Článek
Noc ze 12. na 13. srpna 1967 se stala nejchmurnější nocí národního parku Glacier v Montaně, a navždy změnila náhled na kempování v divoké přírodě. Do té doby nebyl v této oblasti hlášen žádný útok medvěda na člověka, který by měl takto fatální následky. Té osudné noci se na dvou místech téhož parku rozhodly dvě skupiny, že si vyjdou na výlet. Jedna skupina spaní pod širákem plánovala, druhá byla přinucena okolnostmi. Tu noc ale byli na lovu také dva různí obrovští medvědi grizzly. První zaútočil okolo půlnoci, druhý svoji oběť vytáhl ze spacáku nad ránem. Ani jedna z napadených žen hororový útok nepřežila. Tato děsivá krví nasáklá noc vstoupila do dějin parku jako Noc grizzlyů a byla také knižně zpracována Jackem Olsenem v roce 1969.
Julie Helgesonová
Devatenáctiletá Julie si vyrazila na vycházku společně se svým přítelem Royem Ducatem. Jejich kroky vedly až k chatě Granite Park Chalet, kde plánovali přenocovat. Chata byla ale plná, tak se rozhodli, že stráví romantickou noc pod hvězdami. Vše začalo jako vystřižené z mexické telenovely. Společná večeře ve spacáku, pozorování západu slunce a hvězd. Oba v této krásné pohádce společně usnuli. Jenomže tehdy si nikdo s bezpečností hlavu nedělal a všude okolo chaty se válela spousta odpadků od jídla. Dokonce ani Helgesonová s Ducatem si hlavu s uskladněním potravin nedělali. Okolo půlnoci se ke spící dvojici přiblížil urostlý grizzly. Helgesonová se probudila jako první, rychle vzbudila i svého přítele, ucpala mu rukou ústa a špitla, že je tu medvěd, ať hraje mrtvého.
Jenomže medvěd byl hladový a na lovu, takže taktika nefungovala. Jako první se vrhl na Ducata a škaredě jej poranil. Hned na to vytáhl ze spacáku nebohou Helgesonovou a odtáhl ji do lesa. Roy Ducato doběhl do chaty, kde všem rychle odvyprávěl, co se přihodilo. Nikdo z osazenstva chaty ale neměl zbraň, a proto trvalo přibližně dvě hodiny, než se lidé odhodlali vyrazit Helgesonové na pomoc. A to se jí nejspíš stalo osudným. Našli ji jen asi 100 metrů od místa napadení, byla naživu, ale masivně krvácela a nemohla chodit. Její poslední slova byla „bolí to“, krátce poté zemřela.
Medvěd ji odtáhnul jen kousek, vzdálil se a vyčkával. Kdyby se jí dostalo dřívější pomoci, mohla mít naději. Ale těžko soudit. Asi není mnoho lidí, kteří by se s holýma rukama neohroženě vydali do lesa s vědomím, že je poblíž obrovský grizzly, který právě napadl člověka. Roy Ducat byl letecky transportován do nemocnice a celý incident přežil.
Michele Koonsová
Druhá tragédie se odehrála jen o několik hodin později a o několik kilometrů dále. Opět devatenáctiletá Michele Koonsová byla součástí pětičlenné skupiny lidí, kteří v místě pracovali nebo jen brigádničili. Skupina se dohodla, že si vyjde na výšlap k jezeru pstruhů. Po příchodu se jim podařilo několik ryb ulovit a ihned se dali do jejich přípravy na ohni, což byla obrovská chyba. Tehdy se na bezpečnost tolik nedbalo a lidé neřešili, že vůni pečících se ryb nad ohněm si nevychutnávají jen oni sami, ale že o ní ví také všechny šelmy z celého okolí. Včetně, pro Michele osudového, medvěda grizzlyho, který tábor skutečně okolo osmé večer navštívil. V tuto chvíli se ještě všem členům skupiny podařilo uniknout a grizzly se spokojil jen s jejich večeří, kterou na ohni připravili. Poté odešel.
Skupina okolo Michele Koonsové se rozhodla přesunout tábořiště o kus dále. Jenomže ani to nepomohlo. Grizzly se vrátil okolo půl páté ráno a tentokrát to byla katastrofa. Lidé začali utíkat, jen Michele Koonsová se malinko zdržela. Medvěd ji popadl za ruku a za zoufalého křiku odtáhl do lesa. Ostatní členové výpravy se ještě asi hodinu a půl schovávali na stromech a teprve potom běželi k nejbližšímu stanovišti strážců parku, kde jim popsali, co se stalo. Zděšení strážci parku, kteří již tou dobou samozřejmě o tragédii u chaty Granite Park Chalet věděli, nevěřili svým uším. Ihned popadli zbraně a vydali se Koonsovou hledat. Strážce Gilart už dle svých slov asi nikdy nezapomene, když jeho kolega jen tiše špitnul, „Berte, je tady.“ Dívce již nebylo pomoci, její tělo bylo od medvěda celé potrhané.
Národní park Glacier je bezpochyby plný dechberoucí krásy. Tato krása nám lidem ale nepatří, proto bychom se tam měli chovat jako hosté - s respektem.
Jediným pozitivem této tragické noci bylo, že od té doby se naprosto změnila pravidla pobytu v divoké přírodě. Do té doby bylo normální, že lidé po sobě v kempech nechávali zbytky jídla, a dokonce přímo u chaty Granite Park Chalet, kde byla zabita Julie Helgesonová, návštěvníci medvědům zbytky jídla přímo házeli. Byla to velká atrakce, za kterou ovšem Julie Helgesonová zaplatila cenu nejvyšší. V kempech vyrostly uzavřené kuchyně s lednicemi a strážci parku začali nechávání zbytků, nebo nedejbože krmení medvědů, tvrdě pokutovat.
Tato praxe se časem rozšířila i do dalších parků, včetně věhlasného Yellowstonu, který je taktéž domovem medvědů grizzly. Lidé si prostě zvykli, že jídlo je třeba uskladňovat dále od tábora a zavírat, pokud není k dispozici uzavřená kuchyně. Divoká příroda je nádherná, ale také velmi nebezpečná. Je pošetilé chovat se jako vládce přírody. Pokud chce člověk tyto krásy s divokou zvěří sdílet, musí bezpodmínečně dodržovat pravidla. Ne ta lidská, ale ta přírodní.
Zdroje:
