Článek
Potíž je v tom, že v tomto modelu společnost nemůže nebo neumí fungovat. Chápu, žijí tu i skřivani, nemůžeme je vystavovat utrpení.
Brzké vstávání považuji za hroznou neřest. Obzvlášť na vesnici je to utrpení. K tomu, aby sovy vyřadili venkované ze života, používají buď cirkulárku, kterou si v době kvalitních a dostupných motorových pil drží jen proto, aby se sovy nevyspaly. Druhým nejlepším způsobem je, věřte mi nebo ne, naklepávání kosy v šest ráno. Zkuste si to představit. Sladce spíte a…ťuk, ťuk, ťuk…
Je přece krásné probudit se, sluníčko už svítí, je teploučko a svět je krásný. V zimě sice nic moc, ale alespoň je někam vidět. Vstávat do tmy je strašné, nechápu, jak si v tom může někdo libovat. Znáte tu pověru o bílém vrabci? Prý jeho spatření přináší štěstí, ovšem objevuje se jen za svítání. Já jsem ho viděla za bílého dne. Štěstí mi opravdu přinesl. Kdybych ho potkala za svítání, asi by mě musel klovnout do nosu, abych si ho všimla. To registruji jen nezbytně nutné pro přežití.
Bohužel s věkem se můj vztah k rannímu vstávání nezlepšuje. Spíš naopak, protože mnohem hůř snáším nepohodlí. Zřejmě je to dědičné, moje milovaná maminka v důchodu zásadně nevstávala před devátou hodinou. Zato o půlnoci klidně myla nádobí. Dala si svou ranní kávu a teprve potom šla něco dělat.
Společnost obecně je spíše nastavena pro skřivany, ona ani osmá ráno pro školáky není nic moc. Natožpak sedmá, nebo dokonce šestá ráno, jako čas nástupu do práce. Jako by ranní vstávání bylo zásluhou samo o sobě. Prý se tak víc udělá. Vykládejte to sovám. Nebo je raději nechte pracovat po nocích a uvidíte.
Ať vstanu jakkoliv brzo, do desáté jsem nejen neproduktivní, ale i nebezpečná sama sobě i okolí. Všechno mi padá z rukou, narážím do dveří, protože hledám kliky, svět je chmurný. Včera jsem posypala psa cukrem. Ne že bych ho chtěla sníst, jenom jsem zvrhla cukřenku.
Po desáté se tedy tak nějak probudím a jsem schopná normální existence ve světě skřivanů. Okolo osmé večer ožívám a nastává čas, kdy jsem naplno funkční. Ne na koukání na televizi, ale pro práci. Kdyby společnost uměla sovy využít naplno, to by produktivita stoupla.
Prosím pěkně, nechte mě vyspat.
