Článek
V žádném případě nehodlám toto rozhodnutí nijak rozporovat, ani hanět. Mají to tak.
Každá volba však přináší určité důsledky. Nejen osobní, ale také společenské. V tomto případě nebude mít kdo vydělat generaci Z na důchody, zatímco na jejích bedrech bude uživení jejích předků.
Těžko z toho vinit jen generaci Z. Jejich rodiče, mileniálové, totiž nasadili laťku vysoko. Vlastní bydlení, auto, či dvě, dobré vzdělání, často i v soukromých, placených školách, značkové oblečení, rozvíjení osobností v zájmových kroužcích, to vše bylo takřka samozřejmostí.
Takřka ze dne na den přišel propad z prosperity do jakési táhnoucí se ekonomické krize, která zabouchla dveře k osobní prosperitě střední třídě doslova před nosem.
Začalo to covidovou krizí, pokračovalo válkou na Ukrajině, bezuzdnou inflací, na které se velcí hráči na trhu notně přiživili na úkor spotřebitelů a pokračuje to podivnou „zelenou politikou“, která sebou nese jen budoucí chudobu.
Nemít a nechtít děti je možná trochu módní záležitost, ale jen na první pohled. Čas od času si někdo vylije srdce článkem o tom, že nechce děti a jak je kvůli tomuto rozhodnutí pronásledován a utlačován. Tedy přesněji řečeno, utlačována a pronásledována. Muži se nesvěřují, vpodstatě v této hře na „nemít děti“ nikoho nezajímají. Možná je to chyba.
Jistě, mohli bychom si připomenout snahu soudruhů zvýšit populační růst politickými pobídkami, že i za války a v jiných těžkých časech ženy rodily děti. Ty ovšem jaksi neměly jinou volbu, neměly antikoncepci a pokud podstoupily nelegální potrat, často je to stálo život. Dokonce i soudruzi posléze pochopili, že mít dítě je v moderní době především akt ekonomického rozhodnutí. Různými materiálními pobídkami tedy dali vzniknout generaci, kterou dnes označujeme jako „Husákovy děti“. Gustáv Husák byl tehdejší Generální tajemník ÚV KSČ, později se stal československým prezidentem.
Existuje sice snaha popírat ekonomické pobídky v podobě snahy zajistit mladým rodinám bydlení, ale byly poskytovány novomanželské půjčky, za které se pohodlně dala vybavit domácnost, zvýšil se přídavek na dítě, aniž by kvůli tomu člověk musel podstupovat potupné byrokratické kolečko. Jednoduše se vyplatilo mít dítě.
Tvrzení, že tyto pobídky neměly na porodnost žádný vliv, protože rodiči se staly potomci silné poválečné generace, pramení spíše z touhy popřít úplně všechno socialistické. Do té doby se mladá generace potýkala s nedostupným bydlením, v bytech se tísnilo několik generací a také s menšími příjmy, které neumožňovaly našetřit na vybavení vlastní domácnosti.
Byty byly převážně státní, svépomocí bylo možné postavit i rodinný dům. To bylo spíše už pro otrlé a znalé pracanty, pravda, ale šlo to.
Výhoda nájemního bydlení ve správě státu byla v určité jistotě, kterou člověk měl i v nájmu. Jedním z důležitých aspektů při zakládání rodiny je jistota bydlení. Nejsme kočovníci, abychom se s rancem na zádech a dítětem v náručí rok, co rok stěhovali.
Ztěží lze vinit generaci Z z toho, že nechce mít děti. To je má přivádět do současné zvyšující se ekonomické nejistoty? Bezesporu jim nemůže dát to, co rodiče mohli poskytnout jim. Na druhé straně stále ještě přetrvává určitý odpor a pohrdání „chudobou“. Tedy ekonomickou nedostupností materiálního zabezpečení dětí na určité úrovni, kde nebude vystaveno pohrdání spokužáků, protože nemá správný mobil, nebo se nemůže zúčastnit školního výletu, či lyžařského kurzu.
To se dnes děje, dokonce neustále přibývá dětí, pro které jsou nedostupné i obyčejné školní obědy. To vidí i generace možných budoucích rodičů. Vidí, že na luxus, jakým jsou děti, nevydělají.
Nejen že nevydělají, ale ani nemohou. Stále se nedaří nastavit systém, který by umožnil skloubit péči o rodinu a zároveň umožnil zajistit rodině materiální zázemí. Na trhu práce zoufale chybí dostupnost menších úvazků, nedaří se zajistit hlídání v dětských skupinách, protože byrokracie klade na zájemce, ochotné poskytovat tyto služby tak vysoké nároky, že by prakticky museli vybudovat mateřskou školu.
Nelze spoléhat na prarodiče, protože ti jsou také v důsledku politických rozhodnutí v plném pracovním nasazení. Také jim chybí možnost menších úvazků, které by eventuelně umožnily poskytnout péči o dítě v rodině.
Prý je sobecké a nemístné nemít děti. Nejsem si tím jistá. Děti jsou skutečně velká ekonomická zátěž, samozřejmě jsou náročné na náš čas, stojí mnoho sil. Když se rozhlédnu po tom, co se dnes děje, nejsem si jistá, zda bych do něčeho takového vůbec chtěla přivést na svět další lidi.
Také si nejsem jistá, jestli je strašení a děsení populační krizí vůbec na místě. Rozvoj technologií, nahrazujících práci člověka je na dobré cestě a dříve, nebo později člověka nahradí v mnoha profesích. Pokud se podaří přesun profesí z těch, které zastanou nové technologie, do služeb, nemusí nastat nic fatálního.
Pokud tedy budou vyspělé technologie využity ku prospěchu všech lidí, nejen k dalšímu zbohatnutí několika málo ekonomických uskupení a nejbohatších lidí. Zdá se, že následující generace čeká náročnější úkol, než jen zajišťovat pokračování rodu a to vypořádat se s nástupem technologií, které člověka nahradí tak, aby se nestaly hračkou pro vyvolené, ale naopak přinesly prospěch všem lidem.
Zdroje:
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Hus%C3%A1kovy_d%C4%9Bti
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-vyhlaska-zprisnuje-podminky-pro-detske-skupiny-rada-z-nich-skonci-235309
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/obedy-ve-skolni-jidelne-vyuziva-32-tisic-deti.A240708_072901_domaci_sdlk
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/umela-inteligence-lidska-prace-osobnost-plus_2311131301_trs
