Článek
Slyšel jsem řev a bylo mi jasné, že bezďáci kontrolují obsah sídlištní popelnice. Normálně bych se neobtěžoval podívat z okna, ale protože hluk trval podezřele dlouho, nakoukl jsem.
U popelnice stál muž se ženou, oba kolem čtyřiceti plus, sledovali třetího, který se natahoval přes okraj otevřeného kontejneru, jako kdyby tam byl rozsypaný poklad. Vypadalo to, že se mu nedaří dosáhnout. Žena se z ničeho nic sebrala a sedla si na nedalekou lavičku. Druhý muž se přidal k lovci pokladů, z popelnice tak trčely už dva zadky s nohama. Jenže to chlapci moc nevymysleli, jeden ztratil rovnováhu a přepadl dovnitř tak, že mu trčely jen nohy. Nevím, co pak uvnitř dělali, jestli došlo k panice, ale téměř okamžitě se dovnitř zhroutil i druhý bezďák. Možná kvůli měkkým odpadkům, možná kvůli velkému množství bezdomovců uvnitř, začali sebou vrtět, nadávat a volat „Magdu“, z toho jsem pochopil, že chtějí ven a nejde jim to. Jak začali vyvádět, žena Magda se zvedla z lavičky, postavila se ke kontejneru a nahla se přes okraj. Ne, nepřidala se k nim. Chytila toho většího, který tam byl první, za kalhoty a tahala ho ven. Šlo to ztěžka, až to připomínalo pohádku o řepě.
Jako ta pohádka to naštěstí i skončilo, Magda vytáhla, bezďáci unikli a žili šťastně až do… Kdo ví.
