Článek
Vznik
Prvotním původcem malého zeleného mistra je samozřejmě režisér a scénárista George Lucas. Základem jeho myšlenky bylo vytvořit nelidského mudrce indiánského typu, který bude dětinský, avšak zároeň starý a moudrý. O Yodovi se dokonce zmiňoval v jedné z prvních verzí scénáře k Epizodě IV - v poznámkách jej měl pod jménem Bunden Debannen, přezdívaný Buffy.
Během práce na Epizodě V Lucas oprášil nápad Lukova mentora jako „malého dalajlámy“. Zastal roli učitele, které po své smrti v předchozím díle nemohl zastat Obi-Wan Kenobi. Dal mu nové jméno, podle něj východně znějící Minch Yoda - z toho se během přepisování dalších verzí scénáře stal pouze Yoda tak, jak jej známe.
Původně byl sice zamýšlen jak obří postava, ale další úpravy z něj udělaly gnómům či elfům podobného trpaslíka. Náš „malý zelený přítel“ byl však zatím pouze na papíře; jeho první skicu má na starosti výtvarník Joe Johnston. Na ní je postava hodně podobná svému filmovému vzhledu, jen jeho barva je zatím fialová. Poté, co byl vymyšlen Yodův finální vzhled, dostal jeho výrobu na starost druhý ze tří lidí, jejichž jména se k němu váží.
Free-Born to be wild
Jedním ze tří „otců“ Yody je Stuart Freeborn, vedoucí make-upového oddělení, podílející se na celé původní trilogii Hvězdných válek. Lucas mu ukázal skici s tím, ať podle nich vytvoří loutku v životní velikosti. Dle svých vlastních slov chtěl zkušený Freeborn, aby Yoda měl opravdovou hloubku. Podíval se do zrcadla a řekl si, že na jeho tváři je něco komického - do Yodova vzhledu tedy zapracoval kus sebe. A protože chtěl, aby loutka vypadala chytře, půjčil si z fotografie Alberta Einsteina vědcovy vrásky. Všechno dohromady do sebe zapadlo, a Yodův vzhled byl na světě.
Což z vědce v mých očích dělá něco jako Yodova strýčka.
Takže až příště uvidíte Yodovy rozcuchané bílé vlasy, vzpomeňte si na nejznámější Einsteinovu fotku, a už ho tam vždycky uvidíte. A právě proto, že jeho předlohou byli skuteční lidé, působí Yoda tak uvěřitelně.
Obrácenou mluvu, já mám
Pro vodiče Yody chtěl Lucas původně loutkoherce a tvůrce Mupetů Jima Hensona. Ten však kvůli zaneprázdnění doporučil svého kolegu, a tak se třetím původcem a zároveň hlasem Yody se stal Frank Oz. Rukou strčenou v Yodově hlavě operoval ústy a obočím loutky a byl to on, kdo dal loutce chraplavý hlas a vymyslel mistrovu obrácenou řeč.
Fanoušci dlouho nevěděli, a živě spekulovali, jaký je vlastně důvod Yodova obráceného projevu. Jde snad o řeč typickou pro jeho rasu? Nebo nebyl schopen naučit se mluvit "normálně"?
Obě tyto teorie zbořila postava Yaddle, která se v hrané formě poprvé (a alespoň zatím naposledy) objevila v Epizodě I, a následně si pro sebe „ukradla“ několik dílů minisérie Příběhy Jediů. Ta, k překvapení fanoušků, mluvila zcela normálně, bez převráceého slovosledu. Na otázku, zda Yaddle mluví pozpátku. se vyjádřil sám Dave Filoni, nyní spolu-prezident Lucasfilmu:
„Ne, to si nemyslím. Myslím, že to je pouze Yodova záležitost. Frank Oz mi kdysi řekl, že Yoda takhle specificky mluví proto, že tím uctívá svého vlastního mistra. Takhle o tom přemýšlel on.“
Těžko říct, zda je přání otcem myšlenky, ale je hezké, že „vlastní“ vysvětlení Yodova loutkoherce je zde vůbec bráno v potaz.
A u Franka Oze ještě zůstaneme. Řízení loutky pro něj nebylo zrovna dvakrát jednoduché. Protože on sám rukou v hlavě nezvládal ovládat celou Yodovu mimiku, potřeboval pomoc tří dalších vodičů, kteří za pomoci kabelů a tyčí ovládali Yodovy oči, uši a ruce. Navíc, protože kvůli Yodovi byl celý Dagobah postavený na pódiu vysokém necelý metr, musel Oz dlouhé hodiny trávit s rukama nad hlavou, což pro něj bylo fyzicky náročné, protože loutka Yody nebyla zrovna lehká.
K tomu se váže úsměvná historka - pokaždé, když Oz otočil Yodovou hlavou, se uši loutky komicky zaviklaly, což loutkoherec nesnášel.
Zajímavost: Yoda… a továrna na čokoládu?
