Článek
Hlavně „nenápadně“, říkají si někteří, jiní se s tím ovšem „nemažou“. Neskrývá se za tím nic jiného, než snaha omluvit a někdy „okecat“ prostou neslušnost, necitlivost, nedostatek empatie, a především popření vědomí, že takto jednoho dne skončíme všichni. Pokud nás tedy dřív nesejme nějaká tragédie.
Zdálo by se, že všichni pouští staré lidi sednout, když ti se chovají slušně. Slušně je prosím co? Mlčet a kymácet se na tyči, nebo pokorně žmoulat v rukách kapesníček a pěkně poprosit? No to ale dnes už nedělá ani můj pes. Trochu to připomíná požadavek z časů, kdy v sobotu přicházeli prosebníčci k panu knížeti a on jim tu přidělil políčko, ondy dal chlebíček, či zlatku.
Dnešní kníže, nebo kněžna tedy milostivě povstane a šmatlajícímu starému prosebníčkovi přidělí sedadlo v tramvaji. Trochu přebujelé ego, nemyslíte? Navíc to sedadlo v tramvaji ani není vaše, vážení, kteří se oháníte požadavky. Tak prosím sedněte do svých Mercedesů, či Škodovek a místa v tramvaji přenechte potřebným.
Že nemáte auto? Tak co se kde roztahujete a rozcapujete? Že máte ušlechtilé důvody auto nemít, nebo s ním nejezdit? Aha, takže jste na úrovní, elity, které dbají na ochranu klimatu, ve jménu vyššího cíle se tísníte v tramvaji. Zachraňujete planetu a troška ušlechtilosti pro vetchého seniora už vám nezbývá, protože pěkně nepoprosil?
Žasnu, jak ti ušlechtilí, mladí lidé chrání kde co a kde koho, teoreticky a po internetu. Zastávají se slabších, zastávají se menšin, žáby v tůni, či myši v komodě, ale v reálném světě neumí uchopit úplně obyčejnou a prostou slušnost. Umí stvořit elaborát o tom, proč budou a nebudou a kdy, jak, proč, uvolňovat místo seniorům v MHD, ale zcela jednoduchý počin, zvednout zadek ze sedu do stoje, jim činí značné potíže.
Jistě, je velice lidské používat mozek k filozofickému dumání o nesmrtelnosti chrousta a vytvářet kombinace možného i nemožného o tom, zda chroust přežije v šuplíku pod ponožkami a zda budou lepší ponožky čisté, nebo naopak použité.
Z logiky věci, tedy z logiky fungování mozku plyne, že i sezením a vstáváním v prostředcích MHD se musíme hloubkově zaobírat. Proč ne, je to zábava, co na tom, že to už dávno vydumali mistři etikety, kteří tu byli dávno před námi.
Nicméně, okázale se před seniorem rozvalovat na sedadle MHD může jen teenager. Nikoliv proto, že by se to slušelo, ale protože právě prochází životní etapou, ve které hledá sám sebe a za tímto účelem musí porušit kdejaké společenské pravidlo, aby je časem dokázal rozlišit na ta, která nepotřebuje, a na ta, bez kterých se slušná společnost neobejde.
Naopak mladý, dospělý člověk by to už vědět měl, a především by už měl vědět, že všechny kung fu babči, či dědové, překonávající překážky ve stylu Van Damma, všechny ty ubrebtané Kelišové, či filozofující dědkové jsou legenda. Jistě existují, Van Damme také existuje, ale rozhodně nepobíhá po tramvaji a nepodkopává spolucestujícím nohy. Stejně tak nad každým obsazeným sedadlem nestojí Kelišová s Cecílií a neprobírají nahlas zkaženost mládí.
Nevím, jak vy, ale já to zažít, tak vystřelím ze sedadla tak rychle, jak jen to půjde a budu mizet, princip, neprincip. Jistěže si pomyslím něco o bábách, ale asi shovívavě, patří to k životu.
To vážně necháváte jiné lidi, bez ohledu na věk, aby se vás museli doprošovat? Co když nastoupí bodrý, zdatný, lehce připitý padesátník a za límec vás vytáhne do uličky? Jako že tohle se přesně stalo, viděl to řidič autobusu a řešila městská policie. Kupodivu na toto téma žádný článek nevznikl. Tedy na téma opilců v MHD. Všichni jsou zřejmě zaneprázdněni prostořekými, agresivními důchodci.
Napadlo někoho, že i staří lidé mohou trpět nějakými psychickými obtížemi? Úzkostmi, či sociální fobií? Zřejmě ne, oni o tom totiž nemluví. Jsou naučení a věřte, že někteří z nich i drsně poučení, že o tom se nemluví.
Trvalo mi, než jsem se naučila o svých úzkostech otevřeně mluvit, a ano, zažila jsem i to, že někdo je schopen považovat antidepresiva za pololegální drogy, takže tihle lidé nikdy o svých potížích nemluví. Za socialismu, ve kterém prožili velkou část života, to bylo považováno za slabost a často se to odrazilo i v možnostech pracovního zařazení.
