Článek
Ani významný činitel posledních desetiletí Pavel Rychetský se nevyhnul některým, řekněme diskutabilním momentům. Přesto prožil jako ústavní soudce víceméně šťastné roky plné důstojnosti a to jak v profesním životě po jmenování předsedou ústavního soudu Václavem Klausem v roce 2003 (o 10 let později kdy byl opětně jmenován tentokrát Milošem Zemanem), tak i aktivní účastí ve společenském životě.
Pokud jde o diskutabilnější momenty patří k nim jeho „hláška“ o vstupu do KSČ s údajným cílem ji rozkládat. Tříleté členství bylo ukončeno po jeho vymezení se proti režimu a mělo za následek, že z působení u městského soudu se stal podnikovým právníkem. Podpis charty později zřejmě dovršil významnou odluku od poměrně výjimečného postavení rodičů v režimu před rokem 1968.
Právní znalosti, působení v disentu, publikování v samizdatu, chování i kontakty znamenaly velkou důvěru i nastupujícího polistopadového establishmentu.To vše se přetavilo v působení ve významných funkcích po listopadu 1989. Jen stručně lze vyjmout: generální prokurátor, senátor, poslanec, ministr a místopředseda vlády. A navíc člověk, který si uměl noblesně stát za svými názory a diplomaticky je hájit a prosazovat. Pozdější kroky po dvou desetiletích byly již ráznější jako kritika amnestie končícího prezidenta Václava Klause a pasivního pojetí tzv. kontrasignace premiérem Petrem Nečasem.
Po určitém lavírování o svém setrvání na ÚS až po ohlašovaném odchodu (původní záměr setrvat pouze do r. 2017) v roce 2020 vysvětlil, že druhý desetiletý mandát dokončí.
A přišly další zajímavé momenty. Po kritice Tomia Okamury a již zmiňované amnestie značně přitvrdil dále v posuzování institutu Václava Klause a jeho osobně. Kauza vyznamenání a posléze nevyznamenání Milošem Zemanem je dostatečně známá. Vyznamenán byl ale mimo jiné prezidentkou Čaputovou v roce 2021 a hlavně později hlavně prezidentem Pavlem hned po jeho zvolení a to dokonce Řádem bílého lva, tedy vyznamenáním u nás nejvyšším.
Co tomu předcházelo? Již zmíněné aktivní vystupování v politice a postupné přiklonění k jednomu z názorových proudů bylo kritizováno z jiné strany, zejména ve vztahu na údajně nutnou nestrannost a apolitičnost ústavního soudu a jeho předsedy. Vyvrcholením bylo komentování, resp. nečekaně kritický náhled na kandidáty na post prezidenta ve volbách 2023, tedy spíše vyřčený názor proti jednomu z kandidátů (nebo pro jednoho ?). Ale to se událo už v souvislosti s volbami do poslanecké sněmovny, které Pavel Rychetský, jako předseda ÚS spíše chtě než nechtě významně ovlivnil. Změny volebního zákona 9 měsíců před volbami s údajným záměrem neznevýhodnit menší strany plně využila dnešní pětikoaliční koalice.
Výklad a rozhodnutí ÚS o úpravě voleb a jejich převod v pozdější realizaci 5 stranami ve dvou celcích neměl (nesměl ?) být kritizován laiky, ale spíše odborně posuzován. Selský rozum ovšem nechápe, proč řešení přišlo po dlouhé době a ve finále překotně. A také, že nevadí (i zákonu) propadlých na milion hlasů při často kritizované nízké účasti voličů.
Co však vadí a kompromituje všechny zúčastněné, je právě možnost, kterou výklad umožnil a nezakázal. Je to možnost opuštění koalic hned s ustavením nové poslanecké sněmovny. Najednou tu nejsou 2 koalice, ale pět plnoprávných stran, které mají poslanecké kluby, jejich předsedy, místopředsedy, přednostní práva a také hmotné a další a další výhody. Už před delším časem bylo zrušeno (když to nevycházelo) pravidlo o ustavení klubu při počtu od 10ti členů. A tak přes slova o šetření a reálné nešetření se rozšířil počet klubů, tajemníků, náhrad, místopředsedů sněmovny. Osobně díky svému bydlišti a VŠ vzdělání asi neplním správnou definici kverulanta (snad ani dezoláta, kterého ani neumím dobře interpretovat),přesto si myslím, že právě tady ÚS měl něco podstatného dodat. Tedy to, že, jak jsi se dostal do parlamentu a jak jsi se prezentoval při volbách, tak si toho „užívej“ po celé volební období. Pachuť z toho, že se sdružím, když je to výhodné a osamostatním se, když je to ještě (zejména hmotně) výhodnější, zůstává. Navíc když se toto zalíbení v rozmařilosti s využitím (zneužitím ?) zákona o státní službě kvantitativně a bez ohledu na náklady projevilo při například rozšíření počtu ministrů, náměstků, poradců při uspokojování všech „kamarádů“.
Ta pachuť je nejen na těch, kteří těchto šancí bez zábran využili (zneužili ?), ale i na posledním významném počinu Pavla Rychetského. Dřívější noblesu pak ani blýskavé medaile nevrátí…
