Článek
Dokonce rádce často ani nezkoumá, jak to s tou sebeláskou u konkrétního člověka je. Máš trable? Nemáš se rád. Dokonce to místy zachází až tak daleko, že když nemá člověk už ani na kafe, natož na nájem, je to proto, že se nemá rád.
Vážně jsi onemocněl? Verdikt nemáš se rád, nebo hůř, nemáš rád vlastní život. Takže k vážné nemoci, nebo jiným trablům vás ještě někdo obviní z toho, že se nemáte dost rád.
Po módní vlně bezbřehého optimismu, který bylo nutné alespoň předstírat, aby člověk přežil, přichází další módní vlna léčení všech trablů psychických i fyzických sebeláskou.
Za nemalé peníze do vás tu sebelásku někdo „nakope“, někdy i ať se vám to líbí, nebo ne. Doslova se roztrhl pytel s rádoby psychology a kouči, stojícími s nataženou dlaní, toužících vám říct to, co by vám řekla kamarádka zadarmo.
Ne že bych rozporovala základní myšlenku jako takovou, ale tolik lidí, kteří nemají rádi sami sebe, po světě zase neběhá. To už si spíš tipnu, že lidí, kteří mají rádi sami sebe až moc a na úkor všech ostatních, běhá po světě víc, než těch bez sebelásky a sebepřijetí. Kupodivu s těmi nikdo nic nedělá, ani jim neradí, ani nedomlouvá, aby se chovali slušně ke svým bližním.
Samozřejmě se musíme nejdřív podívat, co to ta sebeláska a sebepřijetí vlastně je, abychom si to nespletli s narcismem, či nějakým jiným druhem psychopatie. Ti se totiž milují tak moc, že když se jim připletete do cesty, zašlápnou vás jako brouka, a ještě s pocitem, že vykonali dobro.
Tak abychom to nakonec nepřehnali a nezačali se ze samé sebelásky zašlapávat navzájem a také proto, že když přinesete někomu kafe z automatu, abyste hned neupadli v podezření, že se nemáte rádi, nebo trpíte sebenepřijetím.
Jednou jsem se totiž nechala takhle zblbnout a hořce lituji. Naštěstí se mám vážně ráda, takže se sama za sebe vrátím přesně tam, kde být chci. Ne proto, že bych se neměla ráda, ale právě naopak. Když se totiž člověk má mít rád, tak se musí mít rád i s tím, co se ostatním nezdá být pro něj výhodné.
Pro srozumitelnost, zachraňovat zvířata, nebo lidi, je krajně nevýhodné, ale když člověk musí, tak má. Má zachraňovat, bez ohledu na to, že si ostatní myslí, že mu to škodí. To, co vás naplňuje, neškodí. Možná finančně a v tom může být zádrhel.
Někdy je to těžké ve světě, kde mnoho lidí nechápe, že sebeláska neznamená, že zapomenu, že okolo mě žijí další lidé a další živé bytosti. Mít se skutečně rád neznamená, že okamžitě přestanete „zachraňovat svět“, protože vás to občas vyčerpává, a protože si ostatní myslí, že vám to škodí, nebo hůř, cítí, že se jim dostává málo a sami by se chtěli přiživit na vaší práci a pozornosti. Tady je totiž hranice toho, mít se rád, že si ponecháte to, co vás naplňuje a pošlete do háje příživníky.
Umět říct ne, ale na pravém místě a v pravou chvíli. Protože ti, kteří „utrpěli“ sebelásku v nadbytečné míře, a naopak jim chybí láska a empatie, se klidně vaše nasazení pro dobrou věc pokusí zneužít ve svůj prospěch.
Sebeláska a sebeúcta nikdy nebrání lásce, soucitu a úctě k okolí.
