Článek
Tento příspěvek dostává strana nebo hnutí, které je do volené funkce vyslalo. Velké strany s mnoha mandáty čerpají desítky miliónů ročně. Zákon jim neukládá zveřejnit, na co tyto peníze použily. Přesto jsou některé strany a hnutí vůči voličům naprosto transparentní a dobrovolně zveřejňují přehled veškerých výdajů. Takto postupují všechny politické subjekty, za které kandiduji a které mě podporují: hnutí Marek Hilšer do Senátu, Česká pirátská strana i Strana zelených. Kromě nich, pokud vím, už nikdo.
Zákon by rozhodně měl vyžadovat transparentní využití všech prostředků daňových poplatníků. Jenže právě velké strany tyto potřebné antikorupční změny dlouhodobě blokují.
Musím se smát, když čtu články na internetu a příspěvky na sítích, kde týmy mých protikandidátů a jejich spřátelení „novináři“ rozebírají, za co jsem utratil svěřené peníze a teatrálně se pohoršují nad tím, na co jsem si přišel „navíc k platu“. Podsouvají mi, že jsem si těmito penězi „přilepšil k platu“. Jenže transparentní výdajový účet je přesně ten důkaz, že to tak není a být nemůže. Kontrolu výdajů a veškerého účetnictví navíc vždy provádí nezávislý auditor.
Politické strany, jejichž živé korupční kauzy řeší policie, jejichž politici sedí ve vazbě a jejichž lidé vyvádějí peníze z městských firem, aby část z nich posílali nazpět své straně v podobě sponzorského daru, se společně se svými „novináři“ pohoršují nad pomluvami, které si sami vymysleli. Vítejte ve světě oligarchizovaných médií a „hybridních novinářů“.
Já jsem poprvé prošel volbami v r. 2018. Chtěl jsem se tehdy v prezidentské volbě postavit Miloši Zemanovi a říct mu od plic, co si o něm myslím. Získal jsem neuvěřitelných 450 000 hlasů a spoustu žádostí, abych v politice zůstal. Lidé ocenili moje veřejné angažmá, protesty proti pochybné privatizaci fakultních nemocnic, omezování akademických svobod nebo vládnímu nadbíhání Rusku, když poprvé napadlo Ukrajinu v r. 2014. Mnozí moji příznivci a podporovatelé mě přitom vyzývali, abych zůstal nezávislý, politicky i finančně, na stávajících politických stranách.
Proto jsem se s několika z nich rozhodl založit politické hnutí Marek Hilšer do Senátu, za které jsem potom do horní komory parlamentu úspěšně kandidoval. Působit v politice bez zázemí právnické osoby není totiž snadné. Pořádat akce, od konference až po benefiční koncert, zadávat si zpracování různých odborných podkladů je pro jednotlivce z právního hlediska komplikované a v některých případech nemožné.
Cílem hnutí Marek Hilšer do Senátu, jak uvádíme ve stanovách, je podporovat mojí nezávislou politickou činnost. Programově jde především o boj proti klientelismu a propojení oligarchických zájmových skupin s politiky, kterými je většina politických stran v Česku prolezlá. Oligarchický klientelismus, který má v Česku kořeny v elitách pozdní totality 80. let, je důvod, proč česká ekonomika stagnuje a oligarchové násobí své majetky, zatímco reálné příjmy většiny obyvatel Česka klesají. Že jsme na tom s klientelismem opravdu špatně, potvrzuje třeba loňská studie časopisu The Economist, která zkoumala, nakolik bohatství velkého byznysu vzniká díky jeho privilegovanému napojení na stát. V žebříčku vybraných zemí se Česko umístilo na druhém nejhorším místě hned za Ruskem. Proto chci být nezávislý na velkých stranách, které jsou ve své většině na oligarchy tak či onak napojené. Bez toho bych nemohl problémy způsobené klientelismem rozkrývat a moje činnost v politice by neměla smysl.
Opakovaně jsem byl za boj proti korupci a klientelismu oceněn různými občanskými iniciativami, nevládními expertními organizacemi a nezávislými odborníky. Protikorupční organizace Rekonstrukce státu mě ve svém hodnocení zařadila na přední příčky v podpoře protikorupčních zákonů mezi senátory.
Cíle hnutí Marek Hilšer do Senátu jsou tedy naprosto legitimní a daří se je naplňovat. Organizovat se občansky a politicky podle vlastního uvážení patří mezi základní politická práva. Je nepřijatelné, aby političtí oponenti toto právo zpochybňovali a šířili o hnutí pomluvy. Přitom sami mají másla naloženo na hlavách vrchovatě. Zloděj křičí ‚chyťte zloděje‘. Není přijatelné ani to, aby tyto konstrukce přebírali a publikovali novináři, jako se to stalo opakovaně například v redakci Novinky.cz. Namísto rozkrývání nepravostí, pozadí netransparentního financování a vazeb s oligarchy se za „fígl“ a „trik“ vydává legitimní, zákonné a navíc svědomité a transparentní chování.
Sdružovat se v politických stranách je ústavní právo každého občana demokratické společnosti. Možná někoho znervózňují strany, které nemají oligarchové pod palcem. Ale dehonestovat kohokoliv, že se podle svého uvážení někde politicky organizuje, znamená útočit na ústavní práva a zpochybňovat je. A to je hrubý útok na demokratické principy. Je dobré dávat si na to pozor. Je dobré dávat si pozor i na to, co publikují média ve vlastnictví oligarchů a „nezištní“ podporovatelé kandidátů do Senátu, kteří pomáhají údajně jen „ze starého přátelství“. Špatná zpráva pro ně: podle zákona musí i oni své příspěvky ve prospěch kandidáta označovat údaji o zadavateli a zpracovateli politické propagace nebo se registrovat jako podporovatelé u Úřadu pro dohled nad financováním politických stran a hnutí. Možná ale spoléhají na to, že nepoctivost vyjde najevo až po volbách a nic se jim nestane, protože tenhle dohledový úřad, stejně jako většinu ostatních, je bezzubý přesně tak, jak si to velké strany přály.