Může to znít hloupě, ale opak je pravdou. Zatímco v záběrech zblízka Yodu opravdu ztvárňoval Frank Oz, v záběrech zdálky, kde se Yoda pohybuje bažinou, byl pod maskou herec Deep Roy. Přesně ten, který v burtonovském Karlíkovi a továrně na čokoládu ztvárnil všechny Umpa-lumpy (navíc postavu Wonkova otce v tomto filmu ztvárnil herec Christopher Lee, tvář hraběte Dookua, což ve mně vzbuzovalo větší hrůzu než fakt, že zde hrál zubaře).
Pošuk, nebo mistr?
Tohle jsou ty tváře, které si na první pohled zcela odporují, ale v podání malého mistra zvádnou plynule přecházet jedna do druhé.
Když Yodu potkáváme stejně jako postava Luka poprvé, nevíme, co máme čekat. Obi-Wanovy instrukce zmiňovaly mistra, a tak jsme spolu se začínajícím Jediem vydali na Dagobah, kde jsme potkali… bláznivého skřeta, který zmlátil R2 svou dřevěnou hůlkou, protože mu ukradl baterku.
Když se Luke s Yodou dostanou do jeho chatrče, až překvapivě snadno mistr „přepne“ a začne mluvit vážně a moudře.
Stejně, i když ne tolik moc, je to i v prequelech. Tento kratičký „přechod“, kdy Yoda vypadne z role váženého učitele, jde hezky vidět v Epizodě II. Když Obi-Wan pátrá po Kaminu a přijde si pro radu za Yodou, který zrovna učí děti, starý mistr si z něj vystřelí: „Mistr Obi-Wan planetu ztratil. To je malér.“ (Anglicky to zní ještě vtipněji, tam Yoda doslova říká: „Jak trapné.“) Pak opět přepne do obvyklé vážnosti.
Klony útočí nám navíc ukázaly další Yodovu tvář. V závěru filmu se mistr, věčně shrbený a chodící o holi, postaví hraběti Dooku. Najednou nepotřebuje hůl, stojí rovně a sebejistě vstřebá jinak tak zničující sithské blesky. Následně se s energií, jakou jsme u něj do té doby nepoznali, pustí do boje. Zelená šmouha jeho meče kolem Dookua jen kmitá ze strany na stranu, a my tak vidíme, že ani téměř devětset let starý mistr nepatří do starého železa a krom řečnění je vážně schopen i akce. Souboj v následující Pomstě Sithů dovedl Yodovu bojovnost k dokonalosti a i když prohrál, navždy ukázal, čeho je schopen.
To je zjev!
A když jsme u těch prequelů… Když v roce 1999 vyšla Epizoda I, dostali jsme Yodu opět v loutkové formě. Akorát že mi vždycky přišlo, že si postava vůbec nebyla podobná. Chápu, že měl vypadat trochu jinak, zejména mladší, ale to, co jsme dostali, ve mně vzbuzovalo až strach. Proto se mi ulevilo, když ku příležitosti kompletní vydání ságy na Blu-ray v roce 2011 přišel zásah, který Yodu zpětně zdigitalizoval. Protože v epizodách II a III byl Yoda tvořen počítačovou grafikou rovnou, v rámci prequelové trilogie tak vypadal jeho vzhled konečně jednotně.
Původně Lucas řekl režiséru animace Robovi Colemanovi, že Klony útočí budou obsahovat Yodu rovněž loutkového, a že teprve během souboje s Dookuem bude nahrazem počítačovým modelem. Coleman s tím měl problém, protože tvrdil, že bude těžké počítačovou grafikou napodobit Yodův pohyb. Po zkušenostech s digitálním Jar Jarem a dalšími postavami z Epizody I ovšem věřil, že bude schopný ztvárnit počítačového Yodu věrně jeho dřívějšímu zobrazení a původně omezenému pohybu. Přes strach ze špatného přijetí postavy, kterým si prošel Jar Jar, se Coleman nevzdal výzvy, která před ním stála, a nakonec Yodovi přidal i typické viklání uší z původní trilogie, což dodalo digitální loutce na autentičnosti.
V rámci sequelové trilogie (Yoda se objevil pouze krátce v Epizodě VIII) byl pak Yoda opět znázorněn loutkou, a i když její zjev není tak strašidelný, jako byl v Epizodě I, pořád mi na ní něco nesedí.
Zkrátka, za mě je nejlepší stará dobrá původní trilogie a kouzlo „jejího“ Yody.
Závěrem
Postava vrásčitého mistra neodmyslitelně patří ke Hvězdným válkám stejně jako třeba Darth Vader, stojící na opačné straně. Stejně jako on, i Yoda byl vytvořen pomocí správných rozhodnutí, náhod a improvizace – a výsledek je zapamatovatelný a ikonický stejně, jako jeho řeč. A to nejznámější moudro s ním spojené? Není žádné zkusit.
Pokud se vám text líbil, můžete mě klidně pozvat na kafe. A že ho při psaní spotřebuju! 😁
Anketa
Předchozí články:
Zdroje:
Oficiální dokumenty a bonusy:
Empire of Dreams: The Story of the Star Wars Trilogy
