Článek
Miluji jaro. Všechno začíná kvést, je teplo, příroda ožívá a sluníčko konečně hřeje. V tomto období je jen jedna věc, která mi trochu kazí náladu. A to je velikonoční „šlahačka“, kterou doslova nesnáším. Vždycky jsem si myslela, že můj přístup k velikonoční „šlahací“ tradici, kterou nemám ani trochu ráda, je ojedinělý. Po přečtení několika článků na toto téma jsem zjistila, že to tak vůbec není. Ufff, takže někteří lidé to mají stejně jako já a nebojí se o tom mluvit, i když je jasné, že se hned vzápětí ozvou „zlé jazyky“, kterým se to nebude líbit ani za mák.
Bylo mi asi deset roků, možná o něco málo víc. Byly Velikonoce a zazvonil zvonek. Toho okamžiku jsem se už pár dní děsila. Znamenalo to dostat na zadek a popravdě řečeno někdy to bylo pořádně bolestivé. O nějakém symbolickém vyšlehání nemohlo být ani řeči. Otevřela jsem dveře, ve kterých stál kluk. V životě předtím jsem ho neviděla, obrátila jsem se zády, abych splnila to, co se ode mě očekávalo, a na oplátku za vyšlahání jsem mu předala sladkosti. Cítila jsem se trapně a poníženě. Bylo to naposled, kdy jsem Velikonoce slavila v jejich tradičním pojetí. O nic líp mi nebylo ani když mě předtím bratránci se strýcem honili po celém domě včetně sklepa a já se bála až mě chytnou a dostanu výprask. Z Velikonoc jsem tak byla otrávená a znechucená už jako dítě. Byla jsem proto ráda, že máma nakonec respektovala mé rozhodnutí nechat „šlaháčům“ na věčné časy naše dveře zavřené.
Jako máma dvou holek jsem názor nezměnila. Velikonoce teď jsou pro mě jen a pouze svátky jara. Něco upečeme, v zahradě holkám poschovávám sladkosti, a hlavně jsme spolu, nemusíme ani do školy ani do práce a užíváme si čas strávený spolu. Když jsem tento týden odcházela z práce, tak jsem kolegovi přála krásné Velikonoce a on mi odpověděl, že je neslaví, že mu „šlahačka“ přijde jako hloupý zvyk a už dlouhé roky ji nepraktikuje, ale je rád, že je volno. Neslyšet to od chlapa na vlastní uši, tak tomu ani neuvěřím. Kolegyně má naopak připraveno 10 balíčků, protože její Vendulku má letos navštívit 10 „šlahačů“. A už se moc těší. Holt každý to máme nastavené jinak a pokud nám každému vyhovuje slavit svátky jinak, tak je to v pořádku. Kdybychom všichni dělali všechno stejně byla by to nuda, nemyslíte?
