Článek
Proč, proč, proč, měli bychom se ptát a především řešit. Prý nemalý podíl na tom mají sociální sítě, internet.
Jistě, kam se podívám, vidím jen děs a hrůzu. Zahyneme ve válce, udusíme se v důsledku nepříznivých klimatických podmínek. Když takový článek dočtu já, odnesu si jediný dojem a to „prašivá politika a lobby“. Když takový članek dočte dospívající dítě, odnese si děs a strach.
Možná by trochu autocenzury v honbě za senzací na všech stranách, bez ohledu na vlastní přesvědčení, pomohlo, tedy víc faktů, méně zastrašování.
Propad příjmů i úspor se projevuje i na dětech. I kdyby se rodiče snažili sebevíc utajit před dětmi, že rodina chudne, nepodaří se jim to. Tíseň, nejistota a strach se přenáší i na děti. Pochopitelně se tato skutečnost dříve nebo později projeví i navenek. Rodiče mají problém zaplatit zajmové aktivity, mnozí i základní pomůcky do školy, kdy se září stává měsícem nočních můr rodičů školních ratolestí.
Ve škole se děti stále častěji setkavají se šikanou, fyzickým násilím, nepochopením učitelů, kdy namísto potřebné psychologické pomoci dítě dostane „odměnu“ v podobě propadnutí, či kázeňských trestů a pedagogové se plácají po ramenou, jak krásně toho grázla srovnali - dokud nesáhne po noži.
Poté se dozvíme, že tyto děti je třeba zavřít, předpokládám, že do speciálních věznic.
Jsou dnešní děti a dospívající opravdu tak křehcí, v důsledku nepříměřeného opečovávání rodiči, nebo je to tak, že rodiče musí volit cestu, z pohledu starší generace možná nepriměřené ochrany, nebo nemají jinou volbu?
Nemají jinou volbu, je jiná doba. Už cestou do školy je dítě v ohrožení, množství aut v tuto kritickou dobu, ano, mnoho řidičů nejen, že nedodržuje předpisy, ale ani nemyslí. Je rozdíl „na to šlápnout“ někde na rychlostní silnici, ale ve městě, kde je při pohybu lidí a aut i povinných 50 až moc?
Ve škole se až příliš často dějí věci, se kterými si dítě samo neporadí, jako šikana, bohužel mnohdy nejen ze strany spolužáků, ale i učitelů. Musí zasáhnout rodič.
Dnes nelze dítě nechat pobíhat venku samotné a jen tak si hrát, setkalo by se pravděpodobně ne se sobě rovnými, ale s partou asociálních dětí nebo i dospělých a stalo se snadnou obětí.
Není možné dosáhnout toho, aby dítě mohlo samostatně zkoumat život a rozvíjet dovednosti potřebné k životu bezpečně bez neustálého dozoru rodičů.
Pak se děti dostávají do závislosti na sociálních sítích a internetu, protože jiné možnosti komunikace se spolužáky mimo školu a kamarády, mají omezené.
Tyto děti jsou skutečně velice křehké. Často se to projevuje psychickými problémy, jako jsou úzkostné, či depresivní poruchy, poruchy chování, které mohou vyústit v pokusy o sebevraždu, nebo dokonce dokonanou sebevraždu, ale i v nenávist a agresivitu vůči okolí.
Učitelé si pak s těmito křehkými dětmi nevědí rady a s oblibou svádí vinu na rodiče. Může to být pravda, ale také nemusí. Faktem je, že rodiče ve škole nejsou přítomni, ani ti „správní“ ani ti „horší“. Je tedy na učitelích, aby byli dostatečně všímaví vůči dětem a jejich problémům ve škole.
Pokud zjistí, že dítě nemá vhodné rodinné zázemí a problémy jsou tak závažné, že se může jednat o porušení zákona, je-li dítě například fyzicky trestáno, dopouští se ve škole závažných porušování školniho řádu, šikanuje ostatní a rodiče na upozornění nereagují, je na nich, aby tyto skutečnosti oznamovali příslušným institucím. Ti špatní rodiče se na policii nepůjdou sami udat, ani nepůjdou vyhledat spolupráci s OSPOD.
Často takový problém vypluje na povrch až ve chvíli, kdy dojde k vážnému zranění v důsledku útoku v ramci doposud „lehké“ šikany, která byla přehlížena a útočníkem může být šikanující i šikanované dítě, zahnané do kouta.
Možná je ve školách potřeba více psychologů, ale možná to chce mnohem víc vnímat tuto generaci dětí, protože je skutečně jiná, než ty předchozí. Mnohem více křehká a zranitelná v důsledku doby a podmínek, ve kterých vyrůstá. Tato generace neměla možnost se socializovat tak jako předchozí generace, tedy měla mnohem menší prostor k poznávání světa samostatně, bez neustálého dozoru.
Potřebuje mnohem více podpory a tam, kde nejsou rodiče, tedy ve škole, od učitelů. Výmluvy nejsou na místě, rodiče ve škole nejsou a i vzorně vychované dítě z kvalitní rodiny se ve škole může projevovat úplně jinak, než doma.
