším MMORPG titulům, kdy hráč útočil na různé cíle, plnil questy v rámci misí a podobně. Jako bonus měli hráči možnost potkat slavné postavy ze světa Hvězdných válek.
Galaxies mě bohužel minula (viz moje historie s počítačem z úvodu předchozího článku o videohrách) a schválně jsem toho napsal méně, než si zaslouží – bylo to na úkor dalšího titulu. Knights of the Old Republic je ikonická RPG hra s jedněmi z nejlepších postav, s jakými se fanoušek Hvězdných válek může ve hrách (či Expandovaném univerzu celkově) setkat.
KotOR, jak se hře zkráceně říká, se odehrává přibližně 4000 let před Epizodou IV, a tvůrci si tedy mohli dovolit urvat se ze řetězu a prakticky nehledět na budoucí události. Hra se mi dostala do rukou, zatímco jsem bydlel na internátu, a doteď nezapomenu, jak jsem odkrýval její tajemství – a stačila mi k tomu myš. Ta byla připojená prodlužovacím USB kabelem přes celý můj pokoj, takže jsem mohl hrát z pohodlí postele a notebook se hrou mít na stole.
Hra se sice dala ovládat i klávesnicí, ale při stisku levého i pravého tlačítka myši se postava dala do pohybu a stačilo myší hýbat do stran, aby postava zatáčela. Při začátku soubojů se hra navíc automaticky zapauzovala, aby mi dala příležitost zvolit si cíl a útok. Nešlo totiž o klasické souboje stylu kdo víckrát klikne, vyhraje, ale o tahové souboje. Na pozadí běžel podobný systém házení, jako je například v Dračím doupěti, a nezáleželo tak úplně na hráči, jak se mu bude dařit.
Ve hře se dalo podle voleb akcí či odpovědí v rozhovorech dostat buď na světlou, či temnou stranu Síly (která má svůj vlastní nekanonický konec); stejně tak postavy, které dělají hráči doprovod (maximálně dvě z celkových devíti) mohou různě umřít, pokud se hráč zachová nevhodně.
Jedním z největších plusů této hry je pro mě odhalení rasy Rakatů a jejich zbraně, Star Forge, a samozřejmě ten obrovský plot twist. Nebudu jej jmenovat, protože kdo hrál, tak ví, a byla by škoda potenciálně spoilerovat i takto starou hru, zvlášť když ještě pět leto dozadu vyšla v remasterované verzi na Nintendo Switch.
O pouhý rok později vyšlo pokračování Knights of the Old Republic II: The Sith Lords a ačkoliv je hlavní postava jiná, některé doprovodné se vrací, stejně jako dvě planety z prvního dílu i ikonická loď Ebon Hawk, kterou hráč používá k přepravě po galaxii.
Další hry z tohoto roku budu jmenovat už jen útržkovitě. Flight of the Falcon je vesmírný simulátor na GBA a ano, grafika z dnešního pohledu opravdu vypadá jako by si pixely udělly diskotéku. Vzhledem k malému výkonu kapesní konzole (i když nepopírám, že se vývojáři opravdu snažili!) se jednalo o za nepříliš podařenou hru.
Clone Wars: Planetary Forces byla flashová hra na motivy stejnojmenného kresleného seriálu, skládající se ze tří miniher, odehrávajících se na třech planetách. Garbage Masher byla online hříčka, v níž měl hráč zachránit Luka, Leiu, Hana a Chewbaccu z drtiče odpadků – a to správným odpovídáním na otázky. Poslední hrou, opět onlinovou, je Force Flight – v ní se hráč během čtyř levelů chopil ikonických vozidel z filmů.
Klony, klony všude
V roce 2004 světlo světa spatřila hra, kterou jsem již jednou zmínil – Battlefront. Tato střílečka z pohledu první nebo třetí osoby se dá hrát jak kampaň (rozdělená na období klonových válek a Občanské války), tak i jako rychlá akce, a to buď online, nebo s mapou plnou NPC.
Hrát se daly pouze pozemní mapy, ale bylo k dispozici několik lodí, do jejichž kokpitu hráč mohl usednout. Každá frakce, za kterou se dalo hrát, měla na výběr z několika specializovaných jednotek, z nichž některé byly dokonce i inspirovány Expandovaným universem (například nultá fáze Dark Troopera).
Osobně jsem se k této hře dostal až později, a to po ještě lépe přijatém pokračování Battlefront II z následujícího roku. Druhý díl měl navíc prvky z mé oblíbené Epizody III, vesmírné souboje, a souboj pouze hrdinů – postav, které byly jinak v levelech odemykatelné po dosažení určitého skóre. Hra opět obsahovala kampaň, která nám z pohledu klonových veteránů představila, jaké je to sloužit v 501 legii pod lordem Vaderem. Dalším módem byl Galactic Conquest, kdy bylo cílem dobít celou galaxii s určitou frakcí, a můj nejoblíbenější Instant Action. V tomto módu se dalo vybrat kde se bude hrát, kdo proti komu, a jaké budou podmínky vítězství. Kdybych se jen dopočítal, kolik bitevních droidů jsem jenom zkosil… číslo by bylo hodně vysoké.
Battlefront II (ani ten rebootový) se navzdory úspěchu bohužel nikdy nedočkal zaslouženého pokračování v tradičním slova smyslu – ale o tom více až později.
