Hlavní obsah
Názory a úvahy

Závidím, závidíš, závidí, nebo je to všechno jinak?

Foto: Pixabay

Kdykoliv si někdo dovolí se ohradit proti něčemu, co se mu nezdá úplně spravedlivé, nebo správné, je obviněn ze závisti.

Článek

Kromě závisti je také obviněn z vzývání socialismu, či komunistů.

Kromě závisti a vzývání socialismu to často bývá škarohlídství. Čímž zase dotyčný narušuje sluníčkový optimismus. Pro pořádek, skutečný optimismus nenaruší nikdo, nejistota v tomto nastavení se projeví napadáním někoho, kdo poukazuje na nepříliš lichotivá, či optimistická fakta a jevy.

Lidstvo nikdy nežilo v ráji na zemi, kromě snad Adama a Evy. Nežije v něm ani dnes a některé skutečnosti nejsou pozitivní a nemají lákavou vyhlídku do budoucnosti. Někdo se má jakž takž slušně, ale zřejmě si není jistý sám sebou a svou vlastní pozicí, takže jakoukoliv zmínku o něčem negativním si bere osobně a vztahuje ji sám k sobě.

Náš momentální „ráj na zemi“ s válkou za humny, či znovu se zvyšující inflací, zvyšujícími se cenami nájmů, nedostupnými hypotékami, přeplněnými ubytovnami, či uměle se snižující kriminalitou, kdy drobnější prohřešky proti zákonu už nemá ani smysl nahlašovat, pro většinu lidí není zrovna sluníčkově optimistický.

Většina lidí to vidí a žije. Obvinění ze závisti, či z adorování totalitních režimů je snaha o kouřovou clonu, která má zastřít realitu. Všichni přece víme, že závist je ošklivá vlastnost a že stýskat si po socialismu se nesluší.

Je to často výzva, až totalitní, k tomu „držet hubu a krok“, radovat se a realitu nevnímat.

Člověk nemusí druhému závidět, aby si mohl dovolit kritizovat nějakou pozici, ve které se dotyčný nachází. Navíc, jak mě život poučil, žádná pozice není tak vysoká, aby z ní člověk nemohl přistát tvrdě na zadek. Závidět není co.

Je přirozené chtít žít lépe a možná ani nejde o materiální věci, ale o určité jistoty, které by v novém tisíciletí měly patřit k běžnému životu. Důstojné bydlení, například. Nikdo nemluví o paláci, prosím. Dokonce ani o vlastním bydlení, ale o důstojném bydlení. Tedy o tom, že z člověka, který řádně pracuje a žije spořádaný život, nebude štvanec s rancem na zádech, rok, co rok zoufale hledající stále se zdražující střechu nad hlavou.

Člověk, který řádně pracuje, ale má tu smůlu, že pobírá minimální, nebo nízkou mzdu, je extrémně zatížen nejen nejistotou v bydlení, ale i v dalších výdajích na běžný život.

Tady už zasahuje stát se svým příspěvkem na bydlení. Stát tedy dotuje zaměstnavatele, kteří neplatí řádné mzdy, odpovídající ekonomické situaci v zemi a stát štědře dotuje i majitele investičních bytů a vzhledem ke zvyšujícím se cenám nájmů, bude potřebných přibývat.

Inflace stoupá, ceny potravin rostou a potravinové banky opět přestanou stíhat vyhovět všem potřebným.

Svého času se moje rodina dostala do extrémní bídy. Neprávem, jeden exekutor se „spletl“. Trvalo několik měsíců, než se situace vyřešila a další finance jsme museli vydat za advokáty. V této situaci všechnu energii doslova sežrala snaha o pouhé přežití a snaha o to, uchránit majetek. Na nějakou závist už opravdu nezbyl prostor. Představa, že tohle někdo musí žít celý život, je strašná a není mi to lhostejné.

Jestli si tedy někdo představuje obecný model, že pracující člověk, pobírající minimální mzdu, ve volném čase sedí, kroutí palci mlýnek a závidí všem okolo, hluboce se mýlí. Všechnu svou energii, fyzickou i psychickou, věnuje pouhému přežití.

Samozřejmě existují zavistiví lidé, ale ti paradoxně nepatří mezi nejchudší. Závidí „jen“ lepší dům, nebo lepší auto sousedovi a ano, ty není třeba litovat, ani na ně poukazovat jako na ohrožené. To je jejich boj.

Divné je dívat se spatra na někoho, kdo poukazuje na nepříliš pozitivní skutečnosti a obviňovat ho, že to dělá jen ze závisti, či tím dokonce přivolává duchy socialismu. Mnohdy to jsou lidé, kteří naopak mají svůj život v naprostém pořádku, materiálním i duševním, jen jejich hodnoty jsou položené jinde, než jen k vlastnímu hradu.

Často to jsou lidé z různých neziskovek, ale existuje mnoho dalších, kterým osud slabších není lhostejný, přestože by mohl, protože sami nežijí v nouzi. Vidí dál, než za svůj talíř polévky.

Na tuto zhoršující se situaci poukazují i ekonomové. Ti také závidí?

Zdroje:

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-zivotni-uroven-cechu-dostala-na-frak-40497472#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=abtest241_shrnuti_llm_varBB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-najemne-prekonava-rekordy-v-pristich-mesicich-dal-zdrazi-40497027

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz