Článek
Asi nejsem sám, kdo si všimnul drobných logických rozporů v argumentaci trhem.
Pokud se ptáte u firem na důvod nízkých mezd, pak jsme na jednotném Evropském trhu. Pokud se ptáte na důvod vysoké ceny některých služeb, pak jsme naopak malý trh.
Takže zatímco si domů nesete malou českou mzdu, popřípadě plat, zaplatíte z něj vysokou Českou cenu za prakticky většinu služeb a výrobků. Odůvodněnou tím, že jsme malý trh.
Opravdu někdo věří té argumentaci, že kvůli českému návodu a popisu složení je výrobek dražší? Nemyslím si.
Obojí je jen výmluva. Bylo nám totiž lháno. Když jsme v roce 2004 vstupovali do EU, nebylo to tak, že by nás tam vítali jako staré známé, ale jen a pouze jako další trh a příležitost k tvoření zisku. Nic víc. A pokud národní zájmy, jakkoliv se dnes mnozí progresivní liberálové snaží tvářit, že národní stát je přežitek, nehájí ani vlastní politici, pak se bude občan bránit jen velmi složitě.
A protože jsme většinu průmyslu i služeb prodali do zahraničních rukou, pak jsou to ony nadnárodní koncerny, kdo určuje cenu. Nikoliv trh.
V Evropě dnes již nic nepostavíte bez dotací, cílem není být účelný a rozumný, ale získat dotaci.
Celkem nedávno to jeden komentátor popsal trefně jako korporátní socialismus.
A tak tu všichni z daní platíme stavbu cyklostezek, studie na rovnosti různých pohlaví, dotace na elektromobily, které si pořizují stejně jen ti, kteří chtějí jen další dotaci a tak podobně, zatímco sami jen těžko sháníme v některých krajích lékaře, platíme nesmyslně vysoké nájmy, protože pronajímatel stále čeká „na toho Němce s Eury“. Jsme jak mravenci ve sklenici s kterou někdo zatřepal. A zatímco se požíráme navzájem, ti kteří drží onu pomyslnou sklenici se hlasitě smějí.