Trilogy: Apprentice of the Force je hra opět na GBA, tentokrát adaptující, jak už název napovídá, původní trilogii filmů. V kůži Luka Skywalkera si hráč projde cestou této postavy od mladého farmáře, zadumaně sledujícího západ dvou sluncí, až po Jediho, jakým se stal po Epizodě VI.
Následuje hra, kterou jsem stejně jako Battlefront II hrál mockrát. Je jí Republic Commando, kde se hráč ujme vedoucího speciálního klonového komanda, jednotky Delta (jen to píšu, už bych si to nejradši znovu rozehrál…). Po výcvikovém levelu se přesuneme rovnou na Geonosis, kde proběhne naše premiéra – a kosení hmyzích mimozemšťanů, stejně jako bitevních droidů, může začít. Jen pozor na super bitevní droidy, jejichž zničení není tak snadné, jak to v podání Jediů vypadá.
Každý člen komanda má nějakou specializaci – taktik/vůdce, hacker/medik, demoliční expert a sniper. Líbí se mi, že na rozdíl od ostatních stříleček hráč nemá plné kapsy zbraní. Disponuje jednou, kterou při získání potřebné munice může přestavět do alternativní zbraně.
Hráč v kůži velitele komanda projde například jak strašidelně opuštěným křižníkem, volně si plujícím vesmírem, či dějově těsně před Epizodou III pomůže osvobodit wookieeské vojáky. Emocionální závěr na Kashyyku (rovněž nebudu spoilerovat) je opravdu silný a zanechá v hráči pocit, že toho pro svůj tým neudělal dost. Stejně tak se nikdy nesmířím s tím, že nevyšlo fanoušky vyhlížené pokračování, Imperial Commando.
Konec prequelové éry
Po komandu jsme se dočkali hry LEGO Star Wars: The Videogame. To byla nekanonická adaptace prequelové trilogie a začátek dlouhodobé tradice hvězdnoválečných LEGO her. Spolu s dalšími díly jim mám v plánu v budoucnu věnovat celý článek.
Jen chvíli před její premiérou vyšla hra Star Wars: Episode III: Revenge of the Sith. Spolu s tímto titulem došlo rovněž na návrat k velkým konzolím (spolu s GBA a Nintendem DS hra vyšla i na Playstation 2 a Xbox), a dokonce využila i několika minut záběrů z filmu, což hráčům umožnilo nahlédnout pod pokličku Pomsty Sithů ještě před jejím uvedením.
Hra sleduje příběh finále prequelů poměrně věrně, a hráč hraje (nepřekvapivě) buď za Anakina, nebo Obi-Wana. Velkým finále je souboj obou těchto postav na Mustafaru. Hra obsahuje jak kanonický, tak i alternativní konec, který počítá s porážkou Obi-Wana. Dokonce je ve hře skrytý level, kdy se hráč ujme Dartha Vadera v Epizodě IV při jeho finálním souboji s Obi-Wanem.
Protože jsem nikdy nevlastnil PS2, hru jsem si vyzkoušel pouze na emulátoru. Nebylo to však ono (občas se zadrhával), ale rád bych si ji nějakým způsobem zahrál, tak snad se mi to někdy podaří.
Battle Above Coruscant byla jednoduchá Java hra, adaptující (opět nepřekvapivě) bitvu ze začátku filmu. Jednalo se o jednoduchý titul, kdy hráč řídil zdola nahoru letící Anakinovu stíhačku, a střílel jednoho nepřítele za druhým. Shodou okolností jsem ji na mobilu měl, a na zabavení na pár minut byla tak akorát.
Republic Commando: Order 66 byla další hříčka na mobilní telefony s Javou. Jednalo se v podstatě o pokračování hry Republic Commando, jelikož hráč se chopil členů jednotky Delta a provedl je několika levely, odehrávajícími se, podle názvu, po Rozkazu 66.
Další mobilní hrou byl Battle for the Republic. Tentokrát se jednalo o strategický titul a hráč si v něm mohl vybrat, za jakou stranu půjde do boje.
Poslední hrou roku 2005, a opět mobilní Java hrou, byla Lightsaber Combat. Hráč se ujal role Obi-Wana Kenobiho, který bojuje s Darth Maulem.
Tady se musím zastavit a nadechnout…
Alespoň pro mě osobně tady víc než v prvním videoherním článku platí, že z her se stala „plná“ dobrodružství, kterým filmy dávají jen trochu pozadí, občas ani to ne. Třeba právě takový KotOR je samostatná jednotka a plně si ho užije i člověk, který o Hvězdných válkách nemusí vědět ani ň – přinejhorším jej to k nim dovede. Ale stejně, jako mám rád své oblíbené hry, tak mě tlačí pokračování, která nikdy nevyšla – a měla by.
Počítal jsem sice s tím, že článek bude obdobně dlouhý, jako ten první, ale vešlo se mi do něj překvapivě málo her, a proto je pokračování více než jisté.
Pokud se vám text líbil, můžete mě klidně pozvat na kafe. A že ho při psaní spotřebuju! 😁
Zdroje:
https://starwars.fandom.com/wiki/Star_Wars_video_games#Game_genres
Předchozí články:
