Článek
Najde se dost lidí, kteří nechápou, proč Ukrajina nechce mít nic společného s Ruskem. Evidentně neznají historii, protože Rusové žijí stále ještě v přesvědčení, že jen oni ví nejlépe, jak by měli žít i jejich sousedi. Nejinak tomu bylo v Sovětském svazu ve 30. letech.
Sovětskému režimu byly lidské životy lhostejné
Historici se dodnes přou, zda šlo ze strany sovětského vedení vůči lidem žijícím na Ukrajině o cílenou genocidu, nebo šlo jen o nezvládnuté hospodářské reformy. Zejména absurdně vysoké povinné odvody kolchozů. Příkazy komunistů byly víc než zdravý rozum i prostá lidskost.
Kristián Chalupa v článku pro Armádní noviny uvedl: „V srpnu 1932 přijalo vedení SSSR represivní zákon, kterému se začalo mezi lidmi říkat „zákon pěti klásků“. Podle této zákonné normy bylo deseti lety vězení nebo zastřelením trestáno jakékoliv využití obilí k zaplacení práce v okresech, které nesplnily plány výkupu. Z informací ukrajinského velvyslanectví v Praze dále vyplývá, že v prvním roce platnosti nového zákona bylo na základě tohoto zákona odsouzeno 150 000 osob.“
Odvody z kolchozů byly tak nesmyslně vysoké, že jinam než k hladomoru nutně ani vést nemohly
Zmíněný plán výkupu byl nesmyslně stanoven na základě úrody z roku 1930, která ale byla nadprůměrně vysoká. Ukrajina měla dodat sovětskému hospodářství daleko více obilí než dřív, a to i včetně osiva, což hladomor jenom prohlubovalo. Ukrajina musela vydat v podstatě všechny své potraviny ve prospěch jiných sovětských regionů. Lidé byli odsouzeni k smrti čistě politickým rozhodnutím a bez jakékoli lítosti.
Za 17 měsíců trvající hladomor zahynuly miliony lidí. Různé zdroje nejčastěji uvádějí počet 5 až 9 milionů osob, které zemřely přímo v důsledku nedostatku potravy. Byly ale i další oběti, které jsou označovány jako nepřímé. Jde o lidi, kteří zemřeli například na nemoci související s hladomorem, kvůli represi stalinského režimu, psychickým kolapsům, ale také v důsledku konzumace nakažených zvířat a dokonce i kanibalismu. Celkem mohlo zemřít až 14 milionů lidí.
Prý to nebylo cílené proti Ukrajincům
Ukrajinci tvrdí, že o genocidu šlo, ale v Rusku je to odmítáno. Dokonce i lidmi, kteří jsou respektováni jako zastánci lidských práv. Patří k nim i spisovatel a nositel Nobelovy ceny Alexandr Solženicyn, který napsal, že etnické důvody pro vyvolání hladomoru jsou výmyslem ukrajinských nacionalistů. Hlady prý umírali i kulaci, kteří odmítali kolektivizaci zemědělství. Mezi oběťmi podle něj bylo mnoho Rusů i dalších národností.
Přes chybějící údaje se odhaduje, že mezi mrtvými byla Ukrajinců naprostá většina. Kristián Chalupa ve svém článku uvádí: „Téměř 81 procent zemřelých hladem na Ukrajině tvořili Ukrajinci, 4,5 procenta Rusové, 1,4 procenta Židé a přes jedno procento tvořili Poláci. Mezi oběťmi byli také Bělorusové, Maďaři a Bulhaři.“
Jestli o genocidu šlo, nebo ne už se asi nikdy nedozvíme, ale určitě situace byla řešitelná pružněji, než byla řešena. Zbytečně byly zmařeny miliony životů.
Ruská propaganda často uvádí jako oběti obyvatele oblastí s většinově ruským obyvatelstvem. Jenomže tato ruská menšina se do některých regionů přistěhovala až po hladomoru právě proto, aby nahradila zemřelé Ukrajince. Někdy vymřely dokonce celé vesnice. To už se ale ruské propagandě nehodí.
Stalin jako Hitler pracoval se strachem
Cílem Stalina bylo zklidnit vzpurné Ukrajince. Když to nešlo sliby o skvělé budoucnosti kolchozů, tak to šlo strachem ze smrti. Zatímco Hitler si jako cíl vybral Židy, Stalin zvolil právě Ukrajince. A jsou i další paralely. Židé umírali hlady v koncentračních táborech, Ukrajinci umírali hlady doma i na ulicích. Absurdní bylo, že zabavené obilí a další potraviny se často ani nedostaly z Ukrajiny do dalších sovětských regionů. Hnily v odstavených vlacích, ale když se někdo pokusil si z nich něco vzít, byl zastřelen. Všudypřítomný strach měly oba režimy společné. A také absolutní neúctu k lidskému životu.
Nejhorší je, že se stejnou lhostejností a brutalitou dnes pokračuje i současný vládce Kremlu. Ukrajina nebojuje jen o své území, bojuje o zachování své existence. A bojuje proti tomu samému zlu, které Rusku vládlo i tehdy.
Zdroje:
