Článek
Zajímavá myšlenka a přiznávám, že mě na tom příliš nezajímá technologie zmražování a technologie pozdějšího rozmražení a oživení prozatím nejsou známy, ale zajímá mě, kdo by o to stál a především proč.
Objevení potřebných technologií k oživení může trvat desítky, možná stovky let, záruka zdravého probuzení, či oživení bez následků není žádná. Kupují si někteří naději?
Naději na co vlastně? Svět bude nepochybně úplně jiný. Možná v něm už nezbude nic z toho, co měl člověk ve svém životě rád. Není jisté, že na planetě Zemi zůstanou všechna krásná místa, která člověk za svého života znal. Příroda může být jiná, nebude existovat jeho milovaný les, nebo rozkvetlé louky.
Nebudou zde lidé, kteří nám byli blízcí, tedy přátelé, rodina, nebo i jen ta sympatická paní, co má zahradnictví, kam každý rok na jaře zavítáme pro muškáty do oken. Budou se vůbec ještě pěstovat živé květiny? Nebude tu naše oblíbená hospůdka se smažákem a bude se ještě něco takového jíst?
Nepochybně nebude naše práce, protože vyspělé technologie ji zcela změní. Nebudou tedy ani kolegové, pro které bychom mohli být rovnocennými partnery a je otázkou, jestli bude někdo, kdo by nás byl ochoten přivést do úplně nového, neznámého světa. Budou nám vůbec k něčemu naše jistě bedlivě uložené úspory, ať už v penězích, nebo jiných aktivech?
Pokud vím, zatím neexistuje spolehlivá možnost uložení, či „zamrazení“ majetku mrtvého člověka. Snad jen nějaké tajné skrýše, které budou s velkou pravděpodobností za desítky, či stovky let odhaleny a „zděděny“, nebo jednoduše ukradeny.
Probudili bychom se tedy, pokud vůbec, do osamělého světa chudoby a velkého neznáma. Po nějakém čase, kdy přestaneme zajímat vědce, kteří nám pomohou zpátky na tento svět, zůstaneme sami.
Co když vědci zneužijí tyto mrtvé a oživí je na jiné planetě, aby tam otestovali možnosti přežití lidstva? Dnes neexistuje právní ochrana před zneužitím oživených osob po kryokonzervaci. Není jisté, že s technologií znovuoživení přijde ruku v ruce včas i zákon na jejich ochranu před zneužitím zvědavými vědci, nebo dokonce bude jejich zneužití k vědeckým účelům schváleno v zájmu lidstva.
Někteří si kupují naději na nový život v daleké budoucnosti. Bojíme se smrti, jako něčeho konečného, jakési naprosté nicoty, ztráty všeho.
Po případném probuzení však těmto ztrátám budeme muset čelit. Nebude nic a nikdo z toho, co jsme znali za svého života.
Není také jisté, že se nestaneme obětí prvních, možná nepodařených pokusů o dokonalé oživení, že nám nezůstanou následky, které dnes nelze ani odhadovat. Jestli bych se něčeho bála, tak právě toho. Zůstat nemohoucí, potřebná péče úplně cizích lidí s jiným, neznámým smýšlením.
Mnohdy skutečně staří lidé, kterým už nezůstalo nic z jejich bývalého šťastného a plnohodnotného života, spěchají na druhý břeh, přejí si vlastní smrt, protože už nezůstalo nic, co by je v tomto životě poutalo. Možná věří, nebo doufají, že existuje posmrtný život, že se setkají se svými blízkými, ale i když žádnou jistotu nemají, chtějí odejít.
Rozhodně bych nic podobného neriskovala. Nechtěla bych být vysazena na cizí planetě, s cizími lidmi, osamělá. Co by se mnou, neznalou ničeho, asi udělali? Dodali by nějaké základní věci k přežití, tedy nějakou postel, jídlo a samotu. Uměla bych se vůbec v cizím světě zabavit? Přinesli by mi věci k zábavě z nějakého muzea?
Možná by nám dovolili se sdružit do nějaké skupiny znovuoživených. Co bychom asi dělali? Patrně vzpomínali na staré známé, tedy dobré časy, na své milované blízké, na důverně známé věci, až do své konečné, skutečné smrti. Možná by nás naši budoucí vzdálení potomci dokázali při tomto životě udržet mnohem déle, než dnes.
Možná některé z nás strach ze smrti a konečnosti zahání do ještě horší verze života, než je smrt. Kryokonzervace těla není běžně finančně dostupná, zatím. Možná brzy bude tak, jako je dnes dostupný automobil, mobilní telefon a jiné věci, které byly v prvních verzích běžnému člověku nedostupné.
Nevolila bych tuto možnost ani potom. Už proto, že to, co jsem nestihla, nebo nezvládla v tomto životě, nebudu mít možnost napravit. Všechny křivdy vůči blízkým, nepovedené profesní zaležitosti, nedosažení kýžených cílů nebude kde uskutečnit.
Nebyla bych už „svým“ člověkem, jen výsledkem pokusu. Co se mnou potom? Byli by „noví“ lidé vůbec ochotní se sžívat s bytostí, která patří spíše do muzea, než do nové lidské společnosti?
Zdroje:
https://www.denik.cz/veda/kryokonzervace-zmrazeni-lidskeho-tela-nemecko-nesmrtelnost.html#utm_content=freshnews&utm_term=Kryokonzervace&utm_medium=hint&utm_source=m.search.seznam.cz
https://www.e15.cz/magazin/kryokonzervace-laka-stale-vice-zajemcu-1156373
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/fenomen-posmrtneho-zmrazeni-prilakal-prvni-cechy-veri-ve-sve-oziveni-13941
