Článek
Jedno z mých dětí bylo již ve školce šikanováno kvůli tmavší pleti. O pár let později napsalo povídku o nejčervenějším šípku, který nikdo neměl rád, protože byl červenější než ostatní. Bylo mi do breku. Slyšet věty jako neměla jsem se narodit nebo maminko, já chci mít stejnou kůži jako ty mi bylo pro mě strašně těžké. Říkala jsem si, jakým způsobem jsou asi ty děti, které šikanují, vychovávány, když člověka hodnotí podle vzhledu už v tak raném věku. Zkoušela jsem to řešit s učitelkami, ale ty prý o ničem nevěděly, a tak s tím odmítaly cokoliv dělat. Malá nakonec nastoupila do jiné školy než spádové, aby ty, kteří ji šikanovali nemusela potkávat. Říkala jsem si, že snad máme vyhráno. Co však následovalo, bylo daleko horší.
První třída proběhla bez nějakých významnějších incidentů. Ano, byly tam pokřiky typů cigánko nebo černá tlamo, ale vzhledem k tomu, že by to bylo opět slovo proti slovu, tak jsem neměla sílu to řešit. Jen v jednom případě, když chlapeček chodil s malou do družiny, tak jsem si ho nechala předvést a zeptala jsem se ho na rovinu, jak by se mu líbilo, kdyby na něj malá pokřikovala bílá tlamo, když na ni on křičí černá tlamo. Odpověděl mi, že by se mu to nelíbilo a od té doby, když jsem ho potkala, tak mě slušně pozdravil a nadávku už nikdy nezopakoval.
Ve 2. třídě nás, ale potkalo pravé peklo. Člověk by si myslel o druháčcích, že jsou to malá nevinná stvoření. Ale opak může být pravdou. Začalo to na konci září. Holek bylo ve třídě 5 a nedělalo to dobrotu. Každá z nich chtěla aspoň jednu holku výhradně pro sebe a prostě to početně nevycházelo. Mezi třemi z nich začaly půtky, jak si dvě z nich snažily tu třetí přitáhnout na svou stranu s větším či menším úspěchem. Malá byla jednou z nich. Problémy začaly gradovat a dcera byla obviněna z toho, že šikanuje ty dvě. Dostala jsem výčet věcí z čeho je obviněná. Na seznamu bylo třeba, že ukazuje ostatním jak šu.. skřínku, že vyhrožuje, že zabije jejich rodiče, že jim dá do čaje projímadlo a další šílené věci. Moje tvrzení, že malá nezná slova jako šu…, natož aby věděla, co to je a jak se to dělá, a projímadlo, škola nebrala v potaz.
Začaly nekonečné návštěvy psychologa, kdy mně paní psycholožka, kterou jsme začaly navštěvovat, říkala, že si nemyslí, že to malá dělá, naopak školní psycholožka měla malou za „žárlivého milence“ a manipulátora, který udělá cokoliv, aby získal svou vyvolenou zpět. Nechápala jsem, jak 2 osoby se stejným vzděláním můžou mít naprosto odlišný názor na stejnou věc. V práci jsem měla problém fungovat, klepaly se mi ruce a hlava mi hrozila prasknutím. Nevěděla jsem, co dělat. Navíc malou na hodinu vyhodili z fotbalu, protože o šikaně se dozvěděli i tam, kdy jedna z holek, jejíž otec byl navíc policajt a neoficiální trenér, tam chodila. Nechápala jsem to. Na základě jedna holka povídala malou vyhodí a ani nečekají na závěr vyšetřování, které dělá škola. Bylo mně z toho špatně.
V lednu situace vygradovala, když malá byla obviněna z toho, jak jednu z nich, tak poškrábala, že holka ani nemůže do školy. Otevřeně jsem se zeptala, jak může někoho poškrábat, když má nehty úplně okousané. Řekla jsem, ať klidně udělají testy DNA a padni komu padni. Hlavně, ať se ukáže pravda. Měla jsem už po těch několika měsících nervy úplně v kýblu. Obě holky nakonec byly pozvány do ředitelny. Jedna došla z domu v horečkách, ale obě se pod pohrůžkou detektoru lži přiznaly, že si vše vymyslely. Dostaly za to pouze ředitelskou důtku, kdy ji jedni rodiče odmítly podepsat, protože s přiznáním nesouhlasily. S tak malým potrestáním jsem nesouhlasila, ale bohužel jsem o něm nerozhodovala já, ale škola. Později jsem se dozvěděla, že jedna z holek sledovala pravidelně na tabletu rodičů porno, takže jí byla známá slova jako šuk… Záhada byla vyřešena.
Ani nevím, co říct na závěr. Asi jen to, že bych přála rodičům, aby se jim šikana vyhýbala obloukem, případně, aby byli viníci spravedlivě potrestáni, a měli důvod si to příště rozmyslet.
