Článek
Co nám vlastně říká výsledek voleb? O nás, voličích? Dejme si trochu odstup a podívejme se na výsledky s chladnou hlavou.
Je zřejmé, že množství různých kauz a kauziček dokazujících, že politické strany a hnutí fungují spíše jako lobbistické skupiny několika málo „podnikatelů“, nijak výrazně výsledkem nepohnuly.
Do sněmovny se dostali Motoristé, kteří vlastně touží po nikým neřízeném a neregulovaném kapitalismu se štítem, jenž hlásá, že „Volná ruka trhu vyřeší vše“. Nevyřeší. A nedostupné bydlení, tarify mobilních operátorů, ceny a kvalita potravin dokazují pravý opak. Občan si drbe hlavu a ptá se sám sebe, kde že je to tržní prostředí? Není, protože ti velcí hráči, kteří si rozparcelovali a rozdělili vliv, o žádné tržní prostředí nestojí.
SPD slibující zatočit s migrací a absolutně nechápající, že ve všech těch skladech v pohraničí, stavbách a mnoha dalších firmách už Češi nepracují nejen proto, že jde o mizerně placenou práci, ale i proto, že Češi odmítají tuhle práci dělat všeobecně.
ANO, slibující všem všechno, což jistě bude stát mnoho peněz, a tak se občan naprosto logicky ptá, kde se ty peníze vezmou. Odpověď je snadná: Od tebe, občane. Nikdo nepůjde proti těm, kteří si každý rok odvedou do zahraničí miliardy. Na to politici nemají odvahu.
Neúspěch Stačilo!, kteří se nedokázali zbavit Ruského vlivu a nálepky Rusofilů, a těch, kteří by chtěli vystupovat z EU a z NATO, přestože nejen, že nemají za tyto organizace náhradu, ale doufají v jakousi nezávislost. Tu jim ale v dnešním světě nezaručí vůbec nikdo.
Stan a další strany původní vládní koalice, jejichž fungování bylo placeno, možná, z pochybných zdrojů peněz a jejichž program byl převážně vlastně jen Antibabiš a „my za to nemůžeme“.
Největším úspěchem Andreje Babiše není to, že vysál část voličů SPD, ale to, že přesvědčil většinu levicových voličů o tom, že ANO 2011 je levicová strana. Jak směšné v případě někoho, kdo ve svých podnicích platí často jen minimální mzdu.
Není.
A tak zatímco jedna část občanů, ta menší, řeší, zda si za cash koupí další investiční nemovitost a jak to bude či nebude zdaněno, ta druhá na konci každého měsíce počítá, zda vyjde z výplaty.
Velké části politické scény a ekonomům se za poslední roky povedl nevídaný kousek. Podařilo se jim přesvědčit velkou část občanů, že vlastní snahou může zbohatnout každý, že máme všichni stejné šance. Tihle lidé ale opomíjejí naprosto základní fakt, který bude platit vždy, ať už bude u vlády kdokoliv a zřízení bude jakékoliv: Jako jsou v přírodě silní a slabí, tak v lidské společnosti vždy budou bohatí a chudí. Dnes, více než kdy jindy hraje obrovskou roli to, do jaké rodiny se narodíte. A v té souvislosti je nutné vzpomenout, jak ke svému majetku mnoho rodin po revoluci přišlo, a že to mnohdy, měřeno dnešními standardy, to nebylo zcela legální. Ukazuje se také, že skupina těch, kteří majetek mají a mohou se považovat za relativně bohaté, absolutně nechápe problémy té druhé skupiny a naopak.
Jedni nechtějí platit ze svých daní různá „nemakačenka“ a ti druzí chodí do práce za směšně nízký výdělek, aby pak slyšeli rady typu: „Měl jsi se lépe učit.“ nebo „Tak jdi dělat jinou práci.“
Problém s těmito radami je ten, že nijak neřeší příčinu. To mizerně placené místo nikam nezmizí. Tu těžkou práci, například ošetřovatelek, stále bude muset někdo dělat. Ta druhá skupina lidí tím jen dává najevo své pohrdání a pocit, že se bez těchto lidí obejde. Na druhé straně pak klíčí nenávist ke všem, kteří mají nějaký majetek. Kdokoliv „bohatý“ je považován za tuneláře a zloděje. Jakkoliv to pravda být může a nemusí.
Shrnuto podtrženo, klasická levice zmizela, protože se nedokázala vymanit z vlastní minulosti. Pravice chce návrat někam, kam se rozhodně velká část voličů vracet nechce, a pro všechny mezi tím je občan jen tím hlasovacím automatem, s kterým si po volbách může politik dělat co chce. To vše ve státě, který neumí zabránit tomu, aby lobbistické tlaky měly v politických stranách větší vliv než vůle voliče. Politické strany kterýmu je zcela jedno že si zahraniční korprát za minimálních investic, s přispěním různých dotací a daňových prázdnin odváží stamiliardy i ve chvíli, kdy jde ekonomika do háje a ve státním rozpočtu zeje obří kráter.
