Článek
Vyletěl od zkoušky dřív, než stihl otevřít dveře. Tedy tvrdil to on, já mám jisté pochybnosti.
Nicméně ono „myšlení už jen hlavou“ jsem už tenkrát považovala spíše za poklonu a před paní profesorkou klobouk dolů. Krása a poněkud nabubřelé charisma nepřebilo nedostatečné znalosti.
Sám přechod do nové etapy života může být, a pro mnoho žen také je, hodně náročný. Nicméně, tady by mohlo klidně zaznít „cesta je cíl“. Sice žádná z nás neví, kdy onoho kýženého cíle dosáhne, ani jak dlouho to potrvá, ale zjevně se to dá přežít.
Já jsem tedy zřejmě dostala záchvat krize středního věku a na stará kolena se jala dohánět ztracené mládí. Prošvihla jsem za mládí svůj největší sen, totiž jezdit na koni. Poté to nešlo, protože práce a děti… A všechny víme.
Přechodné období bylo nepříjemné, ale po pravdě jsem byla tak pohlcená svým snem, že jestli jsem se potila, tak proto, že jsem se usilovně snažila dokopat tělo k nezvyklému pohybu, získat zpět jakousi rovnováhu a správně dýchat. Bolelo mě úplně všechno, dokonce i to, o čem jsem nevěděla, že to v těle je. No, asi jsem tu biologii a anatomii nějak odflákla.
Taky jsem padala. To k ježdění na koni patří, jediný způsob, jak nespadnout, je na koně vůbec nelézt. Dobré na tom bylo, že jsem zjistila, že tělo ještě pořád drží pohromadě.
Jednoho dne všechno přestalo bolet, kůň pode mnou šlapal a já jsem si uvědomila, že konečně nemusím řešit menstruační pomůcky. V sedle nic moc.
Cíle bylo dosaženo. Je to paráda. Přestalo mě bavit se zbytečně šlechtit a sledovat trendy, začalo mi být mnohem víc jedno, co si o mně kdo myslí a jestli jsem „správná žena“. Takže už vím, co je to „myslet jen hlavou“.
Ty hormony, nutící mě opečovávat všechny okolo, včetně různě toxických osob, už neobtěžují a nezamlžují obzor, takže jsem udělala pořádek ve vztazích a už mám jasno v tom, kdo si zaslouží můj čas a mé city.
Ne, rozhodně nejsem sobecká a necitelná, ale už vím, kdy neplýtvat na ty, kteří si to nezaslouží.
Jdu si, kam chci a kdy chci, bez pocitu provinění, že někoho nebo něco zanedbávám a užívám si života.
Když do mého života zasáhly úzkosti a panické ataky. Není to příjemné a tyhle „kámošky“ mi už zůstanou. Už s tím umím žít a když na to přijde, umím to na rovinu říct, protože někdy jsem „divná“, nezavolám, neozvu se, zalézám do temnoty. Známí i kamarádi to vědí a počítají s tím. Je úlevné to vědět a být si jistá, že když vylezu ze své díry, nikdo nebude okázale udiven, uražen, nebo naštvaný. Jen „ty jsi tu, super“.
Menopauza není žádná brzda života, spíše naopak. Mám odchováno, tak se věnuji tomu, co mám ráda a co mě baví. Možná mám štěstí, miluji zvířata a zvířata jsou, jak známo, terapeutická.
Každá máme něco, co nás baví a co chceme dělat. Je čas. Čas naplnit své sny. Dokonce i ty bláznivé a zdánlivě nesplnitelné. Když jsem to zvládla já, dokonce i se svou „porouchanou hlavou“, tedy se svými úzkostmi a panikami, které umí zasáhnout i do úplně všedních věcí, tak se to zvládnout dá.
Jasně, když se dáme na sport, na olympiádu to nebude. No a co, kdo by stál o všechnu tu dřinu a stres. Dělám to pro radost a protože se mi chce, navíc je pořád co zlepšovat, takže to nutí jít pořád dopředu.
Chce se vám běhat, tančit, napsat knihu, uplést přehoz přes postel, chovat křečky, nebo koně? Je čas, milé dámy. Žádné, že co jsem nedosáhla doteď, už nedosáhnu, neexistuje.
Že se někdo občas uchechtává? Jistěže, když jsem se zpočátku zoufale plácala po jízdárně, to bylo hihňání od holčiček. Kde dnes, po pár letech, jsou? Nevím, ale já jsem v sedle pořád. Směje se manžel? Tak ho nechte smát a hnít na gauči a jděte si za svými sny. Třeba v malém, nemusíte hned kupovat koně, ani letět do Keni. Přemýšlejte, jak by to šlo, nehledejte důvody, proč to nejde.
Sny mají tu výhodu, že jsou vaše a jen vy na ně máte vliv, na rozdíl od práce, nebo druhých lidí, kteří vám občas lezou do života a na nervy.
Společnost je divná, když nám podsouvá, že jsme staré, že tohle se pro nás nehodí, tamto už není pro nás. Mladé redaktorky otravují s články o vhodném oblékání a cílená reklama je tak leda na inkontinenční pomůcky. Jsou snad tvůrci reklam pošahaní?
Jsou, stačí vhodně nabídnout ženám, které vědí, co chtějí a kdo to dřív pochopí, vyhraje. Do té doby si poradím i bez vás, protože díky, hloupé rady, ani inkontinenční pomůcky nepotřebuji.
Ještě mě čeká pořádný kus života a hodlám ho žít, ne přežít. Že se něco nedá stihnout? Že už to nejde? Osobně se na to podívám a prozkoumám to. Myslím, že když se chce, jde všechno.
