Článek
Bohužel naše psy brát nemůžeme, jsou poněkud atypičtí. Prostě to nejsou ti správní koňáčtí psi, co se dá dělat.
Po nějakém čase bez psů a smutku, když jsme je vyprovodili za Duhový most, jsem, já bláhová, podlehla na tržnici sladkým, štěněcím očím. To bylo krátce před tím, než se všeobecně objevily informace o množírnách, podvodech s očkovacími průkazy a touto problematikou se začala zabývat většina médií. Nu což, říkala jsem si, v nejhorším případě mi z havanskeho psíka vyroste jezevčík. Bylo to impulsivní rozhodnutí, předtím jsem vždy měla psy s průkazem původu, zabývala se sportem psích spřežení i výstavami.
Ihned jsem se do maličkého Mauglího zamilovala a jeho smrt po několika dnech, přes veškerou snahu moji i veterinářů, mnou pořádně otřásla. Po dlouhé době konečně zase štéňátko v náručí a naráz konec, tma, smrt.
Chodila jsem jako bez duše, dům byl najednou zase prázdný a já jsem se cítila opuštěná. Osud je však milosrdný a manžel pozorný. Pochopil tu tíži a osud mu přihrál i příležitost.Kolega měl yorkšírku, superšampionku, byla to taková madam, že odmítla všechny yorkšíří nápadníky bez ohledu na hvězdný původ. Ovšem když se pripletl do cesty maminčin bišonek…mělo to následek. Béžové chundelaté klubíčko, psí holčičku.
Jednoho dne klubíčko béžové vlny přicestovalo s manželem z práce. Byla sladká, kulatá, černá očka se na mně oddaně dívala. Je to Leontýnka, vyhrkla jsem. To já tak mám, často, když vidím nějaké „své“ zvíře, okamžitě ze mě vypadne jméno.
Štěně se mi spokojeně uložilo v náručí, chvíli mě pozorovalo těma krásnýma očima a za chvíli usnulo. Když se Leontýnka probudila a sladce se protáhla, zjistila jsem, že mám užvýkaný zip u mikiny. Brzy jsme zjistili, že Leontynka je mistr párání. V noci se jí podařilo „odpárat“ všechny knoflíčky u povlečení. Nůžtičkami bych to lépe nesvedla. Začali jsme chovatele podezřívat, že ji před převozem lovili v teráriu, protože je nejmíň kajman.
V zájmu ochrany majetku jsme zásobili psí mimino dostatkem různých plyšáků, také se osvědčily žvýkací pamlsky dostatečné velikosti, asi tak pro velké ovčáky. Naopak se neosvědčíly gumové hračky, ty dokázala svými zoubky rozkousat a kousky spolykat. Naštěstí se to odešlo bez zásahu veterináře a hračky jsem vyhodila.
Štěně utěšeně rostlo a z Leontýnky se stala Týna, protože než vyslovíte Leontýnko, psisko je na druhé strané místnosti, zahrady nebo parku. Zvukový projev to zdědilo po tatínkovi bišonkovi, takže je to uječenec. Kromě toho s oblibou válí sudy a u toho vydává příšerné zvuky, něco mezi vrčením a ječením. Není to kajman, ale béžový tasmánský čert.
Když se to zcivilizuje, vypadá to jako havanský psík, ale nesnáší to česání, o koupání ani nemluvě. Obvykle vypadá jako medůza. Je to samozřejmě zlato nejcennější.
