Článek
Tak nějak je to jedna z mnoha věcí a myšlenkových pochodů, které nám z dob „komunismu“, který žádným komunismem nebyl, zůstala.
Nemusí. Žijeme v kapitalismu. Nic jako pracovní povinnost neexistuje. Nemusí tedy každý mít práci, a z mého pohledu by ji ani každý mít neměl.
Jaký smysl má, abychom měli maximální možnou zaměstnanost, pokud to nahoru netlačí mzdy? Jistě, někdo namítne že přeci ta průměrná stoupá, ale to je jen opíjení se rohlíkem.
Podívejme se na regiony sousedící s Německem, zejména celý severozápad. Přesto, že tam fakticky pracuje každý, kdo aspoň trochu chce, stejně tam mzdy rostou jen velmi pomalu. A i přesto si firmy neustále stěžují, že nemají dost pracovníků.
Jaký smysl je v tom mít zaměstnanou armádu „otroků“ s minimální mzdou, kterým pak musí všichni ostatní přispívat na bydlení přes sociální systém, zatímco si zahraniční pobočka subdodavatele BMW, VW nebo jiné automobilky, odvezla do zahraničí pohodlný a nezdaněný zisk a zaměstnancům dala „všimné“, jež by v jejich domovské zemi mnohým nestálo ani za ranní vstávání z postele?
Dlužno dodat, že argument „V Německu mají vyšší náklady na bydlení“ je taky poměrně mimo. Leckde seženete hned za hranicí levnější bydlení než v ČR.
I přes to všechno zde máme občany a ministry, kteří tlačí zásadu „Všichni musí mít práci.“ A já se nutně musím ptát, kde se v pravicových stranách, pokud se tak tedy ony samy identifikují, tohle socialistické myšlení vzalo?
Nebylo by lepší, aby většina občanů byla zaplacená slušně a nemusela pobírat žádné dávky, a ten kdo nezaměstnaný skutečně bude, měl čas a prostor k tomu, se například skutečně rekvalifikovat? Z nikoho totiž za 3 měsíce IT specialistu neuděláte, pokud jím už do značné míry předtím nebyl.
Jenže aktivní politika zaměstnanosti u nás nikdy moc nefungovala. Celý systém tak vypadá tak, že různí „podnikavci“ vytahují ze státu prostředky, stát pak daní občana, kterému z jeho mizerné mzdy ukrojí ještě pořádný krajíc za pomoci přímých i nepřímých daní, a část rozdá těmto podnikavcům, přičemž na své si přijdou i velmi ziskové zahraniční firmy skrze dotace. A ty občane, hlavně pracuj a plať!
Vlastně už sám anglický název pro personalistiku jasně říká, čím že se občan pro firmy a stát stal. Lidským zdrojem.
A tady je na místě se vrátit k těm, kteří tu práci nemají. Velká část z nich by pracovala ráda. Jenže v „mladém kolektivu“ 55letého pána či paní nevezmou. Ano, je tam cca 30 až 40 tisíc lidí, kteří by mohli pracovat a nechtějí. Žijí ze sociálních dávek a umí v systému tzv. „chodit“. Jenže ti tam budou vždy. Ať uděláte restrikce jakékoliv. Nadto, kdo z vás, jako zaměstnavatelů by chtěl mít na pracovním místě někoho, kdo bere drogy, případně holduje alkoholu, bezpečnost práce mu nic neříká a výkonnost už vůbec ne?
Mít nízkou nezaměstnanost za každou cenu něco stojí. V Českém případě jsou to nízké mzdy a takové to „Vždyť oni si Češi stejně všechno nechají líbit“, průšvih to začal být ve chvíli, kdy tento stav vyhovuje i státu a politikům, kteří ho spravují.
