Článek
Myslel jsem si, že praktikující křesťan bude plný lásky, pochopení a odpuštění, ale to jsem se spletl. On se sice pořád usmíval a snažil se vypadat vyrovnaně a milosrdně jako sám Kristus pán, ale myšlenky měl starozákonní.
Budeš hořet v pekle
Když jsem ho po milionté poslouchal v kuchyni u sporáku kázat, zamyslel jsem se, že by možná nebylo od věci popovídat si s někým moudrým a kněz moudrý bývá.
Řekl jsem, že jsem uvažoval, že bych zašel ke zpovědi. Že jsem tam nikdy nebyl, i když jsem pokřtěný.
Kamarád ve víře zvážněl. To nedělej, řekl mi. Nemáš biřmování, nechodíš k přijímání, to by se ti stejně nepočítalo ta zpověď, i tak půjdeš do pekla. Nemusíš ztrácet čas, i tak ti už není pomoci. Zůstal jsem na něj hledět.
Prvně mě napadlo, že to možná byla nějaká hra, abych začal chodit do kostela, ale později mi přišlo, že to tak není. On se tak prostě jen choval. To že chodí do kostela z něj dělala, aspoň v jeho očích, lepšího člověka a chtěl, aby to tak zůstalo.
