Článek
Protože středeční předpremiéra filmu začínala pro mě až moc pozdě, musel jsem se spokojit až s premiérou ve čtvrtek. Já vím, není to až tak velký rozdíl, ale… V práci se vám těžko soustředí, když vám celé čtvrteční dopoledne hraje znělka seriálu Mandalorian. Po práci jsem se tedy sešel s bratrem, největším fanouškem Klonových válek, kterého znám, a vydali jsme se do olomouckého CineStaru.
Návštěva kina pro mě byla až svátečním zážitkem, jelikož už to bude více než rok a půl, co jsem byl naposledy. A navíc o to svátečnější, že se jednalo o Hvězdné války!
Ale stálo to za to?
Jak podle mě obstál film z pohledu běžného diváka?
Pro nefanoušky seriálu jsme dostali statickými žlutými titulky, připomínající úvod filmových epizod, rychle shrnutí co, proč, a jak. A hned potom jsme vtrženi do děje.
Myslím, že film byl dobře uzpůsoben tak, aby s výše zmíněnými titulky nemusel divák znát žádný minulý děj, a perfektně se zvládl orientovat. Film tak funguje jako „samostatná jednotka“, která určitě diváka nezmate (jak by se jistě stalo v případě adaptace scénáře ke čtvrté řadě seriálu), a naopak ho může zpětně přivést k prvním třem řadám, potažmo celému „Mandoversu“.
Věřím, že imperiální technika i vojáci jsou snad i mezi „obyčejnými“ diváky už profláklé, a i kdyby ne, vzhled stormtrooperů hned prozradí, že se jedná o záporáky. Navíc ve filmu Impérium nevystupuje až v takové roli, jak jsem očekával, a více než půlka filmu je spíše osobnější příběh Manda a jeho učedníka, Grogua.
Objevuje se zde několik docela výrazných postav z Klonových válek, a opět zde platí, že i když je fanoušek nezná jménem (konkrétně Embovo myslím ve filmu ani nepadlo), udělá si o nich rychle představu sám.
Rotta Hutt všechny rychle seznámí se svým dospíváním ve stínu otce - a i když Jabbu divák nemusí znát, z vyprávění jeho syna si o gangsterovi udělá dostatečný obrázek.
Huttská dvojčata takové představování ani nepotřebují, protože s nimi strávíme dstatek času, a jejich činy i motivace jsou vysvětleny přímo ve filmu. Z mého pohledu tak divák naprosto chápe, co a proč se děje i bez znalosti předchozích děl. A možná i bude z Hvězdných válek chtít víc.
Příklad vnímání „obyčejný“ divák:
Ahaa, ten fialový obr přiletěl nákladní lodí, aby je zachránil, dobrý!
Versus fanoušek (já): Garazeb Orrelios spolupracuje s Mandem?! Na Adelphi jsme ho sice už letmo viděli, ale tohle je za odměnu! A pilotuje U-wing; povstaleckou loď z Rogue One, navrženou k rychlé extrakci v boji? To je geniální!
Výše jsem zmínil úvodní titulky. Z fanouškovské stránky nejsou vůbec na škodu, protože už je to více než tři roky, co na Disney+ vyšlo finále třetí řady, a malé opomenutí není na škodu.
Vedle mě seděli rodiče s malým klukem, kterému táta polohlasem předčítal, co se na plátně psalo. Vůbec jsem to nebral jako rušivé - naopak, z pohledu rodiče, mě to až dojalo. Takhle se předává láska k fandomu!
Začátek filmu mi připomněl Epizodu III - byli jsme rovnou vrženi do akce. A jaké! Byli jsme svědky Mandova „obyčejného“ dne, lovu zbytků imperiálních mocipánů.
Útěk jednoho z nich a útok Manda na jeho flotilu AT-AT jsem si náramně vychutnal. Když jeden z kolosů explodoval a padl ze srázu dolů, jako bych opravdu cítil je mnohatunovou váhu.
V tomto místě se přímo nabízí pochválit vizuální efekty, stejně jako srovnání s Epizodou V. Když padl kráčející AT-AT v bitvě o Hoth, tehdy to bylo revoluční. Oproti tomu, jak byl pád kolosu ztvárněn zde, to (samozřejmě zveličeně) v Impériu působí jako pád krabice od bot.
Zajímavým kouskem techniky, který jsem já osobně viděl poprvé, byl INT-4 Interceptor (objevil se sice už na některých plakátech, ale vůbec jsem si ho nevšiml). Tato malá loď má očividně historii, o které jsem netušil - a jako fanoušek to mám v plánu napravit a doplnit si mezery ve znalostech.
Výskyt stejně „archivních“ mimozemšťanů zde rovněž není vyjímkou, a já se nesmírně těším, až budu procházet tvory a bytosti, které se ve filmu objevili.
Každopádně, po úvodní zdárné akci jsme se dočkali titulků, sestříhaných do návratu na novorepublikovou základnu Adelphi. A bez obalu musím říct, že jsem nadšením málem brečel.
Protože nechci spoilerovat, nevyzradím žádnou důležitou část děje. Co říct můžu je, že úkol, který Mandalorian s Groguem dostanou od plukovnice Ward (kterou hraje z Vetřelce známá Sigourney Weaver), nedopadne úplně tak, jak by čekali.
Velmi mě potěšilo, že Zeb má roli větší, než nějaké „zbytečné“ cameo; opravdu Mandovi pomáhá. Jako fanoušek seriálu Povstalci velmi oceňuji, že tvůrci dabingu dodrželi stejného dabéra, což není vždy samozřejmost.
A co takový Rotta, kterého jsme poprvé (a doposud i naposledy) viděli v roce 2008, je zpracovaný zcela odlišně oproti tomu, co jsem čekal. A to nemyslím ve zlém!
Vlastně mi vůbec nevadí, že se ve filmu nemihla nějaká z všeobecně „známých“ postav.
Stejně tak si cením vývoj Grogua - jde vidět, že jej Mandalorian opravdu učí, co a jak. Navíc na rozdíl od seriálu, kde si tak roztomile „poťapkává“, se tady pohybuje již pěkně plynule, jakoby opravdu vyrostl.
Další, co jsem si užil, byl hudební doprovod. Nevěřil bych, kolika způsoby - a na kolik hudebních nástrojů - se dá zremixovat původní Mandalorianova znělka. Ludwig Göransson se osvědčil již u seriálu a tak byla správná volba, že byl vybrán i k tvorbě filmového sundtracku.
Ale aby to nevyznělo, že mi přijde film bez chybičky - to rozhodně není pravda. Přišla v něm pasáž, která mně osobně přišla až příliš zdlouhavá, a která by se podle mě dala zkrátit třeba o půlku. Když jsem to však rozebíral s bratrem po cestě z kina, jemu to tak nepřišlo, a tak se jedná pouze o můj subjektivní názor.
Konec byl stejně tak akční - a výbušný - jako začátek, ne-li víc. Akce bohužel mohla být delší, ale to už je zase na každém z diváků, jaké má preference.
Co říct závěrem?
Film bohužel utekl až moc rychle, ale to je známka toho, že se mi líbil.
Celkově jsem si tedy Mandaloriana a Grogu užil na výbornou (domů jsem si dovezl další kelímek s figurkami), a kdyby byla nějaká procentuání hodnotící škála, dal bych filmu pěkných 95% „hvězdnoválečných“ bodů.
Předchozí články:
