Článek
Na trhu práce ženy v předdůchodovém věku poněkud přebývají, není o ně zájem a v těžce fyzicky pracujících profesích, kde by zájem byl, protože je zájem o každého, mnoho z nich už nezvládá příliš velký fyzický nápor. Také není divu, dlouhá léta fyzicky náročné práce, porody a péče o rodinu už si vybírá svou daň.
Když se taková babička dopotácí do důchodu, mnohdy je ráda, že ještě vůbec žije a na obětavé a oddané hlídáni vnoučat už nezbývají síly. Mnohdy ještě musí pečovat o staré rodiče.
Tato generace žen, kterým náhlý a skokový opožděný nástup do důchodu až o deset i více let, změnil plány, se musí vypořádávat s mnoha změnami, které se udály za jejich profesního, osobního a rodinného života.
Změna režimu je zastihla naprosto nepřipravené na úplně jiný způsob života, nestihly si užít nových možností cestování, kultury, budování profesní kariéry, protože už měly rodinu, dvě i tři malé děti. Mnohdy prošly i ekonomickým strádáním, když přišly o práci, na což vlastně nebyly připravené.
Zažily divoká devadesátá léta, kdy se musely protlouci ekonomickým strádáním, at už v podobě proslulého Klausova „utahování opasků“, náhlého růstu cen všeho zboží, a to skutečně doslova a přes noc, ztrátou zaměstnání. Zároveň se snažily vychovat další generaci, která už bude připravená na nový způsob života a dotlačit ji ke vzdělání, které jim usnadní přežití.
Muži v té době nebyli příliš vedení k odpovědnosti za stav domácnosti či výchově dětí. Zároveň musely zvládnout formu primitivního kapitalismu, kdy se očekávalo, že za milostivé přijetí do práce bude člověk sloužit do roztrhání těla i duše, přesčasy vykonávat zadarmo a zároveň bylo možné prakticky bez následků pro zaměstnavatele tu a tam a mnohdy nikdy nezaplatit za práci.
Pro mnoho žen to tedy byl tvrdý boj o přežití jich samotných, a především jejich rodiny, nebo alespoň dětí, když už se manželství rozpadlo. Mnoho manželství neuneslo přechod do jiného režimu, do systému, který jim byl cizí, který neznali a nebyli pro něj vychováni.
Mnoho žen však mělo to štěstí, že mělo babičku, která ještě mohla odejít do brzkého důchodu a usnadnit tento přechod k jinému systému. Babičky byly jiné. Ještě dost mladé a silné, aby zvládly péči o vnoučata a umožnily matkám zvládnout profesní život, který v té době nebyl ani trochu milosrdný.
Zároveň ještě v rodině i ve společnosti přetrvávala úcta ke starším, určitá vděčnost, a to, že se prarodičům ve stáří na oplátku dostane péče od rodiny.
Také děti byly ještě vychovávané tak, aby péče o ně byla vůbec zvládnutelná a na prarodiče, především babičky, se nekladly nepřiměřené požadavky, ať už ohledně stravy, či režimu dětí. Mezi rodiči a prarodiči panovala určitá důvěra.
Mnozí potomci, kteří strkají prarodičům a stále ještě s větší mírou práce a zodpovědnosti pro babičky, své děti, si vůbec neuvědomují, že na babičky kladou nepřiměřené požadavky a zodpovědnost.
Prarodiče žijí jinak, mnohé záležitosti považují za módní výstřelky, ať už v oblasti stravování, či výchovy, a právem, vždyť kolik podobných módních vln už kolem nich prošlo, a přesto dokázali přežít a úspěšně vychovat děti, a to i se všemi skutečně převratnými změnami, které se opravdu nedají srovnat s tím, jestli rohlík s máslem ano, nebo ne.
Vždyť v relativně krátkém horizontu museli překopat životní styl a přežít zvraty, o kterých se dnešní generaci rodičů ani nezdá. Přežili to, vybudovali si existenci v úplně jiném ekonomickém prostoru, než který znali a pro který byli vychováni a ve kterém se vzdělávali.
Mladí rodiče si myslí, že prarodiče nemají dostatečnou kvalifikaci k výchově a péči o jejich děti, aby jim dali volnou ruku a nechali je prostě žít a dýchat s vnoučaty a pro vnoučata. Domnívají se, že prarodiče nesledují módní trendy ve výživě a ve výchově, aniž by je vyslechli a dupou si jen o to, co sami považují za vhodné.
Možná by se dozvěděli, že tato generace trendy sleduje, ona je totiž musela sledovat celý život, aby přežila, jen už si dobře vybírá, protože dokáže rozeznávat módní výstřelky od skutečných poznatků a především bedlivě vybírá to, co je vhodné.
Nelze tedy stále ještě pracující babičce svěřit nejen vnoučata, ale ještě ji nutit k tomu, aby znovu přeorganizovávala svůj život, a to pokaždé, když se rodiče dočtou nějaký nový trend ve výživě, či výchově dětí.
Tato generace má naopak vysokou kvalifikaci pro výchovu dětí, protože je musela vychovávat v turbulencích doby, která nebyla vůbec snadná. Možná by stačilo méně číst hloupé články a o to víc s rodiči, a tedy prarodiči svých dětí, mluvit.
Pozdní odchod do důchodu možná ušetří pár peněz v důchodovém systému, ale společnosti jako celku neprospívá. Hlídací babičky byly vždy přínosem, aby se rodiče mohli věnovat práci a zajistit své děti ekonomicky. Teď blokujeme matky na mateřské dovolené, nejsou místa ve školkách, někdy ani ve školách, a především nejsou děti. Nemá o ně, kdo pečovat.
Zdroje:
http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/u/utahovani-opasku/utahovani-opasku.html
https://ekonom.cz/c1-66713130-cesi-kapitalismus-budovali-prilis-rychle
