Článek
„Dobrý den ,“ zdravil nás usměvavý třicátník u rozvozového auta. Zrovna přijel.
„Dobrý,“ odpověděl jsem a šel za ním ke kufru.
„Dvě pizzy, tady hranolky, pití a zmrzlina… Můžu vám to dát do jedné tašky?“ ptal se slušně.
„Jo, v pohodě,“ přikyvoval jsem a dal mu peníze.
„Chcete náš letáček?“ zeptal se ještě.
„Ne, my nejsme místní a zítra odjíždíme,“ odmítl jsem slušně.
„A co vás sem proboha přitáhlo?“ podivil se upřímně.
„No, jsme tu ubytování. Odpočíváme a užíváme…“ odpověděl jsem s klidem.
„No…“ zamyslel se kurýr. „Poradím vám, po setmění bych se tu nechodil procházet…“
„Aha,“ řekl jsem zaskočeně. „Zatím jsme byli se vším spokojení…“
„Věřte mi, není všechno, jak se zdá…“ dodal kurýr, rozloučil se a odjel.
Jeho slova nás zaskočila. Doposud jsme s městem byli naprosto spokojení. Ano, občas se někdo divně díval, ale nic zvláštního. O to bylo kurýrovo varování divnější. Předtím, než to řekl, zvážněl, úplně se změnila jeho energie.
Závěr
Když jsem dojel domů, podíval jsem se, jakou pověst město má. Projel jsem si zprávy, články a diskuze. Nejzajímavější informace byla tři roky stará. Podle článku se tehdy obyvatelé města obrátili na zastupitele kvůli nárůstu kriminality, hlavně té násilné.
Zdroje: https://zlin.cz/zpravy/vsetinane-si-stezuji-na-castou-kriminalitu-ve-meste-podle-policie-je-situace-stabilizovana/