Když dva chtějí mít úctu a respekt, musí začít ten silnější. Ten slabší bohužel může vysílat signály o úctě a respektu do prázdna. Potom tu ještě máme prostou zdvořilost, ale zdá se, že pro mnoho lidí je to neuchopitelná položka.
Zbývá tedy odpovědět na otázku, kdo je tady ten silnější. Vzhledem k tomu, že jde o fyzickou námahu, stání v kymácejícím se, brzdícím a zase zrychlujícím dopravním prostředku bude nejspíš náročnější pro starého člověka, nebo pro ženu vyššího věku.
Zdá se, že okázalým sezením a obhajováním sezení v dopravním prostředku se mladí lidé pouze lacino vymezují. Proti komu? Prosti slabšímu, který nemá moc šancí se bránit. Nejvýš reptáním a reptání je prohřešek, který se také neodpouští. Proč také, není to zjevně nic, co by mělo nějaký účinek.
Bohužel nejde jen o prostor v MHD. Jde o životní prostor pro seniory, často trpící různými neduhy, určitým smyslovým omezením, jako je například špatný sluch, či zrak, obtížnější pohyb v omezeném prostoru. To jsou přirozené projevy stárnutí, které však místo soucitu vzbuzují nenávist a mnohdy i agresi. Často verbální, ale někdy i fyzickou.
Každý takto „hodnotící“ článek, který klade podmínky pro seniory, jak se oni mají chovat, aby si zasloužili slušné chováni od ostatních, je nejen zavádějící, ale zároveň vzbuzuje odpor ke slabší skupině lidí.
Zavádějící je především tím, že mnohdy senior nemůže požadavkům vyhovět, protože je omezen nějakým handicapem. Například, vzhledem k zhoršené pohyblivosti v úzkých prostorech uliček MHD, či obchodů, nedokáže bezpečně a s jistotou projít, aniž by do někoho neúmyslně strčil, někdy i vozíkem, který někteří senioři používají spíše jako oporu. Nedokáže mluvit potichu, protože špatně slyší.
Může se to stát i vašim rodičům a prarodičům, ti moji už všichni odešli, ale pamatuji se, jak moc potřebovali v podobných situacích chránit, jak byli křehcí. Každý pád mohl znamenat velké bolesti, nebo smrt.
Zdají se vám senioři občas drzí, nebo zlí? Možná někdy jsou, protože se zoufale snaží zachovat si vlastní důstojnost, sami před sebou předstírají, že jsou pořád ti silní a zdatní lidé, kteří si dokážou poradit a někoho „srovnat“, ve skutečnosti je to jen velká slabost a strach.
Někdy mohou být nevhodné projevy seniorů příznakem nemoci, demence, kdy jsou změny v chování obvyklé. Senior vás tedy nechtěl prvoplánově naštvat, jen už nedokáže s jistotou ovládat své chování. Často uplyne i nějaký čas, než si blízké okolí seniora uvědomí, že něco není v pořádku a zajistí léčbu a vhodný režim.
Často se píše o křehkých dětech, o jejich fyzické i psychické křehkosti. Senioři jsou také křehcí, to je prostý fakt vývoje lidského života.
Někdy podobné citové výlevy vedou až k projevům faktické nenávisti vůči seniorům, známý je příklad obce Horní Lideč, kde v referendu zamítli již probíhající stavbu domova pro seniory s odůvodněním, že nechtějí pohřebáky v blízkosti školy.
Zdroje, jen několik posledních dní zde na Medium:
https://medium.seznam.cz/clanek/sona-sezeni-v-mhd-ma-presne-danou-hierarchii-ackoliv-by-to-tak-byt-nemelo-kazdy-ma-pravo-sedet-97806
https://medium.seznam.cz/clanek/tom-scorpion-starsi-lidi-samozrejme-v-mhd-poustim-sednout-pokud-se-chovaji-slusne-97671
https://medium.seznam.cz/clanek/veronika-zoubkova-choditka-pro-seniory-a-kocarky-jsou-si-v-mhd-rovny-99024
https://medium.seznam.cz/clanek/sirael-hele-dedo-blokujes-vychod-aneb-aby-ses-ty-nano-nepodelala-98914
https://medium.seznam.cz/clanek/ilona-golovleva-diky-dvema-seniorkam-se-stava-z-klidneho-domu-dum-hruzy-98630
https://medium.seznam.cz/clanek/miranda-mala-urvana-seniory-v-mhd-automaticky-sednout-nepustim-a-pokud-mi-jako-mladsimu-neni-dobre-mam-pravo-sedet-95612
https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/horni-lidec-domov-pro-seniory-zastupitelstvo-jednani.A241115_100429_zlin-zpravy_jfuk
