Článek
Často se toulám sama krajinou se svou Grace a čas od času se stane, že se setkáme s něčím neobvyklým, pro koně děsivým, nebo dokonce nebezpečným. Grace mě nikdy v horkých chvílích nezradila. Pravda, když byla pohoda a všechno okolo ideální, počínaje počasím, absencí „bubáků“ konče, rozhodla se holčička, že se proběhne. To si hraje na dostihového koně a řítí se k cíli. Ani jedna nevíme, kde ten cíl je, já navíc vážně nejsem žádný žokej a sama bych ji k tomu nepobídla, ale když chce a když už tak letíme po louce, užijeme si to. Obvykle u lesa Grace zpomalí a přejde do kroku.
Jednou tedy nedobrzdila a vletěla do křoví. Rázem se změnila ve vzorného koníka a počkala, až se z těch větví vylámu. Normální kůň by mě pověsil na větev a odkráčel se pást. Občas si myslím, že mě má fakt ráda. Koně jsou totiž tak trochu jako kočky, pěkně škodolibí.
Potkáváme i zvířata. Srnky, daňci i mufloni jsou tu doma, takže obvykle počkáme, až odběhnou a jdeme dál. Grace už zjistila, že koně nežerou, takže se neplaší. Dokonce ani zajíc ji nerozruší, maximálně uskočí do strany, když vyběhne koni doslova pod nohama. Myslím, že to ty potvory zaječí dělají schválně a pak se baví, když se kůň splaší. Nebo že by jen tak tvrdě spali, že se leknou, až když jim kůň málem šlápne na nohu? Kdo ví.
Mnohem horší jsou neukáznění psi. Často koně neznají a chovají se tak, jako by chtěli zaútočit. To je pro jezdce zapeklitá situace. Kůň se může splašit a hrozí zranění koně, jezdce, ale také psa, chňapajícího koni po nohách. Bohužel, koňské kopyto, často okované, je nebezpečná zbraň a pokud se kůň trefí, může psa i zabít. Naštěstí v okolí většina majitelů psů zareaguje včas, psa přivolá a podrží u sebe, než projdeme. Vždy poděkuji, aby majitel psa věděl, že to oceňuji. Všichni si chceme užít příjemnou procházku, bez karambolů, je fajn si i popřát hezký den.
Stávají se však i neočekávané situace. Dobře, třeba já koně na cestě proti nám očekávám. Grace ovšem ne a je jí jedno, že je to známý kůň z ranče, ona kolem něj neprojde. Ne a ne. Rozhodně to není tím, že to nezná. Na závodech potkávala spoustu cizích koní a bez problémů se kolem nich pohybovala. V lese ona ovšem kolem „cizího“ koně neprojde ani za nic, udělá čelem vzad. Otočím ji zpátky, ona se otočí na druhou stranu. Ne, tam nepůjde, dokud tam ten kůň je. Nechci riskovat nějaké rodeo na kamenité cestě, takže se kus vrátíme, počkáme na rozcestí, až kůň z našeho ranče projde a můžeme pokračovat směrem domů.
Co však vykolejilo i mně, byla kráva, stojící na „naší“ cestě. Zastavím koně, koukám na krávu. Kráva kouká na nás. Přiznávám, že s krávami nemám žádné zkušenosti, takže netuším, co může taková kráva udělat. Zatím vypadá, že je v klidu. Tuším, že kráva asi koně honit nebude, ale Grace si tím zjevně není jistá, nervózně podupává, frká a nervózně kouše udidlo, uši stažené dozadu, to není dobré. Nejsme žádní westerňáci, my krávy nenaháníme a moudřejší ustoupí. Pomalu otočím Grace, juknu přes rameno, dobrý, kráva stojí a kouká. Pomalu odcházíme. Mám co dělat, abych udržela kobylu v kroku, ale podaří se. Tohle není cesta pro cval. Nedá se nic dělat, kvůli krávě musíme obejít půl lesa.
