Článek
Nemá smysl se bavit o tom, zda Američané měli před Majdanem na Ukrajině vlastní zájmy nebo ne. Jsou to spekulace, které nelze věrohodně ani potvrdit, ani vyvrátit. A tam kořeny problému ani nejsou. Jsou zcela jinde.
Od vynálezu jaderné bomby zde máme země, které disponují silnější vojenskou silou než ostatní. A díky této síle si uzurpovaly právo říkat ostatním, jak mají žít a kdo jim má vládnout.
Nebyl by to takový problém, kdyby proti těmto zbraním existovala skutečně efektivní ochrana, jenže není. A tak se spousta států světa bez těchto zbraní ocitá ve vleku velmocenských zájmů. A nemysleme si, že je má jen Rusko nebo Čína, že mají i USA vlastní ukázali v Libyi nebo v Iráku.
V roce 1994 podepsaly USA, Velká Británie a Rusko Budapešťské memorandum.
Zkráceně šlo o vzdání se jaderných zbraní ze strany Běloruska, Kazachstánu a Ukrajiny, za které jim výměnou byla garantována územní celistvost.
Tyto země byly vždy, a zřejmě ještě velmi dlouho budou, považovány Ruskem za jejich sféru zájmu. A jako takové jim Rusko nikdy členství v NATO nedovolí, vzhledem k tomu že celé NATO je v Rusku považováno za nepřátelský pakt.
Byly možné dva přístupy.
1. Vysvětlit Rusku a jeho občanům, že jim od NATO žádné nebezpečí nehrozí.
2. Ignorovat Rusko a vyhovět přáním legitimně zvolených vlád Ukrajiny a dalších.
Ignorovat přání velmoci se nevyplácí, pokud taky nejste velmoc.
Když v roce 1962 vypukla Kubánská krize, byla to jasná a ostrá rétorika J.F.K., která donutila SSSR stáhnout své rakety z Kuby, a tak se ptám kde byla tato rétorika v roce 2014? Zvláště pokud USA byly jedním ze signatářů Budapešťského memoranda.
Nebo v roce 2014 byly cíle jiné?
Z pohledu Ruska, velké části jeho obyvatel a vedení, je Ruské chování logické a neplést si to prosím s ospravedlnitelné.
Jenže mezitím, se EU začala ubírat směrem ke Green Dealu, těžký průmysl jí začal opouštět, na vlastní obranyschopnost Evropské země kašlaly dlouhodobě a spoléhaly se na pomoc USA.
A nyní se začne mluvit o tom, že na Ukrajinu pošle některá ze zemí NATO vojáky.
Pro běžného občana je těžké rozeznat, kdo tu blafuje víc. Zda země NATO s vysláním vojáků, nebo Rusko s použitím jaderných zbraní. Problém je, že Evropa i USA měli reagovat mnohem dříve.
Pokud tedy vlastně USA reagovat chtěly. Co když jim skutečně šlo jen o oslabení Ruska, které si ale Evropa zaplatí sama, díky nákupům plynu a zbraní z USA?
Evropu ve světě už nikdo nebere vážně. To jediné, co jí zbylo je velký hospodářský trh, navíc svázaný spoustou regulace. Politický a ekonomický vliv Evropy klesá.
USA jsou na tom o kousek lépe. Jejich jediná skutečná chyba byla využití dolaru jako zbraně, protože v tu chvíli si většina světa uvědomila, že dlouhodobě dolarem platit nechce.
Důsledky konce dolaru jako rezervní měny ve většině světa si každý dokáže představit, jakkoliv je takový konec ještě daleko.
Kdo tedy „zachrání“ onu Evropu, která chce jít světu příkladem, který ale nikdo moc následovat nechce?
Ruské chování na Ukrajině je odporné, ale to je prostě válka. Ta nikdy hezká nebyla a nebude. Vždy v ní umře mnoho civilistů. Úkolem vyspělých zemí má být i diplomatická snaha se válce vyhnout, což platí zejména pro země NATO.
Ukrajina nemá šanci sama Rusko porazit a nikdy jí neměla. Vyhrát může jen s ohromnou západní pomocí, a i pak z ní bude zdevastovaná země.
Je tedy čas na vyslání vojáků NATO na Ukrajinu?
Nevím, a pochybuji, že to ví kdokoliv z prezidentů a vlád z Evropských členů NATO.
Kdo blafuje víc? A je Putin šílený, a tedy je jedno, jestli vojáci NATO na Ukrajině budou nebo ne, nebo jsme jen v Evropě stále nepochopili Putinovi cíle a zastaví se sám po ovládnutí celého východu Ukrajiny?
Nevíme. Chceme riskovat jaderný holokaust kvůli Ukrajině? Ano, je to hnusná otázka. Problém je, že ani když budeme dělat, že tu není, tak nezmizí, bude zde stále. Čeho na Ukrajině reálně chceme dosáhnout? Stažení Ruska, bez skutečného tlaku USA je nereálné. Máme tedy nějaké jiné řešení?
