Článek
Ceny nemovitostí stouply do výšek takřka k nebesům, banky jsou neochotné poskytovat hypotéky. Vývoj trhu? Možná.
Bohužel žijeme v zemi, kde je nájemník často otrokem pronajímatele, který si s ním hraje jako s krysou na provázku.
Nájemní smlouvy na rok, poté pronajímatel s novou smlouvou může libovolně zvýšit nájem, jsou jen jednou z hříček nájemního bydlení. To příliš nepřispívá k jistotě a stabilitě života a upřímně, kdybych byla v takové situaci, hodně bych váhala, jestli mít dítě. Co kdyby se dítě majiteli bytu nelíbilo? Budu se stěhovat s kojencem v náručí?
Bude rodina s dětmi schopná unést neustále se zvyšující nájem, nebo se bude muset takřka každý rok stěhovat? To rozhodně nejsou příznivé podmínky pro rodinu.
To, že majitelé bytů lustrují své budoucí nájemníky je na jednu stranu pochopitelné, ale zároveň je to pro normálniho, slušného člověka dost ponižující situace, které ovšem bude bez milosti vystaven, nechce li být bezdomovec. Mnozí o tom raději vůbec nepřemýšlejí.
Majitelé bytů zakazují domácí mazlíčky, někteří dokonce i návštěvy. Že je to protiprávní? Jak s tím chcete pracovat, když vám za několik měsíců končí nájemní smlouva? Novou nedostanete, takže si sbalte raneček a jděte. To obnáší hledání nového bytu a zaplacení další kauce. Pokud se majitel bytu zrovna úplně nemá k vrácení kauce a hledá záminky pro to, vůbec ji nevyplatit, buď se s tím smíříte, nebo budete mít další výdaje za právní služby.
Pokud budou lidé odkázáni na nájemní bydlení, snadno se stane, že nájmy vzrostou natolik, že na ně dosáhne jen málo lidí. Vlastně proč ne, zasáhne stát se svou novou superdávkou, která pokryje rostoucí nájmy. Všichni, tedy i ti, kdo měli štěstí a dosáhli na vlastní bydlení, budou přispívat na bydlení těch nešťastníků, kteří na vlastní bydlení nedosáhnou.
Státních, či městských bytů je nedostatek a nepokryjí ani všechny potřebné, natož aby mohly konkurovat komerčnímu pronajímání bytů. Zatím se nezdá, že by stát chtěl v této věci podniknout nějaké smysluplné kroky.
Je to dost nepochopitelné, vždyť je to investice. Do čeho jiného by byla smysluplnější investice, než do bydlení, zvláště v situaci, kdy vlastní bydlení se stává nedostupným? Stát tedy raději „zainvestuje“ developery a rozhodně ne chudé majitele bytů sociální dávkou? Zřejmě se rýsuje další obchod s chudobou, který tentokrát zasáhne i střední třídu.
Z nájemního bydlení nebude úniku, což bude jen nahrávat zhoršení pozice nájemníka finančně i omezením svobody v cizím bytě existovat. Člověk vlastně nikdy nebude „doma“. Bude jen hříčkou pana domácího a bude mít jen velmi omezenou možnost se bránit. Při nedostatku bytů rozhodně nemůže spoléhat na žádnou ochranu trhu, nájemník vždy bude tím, kdo je ve slabé pozici. Vždy bude žít v nejistotě.
Stát jistě nabídne dotace spřáteleným developerským firmám, namísto aby zainvestoval do bydlení svých občanů.
Zdá se, že vláda, poté, co se zbavila Pirátů, hodlá buď notně „vykuchat“, nebo úplně zaříznout zákon o podpoře bydlení. Zřejmě by nezbylo dost pro spřátelené kmotry v oboru realit a stavitelství bytů, developery a všechny, kteří se na tuto problematiku jistě ochotně nabalí, aby postavili byty a paradoxně tím víc prohloubili zátěž nejen budoucích nájemníků, ale i státu. Postavit dostatek bytů je totiž úkolem na desítky let.
Vznešené řeči o tom, že má člověk bydlet podle toho, na co dosáhne, jsou v tomto kontextu nesmyslné. Na nájemní bydlení s touto „politikou“ brzy nedosáhnou nejen chudší, ohrožené domácnosti, ale i ty se středními příjmy. Nu co, zadotuje to stát v podobě sociálních dávek. Tímto způsobem však stát neposkytuje sociální dávky, ale bohaté příjmy firmám a lidem, nabaleným na problematiku bydlení.
Navíc vždy hrozí, že přijde vláda, která bude „konsolidovat“, což obvykle znamená, že sáhne po penězích občanů, včetně sociálních dávek. Možná by bylo rovnou účelnější takto zadotovat stavby ubytoven a azylových domů. Jakékoliv osekání zákona o podpoře bydlení totiž spěje na tuto cestu.
Tahle problematika jde za všemi vládami, které doposud problém nájemního bydlení hrnuly před sebou, jen některé vlády tento problém tolik netlačil, protože vlastní bydlení bylo jednou z možností, nikoliv otázkou prázdného snění.
Majitelé bytů se ohánějí neplatiči, ale to jsou jednotky procent, které neopravňují k tomu, zacházet s nájemníky jako s podřadnými lidmi, okrádat je, kontrolovat jako v mizerných ubytovnách, přikazovat jim způsob života nad rámec zákona.
S tím souvisí i demografická krize, nelze se divit mladým lidem, že do bytové nejistoty nechtějí přivádět děti. To, že se neochota mít děti, skrývá za různé rádoby vznešené záminky, nic nemění na věci, že neustálé stěhování, nebo žebrání o dávky není nic, co by člověk chtěl. Jistota a důstojnost bydlení je jedním ze zásadních předpokladů pro založení rodiny.
Zdroje:
https://mmr.gov.cz/cs/microsites/bydleni-pro-zivot/menime-pravidla-hry/zakon-o-podpore-bydleni
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-zakon-o-bydleni-se-ma-zmenit-262515
https://www.newstream.cz/nazory/dalibor-martinek-temna-budoucnost-najemniho-bydleni-vlastnici-zenou-najemce-jako-psy?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sbrowser#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sbrowser.box
https://www.dtest.cz/clanek-10734/pronajimatele-casto-zakazuji-i-to-co-nemaji
