Článek
Na to je jednoduchá odpověď, většině není lépe, nemá se líp. Nestouply jí mzdy, zato inflační ceny zůstaly. Ceny za bydlení nekompromisně rostou a nedostatku nájemních bytů a nedosažitelnosti hypoték využívají pronajímatelé bytu.
Pokles cen energií tedy nepříznivě vyrovnávají stoupající ceny najmů. Člověk, který spadá do kategorie, které příjmy nerostly, nebo minimálně, se tedy dostal z bláta do louže.
Statistika je pocitově velice zrádná položka. Když na dva lidi v průměru připadá jedno kuře, jen naivka podlehne dojmu, že každý má půlku kuřete. Mnohem pravděpodobnější varianta je, že jeden má celé kuře, druhý čeká, jak moc, nebo málo ten první ohlodá kosti a kolik tedy na něj zbyde. Pak jsou tu ještě „neviditelní“ třetí, kteří jdou do potravinové banky.
Takže ne, není lépe. To, že si někdo notně polepšil, totiž neznamená, že zbylo i na ostatní. Nezbylo.
Preference hnutí ANO jsou totiž velmi osobní, pocitové a víc, než cokoliv jiného, ukazují ne/spokojenost se stávající vládou.
Co je platné mazat lidem med kolem pusy, když je sklenice prázdná? Ani ten kůň za mnou nepřijde jen proto, že mu ukážu mrkev. Chce ji dostat a schroupat. Když mu s ní opakovaně budu mávat okolo nosu, vybodne se na mně a půjde se pást.
Statistiky a výsledky současné vlády je přesně takové mávání mrkví a ještě ke všemu je ta mrkvička jaksi dost imaginární, tudíž nepoživatelná.
Na politické hry o uhranutí svobody ze strany Babiše už také nikdo nehraje, politika je mnohem jednodušší, když člověk přebírá drobné na jogurt, není svobodný, naopak se dusí.
Když se člověk každý měsíc dusí pod tíhou nutných výdajů na bydlení a další základní potřeby, nejenže není svobodný, ale naopak je hrozivě zranitelný. Pokud v tom žije měsíce, roky, nebo dokonce celý život, přestože řádně pracuje, není zvědavý na statistiky, úspěchy vlády, ani prázdná hesla o imaginární svobodě a správném světonázoru.
Jeho volba půjde tam, kde je alespoň naděje. Tato vláda promarnila naději, že bude líp, bylo mnohem, mnohem hůř a naděje na zlepšení situace většiny není.
Statistiky o zvýšení průměrné mzdy se nikdo nenají, pokud mu na účtu nepřistál žádný, nebo jen zanedbatelný podíl.
Zároveň lidé této vládě nestáli ani za slovo, za vysvětlení, za zdůvodnění jejích kroků. Nabídla, jako ostatně obvykle, utahování opasků, či složenku, kterou občané zaplatí to, co tato vláda nezvládla. Zaplatili, nic jiného jim jako obvykle nezbývalo. Jenomže tentokrát zaplatili v situaci, kdy jim samotným už téměř nic nezbylo.
Tak až budete příště sečítat úspěchy vlády, zkuste zhlédnout ze své výše směrem dolů, pod ten stůl plný dobrot. Tahle vláda totiž nenechala spadnout ani ty pověstné drobky. Ty drobky jsou úpravy daní v neprospěch lidí, zvyšování odvodů, zvýšení koncesionářských poplatků.
Nebylo to zábavné, bylo to drsné a bylo drsné v tom vůbec přežít. Inflace znehodnotila úspory, mnozí museli do úspor hluboko sáhnout, jen aby přežili bez odstřižené elektřiny a plynu, nebo dokonce bez domova.
To se pak těžko volá někomu sláva, to přichází úvaha, že tato vláda je přespříliš těžká koule na noze obyčejného života.