Krávu jsme zvládli, ale co s volem? Jak jinak nazvat cyklistu, který proti nám postaví kolo napříč přes cestu a nejen, že se ani po slušné výzvě odmítá hnout, ještě vytahuje mobil, začne křičet a mávat zběsile rukama, zřejmě v touze „ulovit“ zajímavé video se splašeným koněm. Po pravé ruce mám prudký sráz dolů, po levé sráz do kopce. Bojím se, ano, bojím, splašený kůň by se mohl zřítit ze svahu dolů i se mnou a obě by nás to mohlo stát život. Kráva měla víc rozumu, než tenhle rádoby člověk.
Grace naštěstí tenhle vůl nechává dostatečně v klidu, abych ji zvládla. Teď si, holka, musíme věřit. Kousek couvnu a pobídnu Grace šikmo do svahu. Dvěma skoky jsme nad cyklistou, shora na něj padají kamínky a listí zpod kopyt. Panáček ječí a nadává. Byl to risk, také jsme mu mohly spadnou na hlavu, ale bylo to menší riziko, než ze svahu dolů. Projdeme mu kolem hlavy a kousek za ním opatrně sejdeme zpátky na cestu. Trochu víc blbosti, špatné vyhodnocení situace a mohli jsme být mrtví všichni. Kdyby splašený kůň šel dopředu, půjde jako tank i přes člověka, tedy klidně i přes našeho milého cyklistu. Nevěřte tomu, že kůň na člověka nešlápne, splašený kůň je v tranzu, nevidí, neslyší a je neovladatelný.
Tento konkrétní člověk byl sice výjimkou, ale čas od času se my koňáci potkáme i s volem. Koní přibývá, stále více lidí nachází svůj svět v koňských sedlech. Chápu, že i nejezdci občas narazí na vola v sedle, ale většina z nás se snaží být ohleduplná. Také se většinou setkávám s pozitivní odezvou, lidé jsou rádi, že vidí koně. Někdy si ho chtějí i pohladit. Vždy se však zeptejte jezdce, ne každý kůň to strpí. Nečekaným poplácáním koně můžete způsobit katasrofu.
Někdy nastávají i humorné situace, to když do nás nabourala paní, zahleděná do mobilu. Paní jde proti nám, zastavím koně a čekám. Paní jde dál, stále hledí do mobilu před sebou a teprve když mobilem zavadí o koňský čumák, probere se. Pani se lekla, Grace nic, asi si tiše myslela svoje a já jsem se zasmála, to se často nestává, aby nám pěší naboural do koně.
Kontaktu s cizími lidmi se kůň musí učit. Sportovní koně, kteří jezdí na vyjížďky v rámci sportovního tréninku na to nejsou připravení.
Grace jsem na kontakt s lidmi připravila. Umí jít v hlučném průvodu, spolehlivě se chová i obklopena dětmi, bedlivě sleduje i malá zvířata, aby je nepřišlápla. Pokud mě tedy rodina s dětmi někde na cestách osloví, klidně si děti mohou Grace pohladit, udělat si fotky, ty odvážnější i vysadím do sedla, když mají po ruce přilbu, obvykle cyklistickou.
Většina cyklistů se chová ohleduplně, stejně tak řidiči. Vždy zastavím, aby mohli koně objet, většinou to ocení a projedou pomalu. Většina dokonce zpomalí i v protisměru. Je příjemné vědět, že většina lidí je ohleduplných. O to víc vyniknou ti druzí.
Náš kůň je pro nás parťák, stejný, jako váš pes, nebo kočka, jen se nám nevejde domů. Tohle velké zvíře umí dát člověku totéž, co pes, umí uklidnit, léčit stres, psychické napětí i bolavá záda. My koňáci vnímáme tu kupu pozitivní energie, o kterou se s námi naši koňští parťáci dělí.
Zřejmě to instinktivně cítí i většina ostatních lidí a kůň v nich vzbuzuje nadšení. Jen opatrně a bez souhlasu majitele se k cizím koním ani nepřibližujte. I kůň může být nenaladěn, pokud se ohání kvůli hmyzu, ani šlehnutí ocasem přes obličej není příjemné, natož úder hlavou. Tohle zvládne jen dobře připravený kůň a to bez majitele, či jezdce nemůžete vědět.
Zdá se, že nás budete potkávat stále častěji, ale nebojte se, při troše vzájemné ohleduplnosti se krajinou můžeme toulat všichni, pěšky, na kolech i na koních.
