Článek
Nejen to, některé odlehlejší části těchto regionů se doslova vylidňují. Trpí dlouhodobým nezájmem státu zabývat se problémy, kterými tyto regiony trpí.
Při šťastném poplácávání se úspěchu v podobě jednotek procent pro celek ignorují propad svých poněkud nežádoucích okrajů území státu, stejně tak se radují z nízké nezaměstnanosti, přičemž realita zmíněných krajů je někde jinde a sehnat odpovídající zaměstnání je takřka nemožné.
Nezbývá, než sbalit raneček a vyrazit do světa. Do jiného světa, který vidí politici. Tak je to přece správné. Jistě, pro jednotlivce ano, bližší košile než kabát.
Je však správné, abychom v jedné zemi měli dva světy? Jeden pohybující se takřka na hraně existence přežití, potýkající se s problémy vyloučených lokalit, vysokou nezaměstnaností, propadající se dostupností nejen odborné, ale mnohdy i základní zdravotní péče, či kvalitního vzdělání a druhý, prosperující, o který je možno se jakž takž opřít v předvolební kampani?
Před volbami politici napříč politickými stranami a směry vyrážejí do odlehlých regionů, trpělivě naslouchají občanům a jejich steskům, nechávají se u toho fotografovat a natáčet, aby poté, co zasednou na své politické posty, o které usilovali, opět blaženě zapomněli, že není jen Praha.
Politici tedy nevidí a neslyší hlasy lidí z regionů, které doplácejí především na to, že jejich hodnoty byly postaveny především na těžbě uhlí. Od těžby uhlí se postupně ustupuje z důvodu ochrany klimatu a s jeho snižující se ekonomickou zajímavostí.
V patách za útlumem těžby však přichází nezaměstnanost, sociální problémy, chudoba a nezájem o obyvatele chudých, nezajímavých regionů.
Tyto kraje se poté setkávají s nájezdy realitních spekulantů, kteří obsazují levně nakoupené nemovitosti velkým množstvím sociálně vyloučených osob, kdy je soužití s nimi pro občana, který žije běžný život, takřka nemožné a na trh se dostávají další levné nemovitosti. Sociálně vyloučené lokality se rozšiřují a s nimi upadá celková infrastruktura v širším okolí.
To už sebou nese zmíněné dopady na kvalitu škol a zdravotní péče.
Dotace, poskytnuté krajům nebyly tedy využity smysluplně, mnohdy byly dokonce zneužity a slovo dostala policie a soudy. Politici se opět neptali občanů, ani pracovníků sociálních služeb, kteří znají svůj region, jak finance dobře a smysluplně využít.
Z regionů prchají nejen vysoce vzdělané profese, ale i mnozí další, kteří nenajdou odpovídající práci a zázemí. Realitní makléři se tak ohlížejí po dalších, stále ještě levných realitách, aby už tak hůře dostupné byty pro místní proměnili v investiční příležitost budoucnosti.
Příležitost k výdělku pro jedny, další devastace regionů pro druhé. Po mnoha letech přichází beznaděj, letargie a jako jediné možné řešení se jeví útěk ze země zapomnění.
Výhoda dostupného bydlení se vytrácí, citelně začínají chybět občanské služby, rostoucí chudoba obyvatel má dopad i na rozvoj podnikání v regionu a úbytek dalších služeb. To dopadá především na mladé lidi, kteří nemají důvod se do svého rodiště vracet.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/v-cesku-pribylo-vyloucenych-lokalit-v-zaclenovani-lidi-pomahaji-i-samotne-obce-350908
https://plus.rozhlas.cz/nespravedliva-transformace-po-cesku-jaka-je-budoucnost-uhelnych-regionu-9227764
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/litomerice-rop-severozapad-usti-nad-labem-dotace-dotacni-podvody_2110191224_svi
https://www.kr-karlovarsky.cz/aktuality/zastavit-ubytek-obyvatel-je-nutnost-ktera-se-kraji-bohate-vyplati
https://forbes.cz/mozky-na-uteku-jak-ceske-kraje-bojuji-s-odlivem-mlade-generace/
