Článek
Můj pohled není odborný, je to pohled koňáka, který má své koně pro radost. Tedy žádné ambice, žádná usilovná příprava na závody, když se koni nechce, tak se klidně uleju s ním a jdeme se pást.
Mám své koně ustájené, znám rekreační i sportovní stáj. Vídám jak sporťáky, tak hobbíky, taky koňské důchodce. Většina koní pracuje ráda, ostatně, proto je člověk šlechtil celá tisíciletí. To se nedá vymazat jedním soucitným úhlem pohledu.
Vlastním jednu koňskou „starou bábu“. Věkem je důchodkyně, vysloužilá sporťačka, excelentní skokanka. Když přišli do stáje sportovní koně a ona je viděla na kolbišti skákat, málem vyskočila z boxu. Takže já, taktéž stará bába, jsem se kvůli ní vrhla do skoků. Překonala jsem svou hrůzu, jen aby si ona užila, co miluje.
Bohužel znám koňské důchodce, kteří byli odloženi do důchodu na pastviny. Technicky vzato jim nic nechybělo, byli nakrmeni, byli s koňskými kamarády, mohli se pást po libosti. Ideál?
No asi takový, jako když panelákového čerstvého důchodce přesadíte do chalupy, kde se musí postarat. Neprší na něj, když je mu zima, tak si zatopí, jídlo má taky, tak co. Moc dlouho vám tam nevydrží, upadne do letargie. Bude mu chybět ruch města, společnost, kultura.
Sportovní kůň je opečovávané zvíře. Má svůj pracovní i odpočinkový režim, vyváženou krmnou dávku ve stejný čas, neustále se někdo stará, aby mu nebyla zima, nepřehřál se, trénink je kontrolovaný, kůň se nesmí přetěžovat, aby se nezranil. Je v úzkém kontaktu s lidmi, které má rád. To všechno má a najednou ho vyhodíte na louku, kde se má seznámit s cizími koňmi a starat se sám o sebe. Je to tvrdý náraz pro psychiku takového zvířete. Někteří rychle chátrají a brzy uhynou, protože po letech sportovního života se nedokážou přizpůsobit.
Ostatně mi to potvrdil i náš veterinář, že tyto „odloženky“ ošetřuje častěji než jiné starší koně, kteří stále pracují v hobby režimu. Častěji trpí chronickými chorobami a také se častěji zraní.
Neznám kočárové koně, ale jsou to koně určení pro práci. Takto byli vyšlechtěni a takto byli vycvičeni. Svou práci znají, dobře se orientují tam, kde ji vykonávají. Je o ně pečováno, což ostatně potvrdily i mnohé kontroly.
Nemůžete jim „dopřát svobodu“, nejsou to nezávislí poníci, kteří se využívají pro spásání luk, celé generace žijící bez zásahu člověka. Zákazem jejich práce z nich uděláte nešťastné „odloženky“, z nichž se možná malá část adaptuje na svobodný život. Ostatní budou trpět.
Co my, lidé, nechceme konečně také svobodu? Co takhle odstěhovat se do lesní chatrče a zkusit tam nějak přežít. Není to dobrý nápad? Pro lidi ne a pro koně ano?
Máme za zvířata zodpovědnost. Máme ovšem zodpovědnost i za to, jak jsme je vyšlechtili a „rozmazlili“. Nepleťte si prosím domestikované koně s těmi volně žijícími nebo divokými.
Netuším, jestli ti soucitní lidé jsou vůbec schopní pochopit dosah takového rozhodnutí pro tyto pracující, opečovávané koně. Takže než to zakážete, něco si o koních, jejich vztahu k práci a potřebě péče a kontaktů s člověkem, přečtěte. Nesnažte se je vyhodit někam na louku, což je ještě ten lepší případ. Stále tu totiž fungují překupníci, kteří podvodem vylákají z majitele staršího koně pod záminkou, že se o něj postarají. Kůň skončí v Polsku na jatkách, zákon to nezakazuje.
Proč raději účinně nepodpoříte koňské útulky? Tady se starají o skutečné ubožáky. Týrané, slabé, podvyživené. Je laciné se zviditelňovat na jednom koníkovi, který, ňouma jeden, zakopl. Věřte, nebo ne, ale mnohem víc koňských úrazů se stane právě ve výbězích nebo v boxech než při práci. Proberte to s veterináři, veřejnost se totiž často mýlí.
Zdroj: https://www.idnes.cz/praha/zpravy/kone-staromestske-namesti-fiakry-nehoda-uklouznuti-pad.A240503_082335_praha-zpravy_vich
