Článek
Zřejmě na to mají speciální školení, nebo kouzelný prsten, který zákazníka zneviditelní. Jinak nevím.
Nejdřív mě takřka srazil paletovací vozík. Stála jsem otočená zády do širší uličky, kdesi mezi chlaďáky, kde se vytvořila menší fronta, protože další paletovací vožik zablokoval užší uličku mezi regály a dal se objet jen velmi opatrně a velmi pomalu.
Řidič, nebo tedy tahoun paletovacího vozíku zřejmě zapomněl, že jeho vozítko nemá motor, není tedy slyšet. Zdvořilé „s dovolením“ jsem od prodavačů v supermarketu neslyšela snad nikdy. Projel tak těsně za mnou, že kdybych se zrovna neposunula o cca 10 cm dopředu, srazí mě. Zřejmě mu nedošlo, že paletovací vozík je širší, než on.
Jdu k regálu s těstovinami a natahuji se pro špagety, když tu, kde se vzala, tu se vzala, přiletí prodavačka, mezi mně a regál vrazí nákupní vozík, plný kolínek a začne doplňovat zboží tak, že mi zablokuje jediný volný kousek místa, kudy bych se ke špagetám protáhla.
Trochu mě to naštvalo a že by paní byla slepá, nepředpokladám. Odšoupnu jeji překážející vozík a ten svůj vrazím do vzniklé mezery, pak se protáhnu okolo něj, vezmu si špagety a jdu. Ten vozík jsem po pravdě použila spíš jako štít. Prodavačka zírala do prázdna, doslova skr mě.
Zajímavé, zřejmě tedy viděla jen to, že jí samočinně poodjel vozík s těstovinami. Jsem vzduch.
Tak jo, co se dá dělat, zřejmě překážím. Uznávám, že dnes jsem dorazila o dost dřív, než obvykle, okolo mé obvyklé páté odpolední už se zboží tolik nedoplňuje. Na druhou stranu, jsem zákazník, je normální otevírací doba, tak proč ten odpor?
Jdu dál, protože samozřejmě nehodlám odejít a vrátit se, až to prodačům nebude vadit.
U zvířecích krmiv doplňuje zboží další podobná aktivistka. Natahuji se pro psí paštičky, stojím na špičkách, protože na nás, co jsme moc nenarostli do výšky, supermarkety kašlou. Paní mě opět absolutně ignoruje a doslova pod mýma nohama mi hází pytlíky s granulemi do regálu. Mám co dělat to ubalancovat a nezřítit se jí do hromady krabic za mými zády. Tentokrát už se musím ohradit, protože budu muset tento artistický výkon zopakovat, naráz deset kousků nepoberu, od každého druhu dvě paštičky.
„Prosím, mohla byste počkat, až si vezmu všechno, co potřebuji?“
Nejdřív obrátí oči v sloup a poté k protějšímu regálu s toaletním papírem, kam upřeně zírá. Zajímalo by mě, co je na toaletním papíru tak zajímavého. Možná sní o tom, že mě tam hodí. No tak ještě že je nepoužitý.
Jednou jsem se odvážila zeptat manažera prodejny (měl to napsané na vizitce na tričku), proč tam nedají nějakou stoličku pro nás, menší osoby. Chápu, že chtějí nacpat obchod až po strop, ale nač mi je zboží, pro které nedosáhnu?
Tak prý z bezpečnostních důvodů, kdyby někdo o stoličku zakopl, nebo z ní dokonce spadl a zranil se, mohl by je zažalovat.
Jak jsem tam tak stála na špičkách, vzpomněla jsem si na to. Bezpečnost? Co takhle přejetí paletovacím vozikem, zakopnutí o vozíky prodavačů, dost bezohledně parkující v uličkách, mnohdy přeplněné kupami zboží, nebo prázdných krabic? Přejetí čistícím strojem?
Stačí na chvíli zapomenout na slušné vychování a pud sebezáchovy, na který prodavači v supermarketech tak rádi spoléhají a neuskočit. Vysoudím z vás majland.
