Článek
USS Indianapolis byl těžký bitevní křižník americké armády, který po celou dobu druhé světové války operoval v oblasti Pacifiku. Osudnou se mu stala až tajná mise z června roku 1945. Při této cestě námořníci dostali za úkol co nejrychleji, nejtišeji a nepozorovaně dopravit mimořádně cenný náklad na ostrov Tinian. Na palubě se tehdy nacházela zhruba polovina obohaceného uranu, kterým Spojené Státy Americké disponovaly. Šlo o dvě atomové pumy, Little Boy a Fat Man, které byly určeny ke shození na Hirošimu a Nagasaki. O tom ale samozřejmě drtivá většina posádky neměla nejmenší tušení.
Obrovská smůla
Cesta na ostrov Tinian se obešla bez komplikací a posádka úkol splnila. Do konce války zbývalo několik málo dnů a USS Indianapolis narazila při cestě nazpět na japonskou ponorku I-58, která americký křižník nekompromisně poslala ke dnu. Asi 12 minut po zásahu se bitevní loď potopila společně s asi třemi stovkami mužů z celkových 1196 členů posádky. Na hladině tedy začalo bojovat o holý život přibližně 900 námořníků. Protože mise byla tak tajná, že o ní věděl málokdo, tak také nikdo neměl tušení, že USS Indianapolis byla potopena, a na hladině zůstala spousta zoufalých Američanů.
Žraločí hostina
Křižník šel ke dnu velmi rychle a v moři se tak ocitlo napospas oceánu asi 900 členů posádky. Někteří se utopili, jiní se v nesnesitelném vedru uchýlili k pití mořské vody, což je také stálo život. Tato situace vyžadovala opravdu pevné nervy a sebeovládání, aby člověk měl alespoň malou naději na záchranu. To nejhorší ale posádku USS Indianapolis teprve čekalo. Zanedlouho se objevili žraloci. Ve většině se jednalo o žraloky dlouhoploutvé. Tento vrcholový predátor může dosahovat délky až 4 metry a jedná se o velmi agresivního lovce, který zpravidla nevynechá příležitost na kořist zaútočit. Zprvu začali žraloci požírat mrtvé, ale netrvalo dlouho a vrhli se i na živé, o záchranu bojující, námořníky. Kroužili mezi lidmi, kteří okolo sebe zoufale kopali a plácali vším, co zrovna bylo po ruce, a snažili se hladové predátory odehnat. Ale marně.
Žralok dlouhoploutvý je považován za jednoho z nejnebezpečnějších pro člověka. Je velmi agresivní a pohotový lovec
U žraloka dlouhoploutvého je jako u jednoho z mála žraloků popsán jev, kdy se při výskytu většího množství potenciální potravy tito dravci shlukují do velkých skupin. A nejsou to váhaví střelci. Jsou to takzvaní oportunní dravci, což znamená, že útočí raději hned a přes možné riziko, než aby čekali na snazší kořist. Toto se stalo osudným mnoha trosečníkům z USS Indianapolis.
Mrazivé vyjádření
Poslední přeživší námořník z USS Indianapolis, který zemřel v roce 2021, byl desátník Edgar Harrell, který k děsivé události řekl: „Uslyšíte výkřik, při kterém stydne krev v žilách, a podíváte se tam. A vidíte ploutve a zase ploutve, a vidíte, jak to tělo mizí pod vodou. Díváte se na ta těla a zjistíte třeba, že chybí spodní část nebo vnitřnosti nebo má utrženou nohu nebo ruku“.
Když se objevilo průzkumné letadlo, byl to pro námořníky zázrak
Muselo být obrovsky mučivé jen sledovat, jak vaši přátelé mizí v tlamách několikametrových monster. Jediné co člověk mohl dělat, bylo se modlit, aby se nejbližší žralok zakousnul do těla vašeho kamaráda místo do toho vašeho.
Dlouhé dny o trosečnících nikdo nevěděl
Celé to peklo museli námořníci na otevřeném moři prožívat dlouhé čtyři dny. Ve vodě, bez jídla, bez pitné vody a s obrovským hejnem hladových žraloků všude okolo. Díky sérii administrativních chyb a maximálnímu utajení akce, kdy ani samotní námořníci nevěděli, co vlastně vezou, je vlastně celé čtyři dny nikdo nepostrádal. A oni bojovali o své životy v těch nejnehostinnějších podmínkách, jaké si lze představit. Teprve po čtyřech dlouhých dnech byli trosečníci náhodou objeveni průzkumným letounem.
Z celkového počtu 1196 mužů tuto tragédii přežilo pouhých 317. Tito muži měli neuvěřitelnou smůlu. Když uvážíme, že v době potopení USS Indianapolis zbývaly do japonské kapitulace prakticky pouhé dny, dostává celá tragédie další rozměr. Jenomže to posádky ani jedné z lodí nemohly tušit.
Zdroje:
