Článek
Omylem, protože články, znechucující mi cokoliv, se snažím nečíst. Co mi má kdo předepisovat, co je nezdravé, nechutné a jinak škodlivé? Tentokrát jsem neutekla včas.
Když tedy ke smaženému sýru připočítáme ještě tatarskou omáčku a hranolky, zřejmě skončíme v pekle za to obžerství.
Co však dělat v situaci, kdy vyrazíte do obyčejné restaurace s vegetariánem? Nebo se mnou, když dojde jediné kuřecí jídlo v denní nabídce a rybu nemají? Skončí to smažákem, nebo hladovkou.
Nemluvě už o tom, že mám smažený sýr ráda. Obzvlášť, když si s ním někde dají práci a není to mražený polotovar.
Jasně, jasně, smažené není zdravé a bla, bla, bla. Co koho vlastně vůbec pudí někomu znechucovat něco, co má rád? Smažák patří mezi nejoblíbenější česká jídla, takže asi nejsem sama, kdo na něm ulítává. Myslím, že občasnou konzumaci přežiju, necpu se tím každý den.
Jistě, v lepší restauraci, kde mají na jídelním lístku na výběr dokonce několik vegetariánských jídel, host u smažáku skončit nemusí, ale občas i tam se stane, že se kuchařův odpor k vegetariánům přenese do chuti jídla. Málokdo umí uvařit dobře něco, k čemu má odpor, což chápu doma, ale v restauraci očekávám, že jídlo bude lepší, než když si uvařím sama. Za „ty prachy“ už totiž očekávám nejen službu, ale i kvalitu. Jinak si můžu koupit hotovku v Kaufu.
Výjimku mají výletní hospody a hospůdky, roztroušené různě po vesnicích, často otevřené jen v sezóně. Často tam vaří pan nebo paní domácí tak, jak umí. Na nic lepšího si nehrají, ale obvykle je to domácky dobré, a když ještě ke kávě nabídnou domácí štrůdl, odcházím spokojená.
Dokonce tam často chudákům vegetariánům vyjdou vstříc a vždy mají alespoň ten smažák, čas od času dokonce i obalovaný květák. Když k tomu ještě stvoří domácí hranolky a tatarku, nedá se namítat vůbec nic.
Když si v lepší restauraci dovolíte přát jako přílohu smažené cibulové kroužky a oni je nemají, je okamžitě jasné, že si vypomáhají polotovary. Který kuchař nemá v kuchyni cibuli, mouku, vajíčka a strouhanku? Ten, který to nepotřebuje. V tom případě mohu očekavat, že cokoliv smaženého, včetně nugetek z candáta, bude z mraženého polotovaru.
Přiznám se, že tohle už mě dokáže naštvat. Považuji to za šizení zákazníka. Ano, jistě, doma si takto čas od času vypomáhám, když potřebuji rychle uvařit, nemám čas nakupovat a záchranou je obsah mrazáku. Když jdu do restaurace, obzvlášť do té, která se tváří jako lepší, očekávám službu. Uvaření jídla je také služba a když je takto odbytá, vážně nemám radost.
Pokud se někdo odhodlá budovat lepší podnik, neměl by nabízet cokoliv, co mi nabídne kdejaký fast food. Nejen talíř přinesený pod nos je důležitý, ale také to, co na talíři je a ano, má to hezky vypadat, ale především to má být poctivá a kvalitní práce kuchaře.
Nezajímá mě, jestli restaurace bere, či nebere karty, mít u sebe přiměřenou hotovost není až takový problém. Jsem host, nejsem stát, abych chodila do restaurace kontrolovat její finanční operace. Jdu se najíst, očekávám dobrou obsluhu, čisté, hezké prostředí a dobré jídlo.
Stalo se, že jsme přišli do údajně lepší restaurace, chtěli jsme oslavit výročí svatby. Dostala jsem kytku, požádala jsem tedy servírku o vázu. Prý nemají. Půllitr by nebyl? Prý ne, oni mají jen třetinky. Jídelní lístek byl ve dvě odpoledne proškrtaný, manžel byl vzteklý, protože mi chtěl připravit hezké odpoledne.
Zavelela jsem k odchodu, sedli jsme do auta a jeli přes dvě městečka do naší oblíbené výletní hospůdky. Servírka a výčepní v jednom ihned přiběhla s vázou, stačilo vidět kytku. Bylo už sice později odpoledne, takže jsem skončila u smažáku, ale kytka si hověla ve vodě, v kamnech plál ohýnek, dokonce tu mají caffe latté a ještě navrch jsme si dali zmrzlinový pohár. S čerstvým ovocem.
Navíc ten pitomej smažák mají domácí, tatarku taky a hranolky naprosto nepřekonatelné. Také úžasnou oblohu na talíři. Ať si mistr Pohlreich říká, co chce, tu retro oblohu miluji.
Dobrá restaurace musí být drahá, ale už vůbec nemusí nabízet kvalitní službu a kvalitní jídlo. Rozhodně za dobrou službu a dobré jídlo neželím peněz, ale nebudu hrát hloupou hru na lepší restauraci, abych mohla vykládat, jak jsme tam byli. Byli, nebyli a určitě tam už nepůjdeme.
