Článek
Netuším, proč se supermarketům stále daří tak excelentně okrádat české zákazníky na kvalitě i cenách. Pár hotovek, koupených na počátku éry nevaření se dalo jíst, některé byly i docela dobré.
Už po několika týdnech, někde dokonce po několika dnech, sklouzla tato hotová jídla na hranici poživatelnosti. Dokonce to bylo vidět už na první pohled, brambory nepořádně nakrájené, omáčka podivné barvy, maso špatně nakrájené už při přípravě.
Na některých jídlech si dokonce rovnou pošmákly slepice. Tak to už vážně ne, takhle se okrádat nenechám.
Je mi úplně jedno, jak tohoto hnusu, někdy doslova, supermarkety docilují, jestli se nedohodnou s dodavatelem na cenách, nebo vymění dodavatele za ochotnějšího vyprodukovat blaf za nižší cenu, aby si supermarket namastil kapsy, ale jíst se to (skoro) nedá, tak to jíst nebudeme.
Nedá se nic dělat, musím zase začít vařit. Nepovažuji se za excelentní kuchařku, ale snad nikdy, až na počátky mého působení v kuchyni, se mi nepodařilo vyprodukovat něco tak ohavného, co se nabízí jako hotovky v supermarketech.
Jistě, zpočátku se mi podařilo cosi připálit, přesolit, či rozvařit knedlík na kaši. Skončilo to v odpadu a vařila jsem znovu. Časem jsem vaření dotáhla ke spokojenosti všech strávníků.
Žasnu, že někdo je vůbec schopen nabídnout tisícům zákazníků takový blaf a ještě se pod to „podepsat“ a někdo další je schopný to prodávat.
Nu, udivuje mě, že je někdo schopný to koupit a sníst, ale někdy asi není zbytí, ne každý umí vařit, někdo nemá možnost si uvařit, případně mu hotovka poslouží jako rychlé jídlo v práci.
Na druhou stranu, fakt, že to opravdu někdo z nouze kupuje, tvůrce a prodejce takového produktu neomlouvá.
Někdo by si mohl pomyslet, že jsme moc rozmazlení, že v takovém množství jídel do krabiček se pořádně uvařit vlastně ani nedá a když mi to „nejede“, ať si trhnu. Možná, kdyby ovšem zpočátku nabízený produkt neměl alespoň základní úroveň hotového jídla. Takže to jde, jen se nechce.
Začala jsem tedy opět vařit, abychom se slušně najedli. Jen si tak říkám, v kterém století to zase žijeme, abych po večerech hopsala takto vynuceně kolem sporáku.
Patrně nejsme sami, kdo si nemůže dovolit jíst denně v restauracích, nebo si nechat přivážet hotová jídla domů. Také bychom si rádi usnadnili život a vzhledem k tomu, že většina domácích prací stále padá na bedra žen, včetně vaření, musíme se vrátit kamsi do „středověku“ a denně poskakovat kolem hrnců.
Ráda bych uvařila jen občas, něco opravdu dobrého, co opravdu nejde stvořit do krabičky v chutné podobě. Většina běžných jídel se však i tímto způsobem dá uvařit minimálně slušné chuti, tak je snad zálibou řetězců testovat, co zákazník vydrží?
