Článek
A je zcela jedno, zda se budete zaobírat politiky ze současné koalice nebo opozice. Problém totiž v tuhle chvíli nemá jen tahle republika, ale Evropa jako celek.
Je odpovědné být ekologický. Problém s průmyslem je, že je náročný na suroviny a na energie. V tuhle chvíli nemá Evropa dostatek ani jednoho. Jenže to je jen malá část problému, ta druhá je, že jí v oblasti IT ujel vlak. Většina technologických gigantů sídlí buď v USA nebo v Číně. Pokud Evropa v něčem vyniká, pak jsou to regulace. Jenže na regulacích hospodářský růst postavit nelze.
A to nejhorší teprve přijde. Přiznejme si, že z ekologické Evropy si nikdo příklad brát nebude, pokud se takový model nebude vyplácet i ekonomicky. Jenže významní politici Evropy nemají žádný cíl, nebo spíše řekněme strategii, jak a čím uspět na globálním trhu.
Nestačí totiž říkat co nikoliv, když neřeknete, co ano, a zároveň nevezmete v potaz, zda to už nedělá někdo jiný mnohem lépe. A to může být příklad elektrovozů.
Z Evropy se pomalinku ale jistě stává odbytiště Čínských a Amerických firem, zatímco její vlastní průmysl utíká právě tam, krom toho dováží i obrovské množství zemědělských produktů, které dříve dokázala vypěstovat sama. Ano, tohle všechno může fungovat, pokud se Evropa zaměří hospodářský růst na domácí poptávku. Ale chceme to? Napadlo vůbec někoho se rozhodujících politiků zeptat na něco takového?
A zde se dostáváme k euru a k debatě o jeho přijetí. Má smysl vstupovat do tohoto klubu ve chvíli, kdy nevíme, jaká vůbec bude budoucnost Evropy?
Ozývají se hlasy, že jsme při vstupu do EU dali slib, že EURO přijmeme a že bychom pak byli nedůvěryhodní. Problém je, že EU, do které jsme vstupovali byla jiná v mnoha věcech, než je nyní. Jedna věc se v EU ale nezměnila, a to jsou ambiciózní plány, které nikdy nedojdou naplnění.
Proč tedy vytahovat diskuzi o vstupu nyní? Nebude důvodem něco jiného? Nebude důvodem spíš to, že vláda je extrémně nepopulární a že náklady na zelenou tranzici má nést občan, zatímco někdo si na tom slušně namastí kapsy?
V HDP na hlavu jsme před COVIDEM porazili Itálii, ale nevšiml jsem si, že by se mzdy a platy v ČR zvedly na Evropskou úroveň. Odpověď na otázku „Proč?“ je prostá, ty peníze, a to co se u nás vytvoří z velké části odchází bez užitku do zahraničí, nebo zmizí dotačním molochu státu a EU.
Chtít za této situace vstupovat do Eurozóny je sebevražda.
Ta politika by se měla změnit, přestat nekriticky adorovat cokoliv přijde ze zahraničí, a začít přemýšlet nad tím, v čem jako Češi a České firmy skutečně vynikáme. Co podpořit a rozvíjet.
Zároveň najít způsoby, aby se odliv prostředků z ČR co nejvíce zmenšil, protože každá koruna, které neodejde do zahraničí zde může vytvořit další.
Naším cílem nesmí být rozpustit se v uvadající Evropě, ale prosperovat, dlouhodobě a udržitelně. Demokracie bude totiž občanům s klesající životní úrovní a prázdnými břichy zcela k ničemu, a naopak se pak spíše přikloní k totalitě.
