Článek
Vzhledem ke statistikám úspor bude málo takových, kteří si naspořili skutečně dost na to, aby přežili bez jištění státem v podobě důchodu. Tudíž lze předpokládat, že se bez důchodu neobejde ani většina nadšenců, vykřikujících, že důchod nebude a má se každý postarat.
Člověk by se i postaral, kdyby bylo z čeho, což o to. Vidina prožití důchodového věku kdesi na jachtě v Karibiku, nebo, abychom zase nepřeháněli, tak u kafíčka v kavárně a víkend v pěkných lázních by nebylo od věci. Pěkně bez stresu a bez toho, abychom koncem měsíce přepočítávali drobné na rohlíky.
Při alespoň průměrném příjmu je snad možné za pomoci hypotéky zajistit si na důchod vlastní bydlení, vychovat děti, ale naspořit při tom smysluplnou částku na důchod, když ještě část peněz sežere inflace? Žádné spoření, ani nízkorizikové investice dlouhodobé spoření neochrání. Ve finále člověk naspoří nízkou částku, která jako polštář na důchod nedává smysl, a ještě bude mít v průběhu spoření značné ztráty. Takže tak akorát nakrmí banky.
To není zrovna motivační. Zvlášť, když to ještě bude za cenu odříkání. Při našich českých příjmech několik tisícovek nutně bude chybět.
Takže ať už spoříme těch pár korunek, nebo ne, velký rozdíl v zajištění to nebude. Téměř všichni tedy čekáme na důchod. Je to taková ta mrkvička na klacíku, za kterou oslík běží. Tu a tam mu z mrkvičky někdo ukousne, tu a tam s ní popoběhne o kus dál, než oslík původně předpokládal.
Ten někdo je momentálně pan ministr Jurečka, stát a Ústavní soud. Snížení zákonné valorizace, posvěcené Ústavním soudem, je typické ukousnutí z naší mrkvičky, popoběhnutí je zvyšování věku odchodu do důchodu.
O výchovném, jako o kompenzaci za ztráty příjmů, omezení kariéry, které se týká stále téměř výhradně žen, raději ani nemluvit. Zase bylo zčásti zrušeno úplně, nebo značně omezeno. Kde, prosím, v tu chvíli byly všechny feministky?
Člověk je v pasti a začíná váhat, jestli vůbec má smysl se donekonečna honit za okousanou mrkví. Na důchod musí mít člověk odpracováno, zadarmo to také není. Stát si strhává sociální pojištění. Sebere nám mrkvičky, aby nám s nimi mával před nosem nejméně 35 let.
Nu dobrá, nějak to fungovat musí a politici zatím nic chytřejšího nevymysleli. Možná bych jim to odpustila, někdy člověk musí podstoupit nutné zlo.
Není ovšem v tomto kontextu poněkud drzé očekávat ještě nadšení a potlesk? Vymýšlet, aby věci fungovaly, je snad práce politiků.
Občas, pravda, nějaký důchodce nadšení projeví, a dokonce se cítí být hrdý nad tím, jak údajně zachraňuje svět. Nebo jen chce naštvat všechny okolo sebe? Možná.
Nebo se nebohý důchodce domnívá, že s projevem nadšení a pocitem užitečnosti se mu vrátí mladistvý elán, rozverné mládí ho přijme mezi sebe a pozve na party? Kdo ví.
Já si dovolím nesouhlasit s tím, že mě někdo hodlá krmit ohryzanou mrkví, a ještě očekává vděk.
Důchod sice možná je sociální dávka, která ale není zadarmo. Člověk musí splnit celkem náročné požadavky, aby na něj vůbec dosáhl. Je třeba odpracovat 35 let a po tu dobu odvádět sociální pojištění. Z těchto peněz stát samozřejmě nebude vyplácet přímo vás, ale proč se neptat, kde a za co ty peníze cestou rozfrcal?
Někdo je schopen milovat bližního, i když mu ukradne pětikorunu z kapsy. Politik ovšem není bližní a nese zodpovědnost za finance, se kterými hospodaří. Vaše láska je politikům ukradená. Sice klidně využije, či zneužije důchodce, který projeví spokojenost nad tím, že ho stát odrbal, ale rád ho mít nebude.
Obětovat s úsměvem a nadšením těch pár stokorun z valorizace, je stejné, jako hodit bankovky do kamen, když je vám zima. Normální je jít a koupit si dřevo.
Svrbí-li vás pár stovek navíc v kapse, můžete je poslat nemocnému dítěti, na které se stát vykašlal. Nebo pejskům, či kočičkám do útulku. To už alespoň dává smysl.
https://cnn.iprima.cz/jake-byly-hlavni-argumenty-ustavniho-soudu-v-otazce-duchodu-tri-soudci-se-postavili-proti-423669
https://www.finance.cz/duchody-a-davky/vse-o
https://www.podnikatel.cz/aktuality/vychovne-ktere-se-vyplaci-od-roku-2023-se-ma-snizit-a-omezit/
