Článek
Každá cestovní kancelář, stejně jako každá jiná firma, je společnost založená za účelem dosažení a udržení zisku. Hotely a penziony, které cestovky nabízejí, jsou ty samé hotely a penziony, do kterých lze zavolat a hned přijet, aniž by to za nás domlouval ten velmi přívětivý asistent v cestovní kanceláři. No a velmi podobně je to i s letenkami. I cestovní kanceláře nakupují letenky a ty potom přeprodávají. A nemyslím, že se ztrátou. Cestovní kancelář prostě jen za nemalé peníze nabízí pouze pohodlí. Do emailu nám přijdou letenky, voucher na ubytování a tipy na výlety. Samozřejmě výlety pořádané cestovní kanceláří.
Vše pod jednou střechou, ale levně rozhodně ne
Pojedeme na dovolenou. Pro drtivou většinu Čechů je to impuls zasednout ke srovnávači nabídek cestovních kanceláří, nebo do cestovky rovnou zaběhnout. Tam přeci sedí ten milý mladík jako vloni. Navíc je to odborník na slovo vzatý, který všude byl, všude se vyzná a se vším ochotně poradí. Pravdou ale je, že vědomosti tohoto člověka zpravidla nesahají dále, než je jeho manuál, ve kterém má základní informace o každém hotelu a jestli servírují gyros nebo lasagne. Ale o daném místě neví vůbec nic. Více se toho dočteme na kdejakém cestovatelském serveru. To, proč skutečně sedíme při plánování výletu na polstrované židli v cestovce, je naše pohodlnost.
V cestovce nám vždy ochotně poradí, to je pravda. Jenomže toho, co nám poradit opravdu mohou, bývá žalostně málo
Do emailu nám přijde cestovní smlouva a platební údaje. Smlouvu podepíšeme, fakturu zaplatíme a těšíme se na neznámé místo. Cestovka obstará letenky i voucher do hotelu. Také toto vše nám pohodlně přistane v emailu. Na letišti po příletu na nás čeká delegát s cedulkou s názvem cestovky, která nám zájezd prodala a odvede nás k transferu. To asi abychom omylem neodbočili na letišti špatně a hned neodletěli zase nazpět domů. Přitom tyto služby jsou pro průměrně inteligentního jedince naprosto zbytečné a nerozumím tomu, proč si je lidé platí.
Hotelový minipokoj nebo celý dům pro sebe?
Jako příklad vezměme takový výlet do Thajska pro dvě osoby. U cestovní kanceláře běžně taková dovolená vyjde na cca 40 – 60 tisíc korun za osobu. Odměnou nám je výše uvedený delegát na letišti a pak hotelový pokojík o rozloze 20 metrů čtverečních. To celé na osm dnů bez možnosti jiného než pěšího pohybu. Kromě hotelových výletů ovšem. Teď se podívejme na variantu, kdy obětujeme několik málo hodin času. Když si letenky obstaráme sami, doletíme z Vídně do Bangkoku a nazpět za cca 20-25 tisíc korun na hlavu. Místní přelet potom zvládneme do 4-5 tisíc za každého. Ubytování 20-25 tisíc korun dohromady a jako bonus cca za 10 tisíc, taktéž dohromady, budeme mít po celou dobu k dispozici vlastní auto z půjčovny. Když přibalíme i děti od cca 12ti let, připočítáme pouze letenky, nic více. To cestovka by poctivě napočítala každou hlavu.
Malý pokojík a šrumec na každém kroku, nebo rajský klid vlastního domu? Volba je jen na nás
Sečteno a podtrženo, za podobnou cenu máme na jedné straně 8 nocí v hotelovém mikropokojíku. Na straně druhé se nám nabízejí celé 4 týdny pobytu ve vlastním domě, s vlastním bazénem a vlastním autem po celou dobu. Ano, lze namítnout, že v hotelu za tuto cenu dostaneme snídani. To je ale v Thajsku položka naprosto zanedbatelná.
Organizovaný výlet nebo dobrodružství?
Cestovní kancelář svým klientům samozřejmě nabídne i nějaký ten výlet. Většinou autobusem, aby jich pobrala co nejvíce. A zpravidla za poplatek, který se téměř srovná ceně za pronájem auta na celé výše uvedené 4 týdny skvělého výletu.
Cestovka pro nás výlet sice zařídí. Ale itinerář je dán, časový harmonogram je dán a musíme přistoupit na spoustu kompromisů. To vše ne zrovna levně
Když se nad celou touto situací zamyslíme, mělo by nám dojít, že cestovky obchodují vlastně jen s nevědomostí a strachem svých zákazníků. Kdyby lidé více věřili sami sobě a nebáli se prostě domluvit ubytování a odletět, ušetřili by spoustu peněz, nebo si užili diametrálně jiný rozměr dovolené za ty samé peníze. Bohužel lidé budou raději naříkat, jak je vše okolo drahé a dobrovolně si koupí to nejdražší a nejzbytečnější, co vůbec koupit mohou.
