Článek
Být bohatý je klišé, po kterém touží skoro každý. Každý po tom touží, ale málokdo doopravdy ví, co to znamená. Velmi těžko se tedy uzpůsobuje život k dosažení cíle, o kterém člověk vůbec nic neví. Jsou lidé, kteří na párty přijedou v Porsche a k bohatým mají na míle daleko. Vedle nich u stolu může sedět chlapík, který přijel trolejbusem a ani na sobě nemá značkové oblečení. Ve finále ale může být už jen krůček od dosažení něčeho, čeho onen řidič Porsche právě díky svému vozu nikdy nedosáhne.
Lidé, kteří už se skutečně rozhodnou pro své bohatství začít něco dělat, většinou dosáhnou jen vysokých měsíčních výdělků, ale k tomu, aby byli bohatí, jsou na hony vzdálení. Takový člověk obyčejně touží po práci manažera nebo obecně po řídící funkci. Tato práce mu poskytuje ze začátku slušný plat, ale co nabízí především, je možnost kariérního růstu. Takový kariérní růst je splněným snem každého lovce bohatství, ale k bohatství většinu lovců nikdy nepřivede. Po roce práce přijde vytoužené povýšení, které s sebou nese o několik tisícovek vyšší výplatu. Manažer přidá na obrátkách, protože vidí, že vše šlape, jak má, a řítí se vstříc dalšímu povýšení a dalšímu zvýšení platu.
Se zvyšujícím se platem a společenským kreditem se ale v drtivé většině případů zvyšují i životní náklady takového člověka. Přeci ve svém postavení nemůže do společnosti přijít v obyčejném triku a botách. Co by lidi řekli? A tak celé navýšení platu, pro které celý měsíc dřel jako kůň, utratí ve značkovém butiku jen proto, aby si lidi nepomysleli, že je chudák a že na to nemá. Však co, v práci jde vše jak na drátkách a příští rok očekává další povýšení a další zvýšení platu, ke kterému samozřejmě podle plánu také dojde.
Výše mzdy o tom, jestli jsme bohatí nebo ne, nevypovídá vůbec nic
Pak je třeba pořídit velký dům za ještě větší hypotéku, drahé auto s výhodným leasingem a děti samozřejmě do státní školy chodit nemohou, protože co by opět řekli lidi. A tak je třeba oběma dvojčatům zaplatit školu soukromou. No co, copak si to ředitel divize nemůže dovolit? No jistě, že může, ale kdyby se takový ředitel zeměkoule, pardon divize, na chvilku zastavil a rozhlédnul kolem sebe, tak možná zjistí, že běhá v křeččím kolotoči pořád dokola, a navíc bok po boku s prodavačkou z Lidlu, co bydlí o ulici vedle v paneláku, a chlapíkem z info pultíku z dopravního inspektorátu. Většinu věcí, co si koupil, si koupil proto, aby vypadal před lidmi jako úspěšný mladý muž a aby jej obdivovali. Což také dělají, protože nesmyslnost toho, co dělá denodenně pan ředitel, nedochází nikomu z pozorovatelů stejně tak, jako nedochází celý život ani našemu panu řediteli. Jeho bohatství je jen pozlátkem a iluzí na venek.
V tuto chvíli před námi totiž stojí chlapík s velkým domem, drahým autem a dětmi na soukromých školách. Ale tráví celý den v práci jen proto, aby zaplatil obrovskou hypotéku, drahý leasing a nebyl pozadu se školným. Ve finále možná jednou za rok zbydou peníze na výlet do karibiku, kde pan ředitel za 14 dnů ani nezaznamená, že vyšlo sluníčko, protože zoufale nabírá síly na další maraton, který ho čeká ihned po příletu. Z jeho vysokého platu nezbývá nakonec stejně prakticky nic.
Přichází tedy chvíle položit si otázku, jestli je takový člověk bohatý. Ano, vydělává hodně peněz, ale také strašlivě moc peněz utrácí. To jeho výsledek rodinného hospodaření srovnává s výsledkem hospodaření obyčejného člověka s průměrným platem. On má akorát navíc věci, které stejně nemá čas využít. K bohatému člověku tedy mají oba dva zhruba stejně daleko a ani jednomu z nich to nedochází. Vydělávat spoustu peněz neznamená být bohatý. Bohatý může člověk být teprve, až se s penězi naučí zacházet a pochopí, jak fungují.
Většina Čechů má v hlavě naprosto špatnou definici bohatství a proto se nesmyslně a slepě honí za zvýšením platu. Ale ani sebevyšší plat z nikoho boháče neudělá, pokud nepochopí, že je třeba v první řadě zkrotit výdaje a místo Mercedesu na leasing a vily na hypotéku tvrdě vydělané peníze chytře investovat. Auto a vilu lze koupit potom z výnosů z investic, na které už se ovšem nemusí celý den dřít, a své děti znát jen z fotek. Většina Čechů zná totiž pouze obecně zažitý model. Jít do práce a čím víc peněz vydělám, tím víc věcí si mohu dopřát. Život se tedy po takovém zvýšení platu mění jen v jakousi hru, ve které se lidé snaží najít co největší nesmysl, za který získané peníze utratí. A to vše jen proto, aby bylo vidět, že vydělali spoustu peněz, a na okolí působili dojmem bohatých lidí. Ale vždy to bude jen a jen dojem, ne skutečnost. Lidé by měli žít tak, aby byli spokojeni sami se sebou, a ne tak, aby sklidili ovace okolí.
Zdroje:
